ECLI:CZ:US:2022:2.US.161.22.1
sp. zn. II. ÚS 161/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudce Tomáše Lichovníka a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti stěžovatelky Správy služeb hlavního města Prahy, sídlem Kundratka 1951/19, Praha 8 - Libeň, zastoupené JUDr. Petrem Balcarem, advokátem, sídlem Panská 895/6, Praha 1 - Nové Město, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 12. října 2021 č. j. 23 Co 228/2021-162 a Okresního soudu ve Svitavách ze dne 27. dubna 2021 č. j. 9 C 116/2020-124, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích a Okresního soudu ve Svitavách, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti Estereal, s.r.o., sídlem Kurzova 2222/16, Praha 13 - Stodůlky, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Posuzovanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť tvrdí, že jimi došlo k porušení jejího práva na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), práva na spravedlivý proces dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a práva na ochranu vlastnického práva dle čl. 11 odst. 1 Listiny.
2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a přiložených rozhodnutí, stěžovatelka se v postavení žalobkyně domáhala po vedlejší účastnici řízení zaplacení částky 73 800 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že jakožto příspěvková organizace zřízená zastupitelstvem hlavního města Prahy je oprávněna k odstraňování silničních vozidel z místních komunikací, k jejich umisťování na střeženém parkovišti a hlídání. Na základě žádosti Městské policie hl. města Prahy provedla odtah blíže určeného motocyklu a žalovaná částka představuje náklady na jeho odtah a parkovné.
3. Okresní soud ve Svitavách (dále jen "okresní soud") napadeným usnesením vyhověl žalobě co do částky 26 250 Kč, pokrývající náklady na odtah a parkovné včetně úroků z prodlení za parkovné, a ve zbytku ji zamítl. Po provedeném dokazování dospěl k závěru, že vedlejší účastnice řízení byla evidována jako vlastník a provozovatel motocyklu. Její jednatelka vystavila plnou moc Michalu Holcovi, jež ho opravňovala k vyzvednutí motocyklu. Jemu však stěžovatelka odepřela motocykl vydat, k čemuž nebyla oprávněna. Od doby předložení dané plné moci tak motocykl zadržovala neoprávněně a za příslušné období po této návštěvě se nemůže s úspěchem domáhat zaplacení parkovného.
4. Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích (dále jen "krajský soud") dospěl k závěru, že okresní soud provedl potřebné dokazování, z provedených důkazů učinil odpovídající skutková zjištění a věc po právní stránce správně posoudil. Rozsudek okresního soudu proto potvrdil. Svědek Michal Holec disponoval řádnou plnou mocí vystavenou od jednatelky vedlejší účastnice řízení. Stěžovatelka by proto neporušila svou prevenční povinnost dle §2900 občanského zákoníku, pokud by mu na jejím základě motocykl vydala.
5. Těžištěm ústavní stížnosti je tvrzení stěžovatelky, že napadená rozhodnutí nebyla řádně odůvodněna. Jednak bylo rozhodnuto pouze o úrocích z prodlení z částky 1 900 Kč (za odtah), úroky z prodlení ze zbývající částky (za parkovné) se soudy nijak nezabývaly. Obecné soudy dále ignorovaly námitku, že plná moc předložená Michalem Holcem ho zmocňovala pouze k jednání před městským úřadem. Kdyby stěžovatelka vydala vozidlo neoprávněné osobě, vystavila by se odpovědnosti za škodu majiteli vozidla. Stěžovatelka připomíná, že není městským úřadem, proto taková plná moc vůči ní nemohla mít žádné účinky.
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále také "zákon o Ústavním soudu"). Její ústavní stížnost je přípustná, neboť vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
7. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu obecných soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy); vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, superrevizní instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je toliko přezkoumat ústavnost napadených soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto nutno vycházet (mimo jiné) z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je dané rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady). Takové vady Ústavní soud ve věci stěžovatelky nezjistil.
8. Proces interpretace a aplikace podústavního práva pak bývá stižen takovouto kvalifikovanou vadou zpravidla tehdy, nezohlední-li obecné soudy správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, nebo se dopustí - z hlediska řádně vedeného soudního řízení - neakceptovatelné "libovůle", spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi uznáván, resp. který odpovídá všeobecně přijímanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů [srov. např. nález sp. zn. Pl. ÚS 85/06 ze dne 25. 9. 2007 (N 148/46 SbNU 471); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz].
9. V souvislosti s namítaným opomenutím obecných soudů rozhodnout o úrocích z částky nad rámec 1 900 Kč za odtah motocyklu Ústavní soud připomíná, že §166 občanského soudního řádu dává účastníku řízení možnost navrhnout soudu doplnění rozsudku, nerozhodl-li o některé části předmětu řízení. Stěžovatelka neuvádí, že by takovýto návrh vznesla. Rovněž není z ústavní stížnosti patrné, zda ve svém odvolání na namítané opomenutí okresního soudu upozornila. Kromě těchto důvodů je zároveň daná zjevná neopodstatněnost této části ústavní stížnosti též bagatelitou výše namítané opomenuté částky (usnesení např. sp. zn. III. ÚS 2381/14 ze dne 5. 3. 2015).
10. Stěžovatelka dále brojí proti právním závěrům okresního a krajského soudu, čímž klade Ústavní soud do role třetí instance, jež mu nepřísluší. Obecné soudy připustily, že má logiku argument stěžovatelky, že je nucena při vydávání vozidel důsledně zkoumat, zda je příslušný žadatel skutečně oprávněn k jejich vyzvednutí. Současně však okresní i krajský soud náležitě vysvětlily, že stěžovatelka nebyla oprávněna odepřít vydání cizí věci osobě, která prokázala své zmocnění od vlastníka věci k jejímu vyzvednutí. Počínaje návštěvou Michala Holce, při níž jí byla předložena plná moc vystavena vedlejší účastnicí řízení k vyzvednutí motocyklu, bylo další jeho zadržování stěžovatelkou neoprávněné a stěžovatelka se nemůže s úspěchem domáhat zaplacení parkovného.
11. Z napadených rozhodnutí je patrné, jaká skutková zjištění okresní a krajský soud učinily a jak věc posoudily po právní stránce. Jejich závěry jsou srozumitelné a přezkoumatelné. Oba rozhodující obecné soudy dostatečným, přesvědčivým a ústavně konformním způsobem svá rozhodnutí odůvodnily, a proto je možno na jejich odůvodnění pro stručnost odkázat. Ústavní soud neshledal v jejich rozhodnutích žádná kvalifikovaná pochybení, jež by byla způsobilá zapříčinit tvrzené porušení ústavně zaručených základních práv stěžovatelky.
12. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatelky, odmítl její ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. května 2022
David Uhlíř v. r.
předseda senátu