ECLI:CZ:US:2022:2.US.155.22.1
sp. zn. II. ÚS 155/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a Jaromíra Jirsy ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky DIGIVOLT s.r.o., sídlem Holečkova 789/49, Praha 5, a stěžovatele Radka Trousila, oba zastoupeni Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem, sídlem Na Flusárně 168, Příbram, směřující proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 7. 2021 č. j. 40 Cm 64/2021-88, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 9. 2021 č. j. 2 Cmo 247/2021-96 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 12. 2021 č. j. 29 Cdo 3533/2021-104; za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích, Vrchního soudu v Praze a Nejvyššího soudu jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelé se ústavní stížností domáhají zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí. Mají za to, že obecné soudy svým postupem porušily jejich základní právo na spravedlivý proces zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy a ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Jak vyplývá z obsahu ústavní stížnosti a připojených soudních rozhodnutí, stěžovatelka vystavila v roce 2020 směnku, druhý stěžovatel se za tuto směnku zaručil. Jelikož z ní nic neuhradili, čelili směnečnému platebnímu rozkazu vydanému (na návrh držitele směnky) Krajským soudem v Českých Budějovicích. Proti tomuto rozkazu podali stěžovatelé námitky, v jejichž rámci mj. rozporovali místní příslušnost citovaného soudu - dle nich měl být příslušným k projednání Městský soud v Praze, neboť v jeho obvodu měla sídlo stěžovatelka. Krajský soud v Českých Budějovicích námitku místní nepříslušnosti napadeným usnesením odmítl. Po citaci relevantních ustanovení občanského soudního řádu konstatoval, že stěžovatel uvádí jako adresu trvalého pobytu (i bydliště) obec L. a s ohledem na to má bydliště v obvodu Okresního (tedy i Krajského) soudu v Českých Budějovicích. Jelikož žaloba směřovala proti oběma stěžovatelům, je místně příslušný soud stěžovatele příslušný i k řízení proti stěžovatelce (spolužalované). Navíc je Krajský soud v Českých Budějovicích příslušný i jako tzv. soud na výběr daný, neboť v jeho obvodu se nachází platební místo sporné směnky. Odvolání a dovolání stěžovatelů Vrchní soud v Praze a Nejvyšší soud v záhlaví uvedenými usneseními nevyhověly.
3. Pro vypořádání ústavní stížnosti není podrobnější rekapitulace průběhu řízení a napadených rozhodnutí účelná, samotným účastníkům jsou všechny skutečnosti známy.
4. Stěžovatelé s rozhodnutími obecných soudů nesouhlasí, podle nich soudy nehodnotily veškeré skutečnosti důležité pro rozhodování o místní příslušnosti. Stěžovatelka má sídlo v Praze, stěžovatelé v rámci námitek dále poukazovali na neurčitost platebního místa směnky, kvůli čemuž tento údaj nemůže sloužit jako základ určení místní příslušnosti. Soudy tedy při rozhodnutí o místní příslušnosti pochybily, odvolací a dovolací soud se přitom k argumentaci stěžovatelů vůbec nevyjádřily.
5. Ústavní stížnost byla podána ve lhůtě osobami oprávněnými a řádně zastoupenými, k jejímu projednání je Ústavní soud příslušný a návrh je přípustný.
6. Ústavní soud však posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. Jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, ve kterém Ústavní soud může rozhodnout jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti.
7. Dále je třeba zdůraznit, že pravomoc Ústavního soudu je v řízení o ústavní stížnosti založena výlučně k přezkumu rozhodnutí či namítaného zásahu z hlediska ústavnosti, tj. zda v řízení, respektive v rozhodnutí je završujícím, nebyly porušeny ústavními předpisy chráněná práva a svobody účastníků tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatelů a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Po důkladném seznámení se s obsahem ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí se Ústavní soud domnívá, že v projednávaném případě takový zásah shledán nebyl.
8. Ústavní stížnost v podstatě vůbec žádnou ústavněprávní argumentaci neobsahuje. Základem pro určení místní příslušnosti nalézacího soudu bylo trvalé bydliště stěžovatele. Není pochyb o tom, že se nachází v obvodu Krajského soudu v Českých Budějovicích, stěžovatelé to nijak nerozporují. Místní příslušnost jednoho ze žalovaných dle §89 o. s. ř., zakládá místní příslušnost rovněž pro ostatní žalované. Stěžovatelé tuto zásadní skutečnost ponechávají ve své argumentaci stranou, čímž ovšem (nepřímo) přiznávají, že soudy rozhodly o předmětné otázce správně. Rovněž námitky stěžovatelů proti určení místní příslušnosti na základě platebního místa směnky nemohou obstát (srov. podrobně bod 12 usnesení nalézacího soudu), nehledě na to, že z důvodu již vymezené místní příslušnosti dle bydliště stěžovatele byl tento (alternativní) způsob určení místní příslušnosti nalézacím soudem diskutován pouze pro úplnost nad rámec nosných důvodů rozhodnutí.
9. S ohledem na shora uvedené Ústavní soud uzavírá, že v projednávané věci nemá proti závěrům obecných soudů ústavněprávních výhrad. Ústavní stížnost proto odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. března 2022
David Uhlíř v. r.
předseda senátu