ECLI:CZ:US:2022:2.US.1390.22.1
sp. zn. II. ÚS 1390/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Davida Uhlíře a soudců Jaromíra Jirsy a Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti L. Š., toho času ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Plzeň, zastoupeného Květuší Blaškovičovou, advokátkou, sídlem Žlutická 34, 323 32 Plzeň, proti usnesení Krajského soudu v Plzni č. j. 9 To 62/2022-69 ze dne 8. 3. 2022 a usnesení Okresního soudu Plzeň-město č. j. 3 PP 258/2021-55 ze dne 26. 1. 2022, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení §34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, jimiž mělo dojít zejména k porušení čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
Z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 1 T 18/2020 ze dne 19. 5. 2020 byl stěžovatel uznán vinným zločinem loupeže podle §173 odst. 1 trestního zákoníku, za který byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 10 roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Dne 14. 12. 2021 stěžovatel požádal o podmíněné propuštění z výkonu tohoto trestu na svobodu. Shora označeným usnesením Okresní soud Plzeň-město tuto žádost zamítl. Následnou stížnost proti tomuto rozhodnutí Krajský soud v Plzni v záhlaví uvedeným usnesením rovněž zamítl.
V ústavní stížnosti stěžovatel namítl, že soudy nepřiměřeně zveličily kázeňský přestupek, jehož se dopustil v průběhu výkonu trestu odnětí svobody (nesprávně nasazená ústenka v období šíření nemoci COVID-19). Domnívá se, že soudy nevzaly v úvahu, že byl negativně testován na přítomnost daného onemocnění, takže bylo možné vycházet z předpokladu, že nikoho nemůže nakazit. Stěžovatel soudům také vytkl, že patřičně nepřihlédly k pozitivnímu hodnocení věznice, která si o jeho předpokladech pro návrat do běžného života může učinit lepší obraz než soud. Stěžovatel má celkově za to, že svými aktivitami a zájmy směřuje k tomu, aby se mohl na svobodě zapojit do normálního civilního života, tedy najít si práci přiměřenou svému zdravotnímu stavu, jakož i kvalifikaci získané ve věznici.
Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele i obsah naříkaných soudních rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Stěžovatel poněkud přeceňuje význam shora zmíněného kázeňského přestupku v odůvodnění trestních soudů, pro které nebylo vyhověno jeho žádosti o podmíněné propuštění. Především soud prvního stupně poukázal na to, že stěžovatel sice vyhledal terapeutický program zaměřený na závislost na patologickém hráčství (stojící v popředí jeho dosavadní trestné činnosti), ten však záhy ukončil, aniž by však byl vysvětlil, z jakého důvodu se tak stalo. Stěžovatel totiž nejprve hovořil o zdravotních potížích matky, posléze však o konfliktu s jiným odsouzeným (viz bod 6 usnesení okresního soudu). Tato skutečnost soudy utvrdila v tom, že perspektiva vedení řádného života (jako třetí podmínka pro podmíněné propuštění dle §88 odst. 1 trestního zákoníku) není v případě stěžovatele dána, a to i s přihlédnutím k osobě stěžovatele jako speciálního recidivisty. Takové odůvodnění pokládá Ústavní soud za racionální a srozumitelné, prosté ústavně zapovězené libovůle. Ostatně prognóza chování stěžovatele v případě podmíněného propuštění na svobodu byla středem pozornosti trestních soudů i v rámci posuzování jeho osoby v souvislosti s jeho předchozí žádostí o podmíněné propuštění. Soudy tehdy poukázaly na znalecký posudek k osobě stěžovatele a dospěly k závěru o vysoké pravděpodobnosti výskytu kriminálního jednání z jeho strany, když stěžovatel dosud nezvládl gamblerství (srov. usnesení Okresního soudu v Šumperku č. j. 5 PP 38/2020-92 ze dne 25. 2. 2021 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, č. j. 2 To 69/2021-116 ze dne 10. 6. 2021). Pakliže soudy rozhodující o poslední žádosti stěžovatele s ohledem na jeho přístup k výše vzpomenutému terapeutickému programu nezjistily v tomto směru žádnou změnu, pročež žádosti stěžovatele na podmíněné propuštění nevyhověly, nepostupovaly ústavně nekonformním způsobem.
Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. června 2022
David Uhlíř v. r.
předseda senátu