ECLI:CZ:US:2022:2.US.1477.22.1
sp. zn. II. ÚS 1477/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře a soudců Jaromíra Jirsy a Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Přemysla Chmelaře, bez právního zastoupení, proti rozhodnutí Krajského soudu v Praze č. j. 21 Co 61/2022-632 ze dne 28. 2. 2022 a rozhodnutí Okresního soudu v Mělníku č. j. 10 C 117/2020-558 ze dne 14. 12. 2021, spojenou s návrhem na zrušení §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, a §241 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 6. 6. 2022 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání stěžovatele označené jako ústavní stížnost směřující proti shora označeným rozhodnutím obecných soudů. Ve svém podání se stěžovatel rovněž domáhá toho, aby Ústavní soud zrušil ustanovení §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a ustanovení §241 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "o. s. ř."), přičemž v doplňujících podáních stěžovatel vznáší další návrhy (např. žádá o ustanovení advokáta).
Návrh na zahájení řízení však nesplňuje základní zákonné požadavky na jeho projednání podle ustanovení §27 a násl. zákona o Ústavním soudu, kdy vady spočívají především v absenci povinného právního zastoupení, neboť povinné právní zastoupení považuje stěžovatel za nezákonné a protiústavní.
Z úřední činnosti Ústavního soudu se podává, že navrhovatel se na Ústavní soud obrátil od roku 2000 téměř dvěstěkrát a opakovaně byl poučen o nezbytných náležitostech návrhu; přesto je znovu jeho podání vadné. Za dané situace je zjevné, že navrhovatel byl dostatečně seznámen s požadavky na zahájení řízení před Ústavním soudem a další poučování by již nebylo efektivní. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud shledal v posuzované věci důvody pro přiměřenou aplikaci podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost odmítl.
Společně s ústavní stížností podal stěžovatel návrh na zrušení výše uvedených ustanovení právních předpisů. Z ustanovení §74 zákona o Ústavním soudu vyplývá, že návrh na zrušení zákona či jiného právního předpisu má akcesorickou povahu, protože jej lze podat pouze spolu s ústavní stížností proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, vydanému na základě aplikace napadeného právního předpisu či jeho části a tento návrh "sdílí osud" ústavní stížnosti. Byla-li ústavní stížnost odmítnuta, musí se toto rozhodnutí promítnout i do návrhu vzneseného ve smyslu ustanovení §74 zákona o Ústavním soudu. Je-li totiž samotná ústavní stížnost věcného projednání neschopná, odpadá tím současně i základní podmínka možného projednání návrhu na zrušení zákona [srov. usnesení III. ÚS 101/95 ze dne 3. 10. 1995 (U 22/4 SbNU 351)].
Návrh na zrušení výše uvedených ustanovení právních předpisů Ústavní soud odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle §43 odst. 2 písm. b) ve spojení s §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 28. června 2022
David Uhlíř v. r.
předseda senátu