ECLI:CZ:US:2022:2.US.1729.22.1
sp. zn. II. ÚS 1729/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Davida Uhlíře a soudců Jaromíra Jirsy a Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky PRO-DOMA, SE, sídlem Budčická 1479, Praha 9 - Újezd nad Lesy, zastoupené Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem, sídlem náměstí T. G. Masaryka 153, Příbram, směřující proti usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 2. 9. 2021 č. j. 15 C 42/2020-106, usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 19. 10. 2021 č. j. 29 Co 213/2021-114 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2022 č. j. 21 Cdo 139/2022-142; za účasti Okresního soudu v Liberci, Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci a Nejvyššího soudu jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí. Má za to, že obecné soudy svým postupem porušily její základní právo na přístup k soudu zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Jak vyplývá z obsahu ústavní stížnosti a připojených soudních rozhodnutí, stěžovatelka podala prostřednictvím Okresního soudu v Liberci dovolání, ani na výzvu tohoto soudu ale ve stanovené lhůtě neuhradila odpovídající soudní poplatek. Daný soud proto napadeným usnesením rozhodl o zastavení dovolacího řízení. Odvolání ani dovolání stěžovatelky neshledaly příslušné soudy důvodnými.
3. Pro vypořádání ústavní stížnosti není podrobnější rekapitulace průběhu řízení a napadených rozhodnutí účelná, samotným účastníkům jsou všechny skutečnosti známy.
4. Stěžovatelka s rozhodnutími obecných soudů nesouhlasí a je přesvědčena, že věcným neprojednáním (původního) dovolání bylo porušeno její základní právo na přístup soudu, jak je pojímáno v judikatuře Ústavního soudu nebo Evropského soudu pro lidská práva. Vysvětluje, že výzva k zaplacení poplatku byla po doručení předána pracovnici advokátní kanceláře, která měla určenou částku uhradit. Zaměstnankyně ovšem byla v mezidobí "hospitalizována v nemocnici" kvůli porodu potomka, kvůli čemuž poplatek ve lhůtě neuhradila. Podle stěžovatelky se jednalo o omluvitelný důvod a zmeškaná lhůta jí měla být prominuta. Poté, co se o pochybení ze zastavovacího usnesení prvostupňového soudu dozvěděl právní zástupce stěžovatelky, okamžitě poplatek uhradil.
5. Ústavní stížnost byla podána ve lhůtě osobou oprávněnou a řádně zastoupenou, k jejímu projednání je Ústavní soud příslušný a návrh je přípustný.
6. Ústavní soud však posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. Jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, ve kterém Ústavní soud může rozhodnout jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti.
7. Dále je třeba zdůraznit, že pravomoc Ústavního soudu je v řízení o ústavní stížnosti založena výlučně k přezkumu rozhodnutí či namítaného zásahu z hlediska ústavnosti, tj. zda v řízení, respektive v rozhodnutí je završujícím, nebyly porušeny ústavními předpisy chráněná práva a svobody účastníků tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatelky a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Po důkladném seznámení se s obsahem ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí Ústavní soud v projednávaném případě takový zásah neshledal.
8. Právní rámec relevantní judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu ve vztahu k charakteru lhůty k zaplacení soudního poplatku a možnostem jejího prominutí by bylo nadbytečné zde rozebírat, neboť to již učinily obecné soudy v přezkoumávaném řízení (srov. např. napadené usnesení Nejvyššího soudu). Na tyto ústavně konformní závěry lze jen odkázat. Stěžovatelem popsané situaci bylo možno nejlépe předejít splněním poplatkové povinnosti společně s podáním opravného prostředku, jak to ostatně zákon předpokládá. S ohledem na shora uvedené byla ústavní stížnost odmítnuta podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. srpna 2022
David Uhlíř v. r.
předseda senátu