ECLI:CZ:US:2022:2.US.1865.22.1
sp. zn. II. ÚS 1865/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem ve věci ústavní stížnosti Mgr. Jakuba Vodrážky, zastoupeného Stanislavem Němcem, advokátem, sídlem Vinohradská 1215/32, Praha 2, proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 6 Cmo 232/2019-196 ze dne 10. 5. 2022, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení §34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, jímž mělo dojít zejména k porušení čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Z napadeného usnesení Vrchního soudu v Praze, jakož i rozhodnutí přiložených k ústavní stížnosti, Ústavní soud zjistil, že Městský soud v Praze usnesením č. j. 73 Cm 145/2017-129 ze dne 21. 3. 2019 v řízení o návrhu na určení neplatnosti usnesení členské schůze blíže označeného bytového družstva mimo jiné rozhodl, že neplatnost usnesení členské schůze tohoto družstva ze dne 22. 3. 2017 pod bodem b), podle kterého se ve věci dalšího nakládání s blíže specifikovanou bytovou jednotkou ukládá představenstvu, aby přijalo nabídku stěžovatele s celkovou výší plnění 700 000 Kč a aby s ním uzavřelo jménem družstva smlouvu korespondující s danou nabídkou, se nevyslovuje (výrok III.). K odvolání navrhovatele proti tomuto výroku usnesení soudu prvního stupně Vrchní soud v Praze v záhlaví citovaným usnesením změnil odvoláním dotčený výrok III. tak, že usnesení členské schůze je v předmětné části neplatné.
Stěžovatel má za to, že odvolací soud prohlásil neplatnost usnesení členské schůze družstva v rozporu s ustanovením §260 odst. 2 občanského zákoníku, a to za situace, kdy mu bylo znemožněno se tohoto řízení účastnit. Stěžovatel je přesvědčen, že napadené rozhodnutí zásadně zasahuje do jeho práv, jež nabyl v dobré víře. Tuto svoji argumentaci v ústavní stížnosti dále rozvedl.
Ústavní soud nejdříve posuzoval, zda jsou dány formální podmínky pro věcné projednání ústavní stížnosti, stanovené zákonem o Ústavním soudu, přičemž dospěl k závěru, že stěžovatel k podání ústavní stížnosti proti napadenému usnesení Vrchního soudu v Praze není oprávněn.
Účast stěžovatele v řízení o návrhu na určení neplatnosti shora zmíněného usnesení členské schůze skončila právní mocí usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 6 Cmo 232/2019-159 ze dne 23. 6. 2020. Odvolací soud tehdy dospěl k závěru, že v řízení o vyslovení neplatnosti členské schůze je pasivně věcně legitimováno vždy pouze družstvo, jehož členská schůze sporné usnesení přijala. Kromě družstva nemůže být nikdo další v procesním postavení účastníka. Odtud je patrné, že nyní napadené usnesení vrchního soudu, kterým bylo věcně rozhodnuto o odvolání navrhovatele, již vzešlo z řízení, jehož stěžovatel už nebyl (a ani předtím neměl být) účastníkem. Současně napadeným rozhodnutím ani nebyly stěžovateli jako třetí osobě uloženy povinnosti či rozhodnuto o jeho právech. Na tomto závěru přitom nic nemění ani skutečnost, že napadeným pravomocným soudním rozhodnutím došlo k vyslovení neplatnosti té části usnesení valné hromady, jež se týkala nabídky stěžovatele ve vztahu k bytové jednotce družstva. Zde je třeba podotknout, že případný právní vztah mezi uchazečem o členství v bytovém družstvu (budoucím členem) a družstvem samotným má soukromoprávní povahu a ocitá se vně vztahů, jež panují mezi členy a družstvem, resp. mezi členy družstva navzájem. Jinak řečeno, stěžovatel, nacházeje se stále ještě vně členské struktury družstva, nebyl oprávněn zasahovat do vnitřních poměrů tohoto družstva v řízení o vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze bytového družstva. Možné právní důsledky, plynoucí z neplatnosti usnesení členské schůze přijaté ve prospěch stěžovatele (projevující se v daném případě zvláště odmítnutím příslušného družstva uzavřít se stěžovatelem smlouvu o dalším členském vkladu a nutností vyklidit bytovou jednotku), tu působí zásadně navenek. To znamená, že případnou odpovědnost bytového družstva za škodu či jinou újmu, k níž vlivem vyslovení neplatnosti jeho členské schůze došlo, je třeba vyvodit podle obecných právních předpisů, nelze jí však takto "předcházet" ve zvláštním řízení o vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze, které je statusovou záležitostí družstva samého.
Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. srpna 2022
Tomáš Lichovník v. r.
soudce zpravodaj