ECLI:CZ:US:2022:2.US.1987.22.1
sp. zn. II. ÚS 1987/22
Nález
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře a soudců Jaromíra Jirsy a Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. S., t. č. ve Věznici Kynšperk nad Ohří, zastoupeného Mgr. Miroslavem Krutinou, advokátem, sídlem Vyšehradská 423/27, Praha 2, proti usnesení Okresního soudu v Sokolově ze dne 26. 5. 2022 č. j. 31 Nt 11017/2022-24, takto:
I. Usnesením Okresního soudu v Sokolově ze dne 26. 5. 2022 č. j. 31 Nt 11017/2022-24 bylo porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
II. Usnesení Okresního soudu v Sokolově ze dne 26. 5. 2022 č. j. 31 Nt 11017/2022-24 se proto ruší.
Odůvodnění:
I.
1. Ústavnímu soudu byl dne 22. 7. 2022 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaného usnesení okresního soudu, a to pro jeho rozpor s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
3. Stěžovatel v současnosti vykonává trest odnětí svobody ve Věznici Kynšperk nad Ohří, přičemž předpokládaný konec výkonu trestu odnětí svobody připadá na 24. 4. 2026. Ústavní stížností napadeným usnesením byla zamítnuta jeho žádost o upuštění od výkonu zbytku trestu odnětí svobody. Stěžovatel namítá, že ač soud rozhodoval v neveřejném zasedání, své rozhodnutí nijak neodůvodnil a připravil tak stěžovatele o možnost seznámit se s důvody, ze kterých při svém rozhodnutí vycházel.
4. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítl, že rozhodnutí okresního soudu obsahovalo toliko následující odůvodnění: "Podle §136 odst. 3 tr. ř. rozhodnutí neobsahuje odůvodnění, neboť se jedná o rozhodnutí ve vykonávacím řízení a proti tomuto není stížnost přípustná".
5. Stěžovatel konstatoval, že ve své žádosti uvedl argumenty z oblasti trestního práva i rodinných vztahů, pro které se domáhal upuštění od výkonu zbytku trestu. Soud však na tyto argumenty nijak nereagoval. Jako stěžejní důvod pak uvedl morální a zákonnou povinnost bránit svou rodinu, spoluobčany a vlast proti útoku, který proti Ukrajině zahájila Ruská federace. Tím, že soud rozhodoval v neveřejném zasedání a ani v rozhodnutí samém stěžovateli nesdělil důvody, pro které byla jeho žádost zamítnuta, nebyly naplněny požadavky na transparentnost a kontrolovatelnost soudních rozhodnutí. Neodůvodněním rozhodnutí ponechal soud stěžovatele v nejistotě, jaké kroky by měl v budoucnu činit, aby soud jeho žádosti vyhověl, či zda důvody uvedené v žádosti neobstojí vůbec.
6. V souvislosti s uvedeným odkázal stěžovatel na judikaturu Ústavního soudu, který se ústavností tohoto postupu opakovaně zabýval (např. nálezy sp. zn. II. ÚS 3302/18, sp. zn. III. ÚS 2912/20, sp. zn. IV. ÚS 3389/20 a III. ÚS 107/21 a usnesení sp. zn. I. ÚS 3543/19).
III.
7. Ústavní soud vyzval Okresní soud v Sokolově k zaslání vyjádření, ten však svého práva nevyužil a Ústavnímu soudu zaslal toliko související spis sp. zn. 31 Nt 11017/2022. Z toho důvodu pak také nebylo lze zaslat vyjádření účastníka řízení stěžovateli k replice.
IV.
8. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti, napadeného rozhodnutí, vyžádaného spisu a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.
9. Při vyhotovování usnesení měl okresní soud možnost vydat zjednodušené usnesení s odůvodněním či bez něj, což umožňuje §136 odst. 3 tr. řádu. Ústavní soud však uvádí, že nejde o pravidlo, podle kterého soudy mají postupovat bez výjimky; na to upozornil Ústavní soud v prakticky stejné věci již v nálezu sp. zn. II. ÚS 3302/18. V tomto nálezu se zdůrazňuje, že zákonem stanovená možnost neodůvodnit soudní rozhodnutí o upuštění od výkonu trestu odnětí svobody nebo jeho zbytku za současného vyhoštění podle §327 odst. 1 písm. b) tr. řádu musí být z pohledu práva na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny interpretována restriktivně; tuto možnost lze využít v případech, pokud je žadateli vyhovováno, vznáší-li žadatel irelevantní argumenty nebo je-li jeho podání opakované či neodůvodněné. Dále Ústavní soud v citovaném nálezu II. ÚS 3302/18 uvedl, že pokud žadatel vznáší relevantní argumenty odůvodňující upuštění od výkonu zbytku trestu za současného vyhoštění, soud se s nimi musí - byť stručně - vypořádat a žadateli své důvody, vedoucí k rozhodnutí, sdělit. V uvedeném nálezu Ústavní soud rovněž poukázal na skutečnost, že je-li soudu přiznána velmi široká diskrece, aniž by zákonodárce poskytl alespoň základní principy, kterými by se soud měl nechat vést při rozhodování podle §327 odst. 1 písm. b) tr. řádu, je přinejmenším zvláštní, nemusí-li takové rozhodnutí být vždy odůvodněno a není proti němu přípustná stížnost. Dodal, že předmětná právní úprava tak vytváří široký prostor pro potenciální libovůli či nezákonný postup a není v plném souladu s principy právního státu. Ke shodným závěrům pak Ústavní soud dospěl i v nálezu sp. zn. III. ÚS 2912/20 ze dne 2. 2. 2021.
10. Zákonem stanovená možnost neodůvodnit soudní rozhodnutí o upuštění od výkonu trestu odnětí svobody nebo jeho zbytku za současného vyhoštění podle §327 odst. 1 písm. b) tr. řádu musí být z pohledu práva na soudní ochranu vykládána i v posuzované věci. Skutečnost, že stěžovateli nebyly ani ústně, ani písemně sděleny důvody zamítavého rozhodnutí o jeho žádosti o upuštění od výkonu zbytku trestu za současného vyhoštění, přestože uváděl relevantní důvody, vede Ústavní soud k závěru o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí soudu a o porušení stěžovatelova práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny.
11. Přesto, že stěžovatel svoji žádost odůvodnil relevantními argumenty, okresní soud své rozhodnutí nijak neodůvodnil a žádost zamítl. Takové rozhodnutí podle Ústavního soudu nenaplňuje požadavky na transparentnost a kontrolovatelnost soudních rozhodnutí a naopak poskytuje prostor pro libovůli v soudním rozhodování. Podstata projednávané věci neleží ve způsobu, jakým okresní soud hodnotil skutečnosti uvedené v žádosti stěžovatele, nýbrž v tom, že okresní soud stěžovateli své úvahy nesdělil v odůvodnění svého rozhodnutí. Uvedený postup má pro stěžovatele i důsledky v nejistotě, kdy se na soud dále obracet a např. i jaká změna chování by mohla pomoci úspěchu jeho případné další stížnosti.
12. V souvislosti s uvedeným lze odkázat okresní soud na recentní judikaturu Ústavního soudu a poukázat na skutečnost, že vykonatelný nález Ústavního soudu je podle čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky závazný pro všechny orgány i osoby, včetně samotného Ústavního soudu.
13. Z uvedených důvodů dospěl Ústavní soud k závěru, že napadeným usnesením bylo porušeno základní právo stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny, a proto vyhověl ústavní stížnosti podle §82 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu a napadené usnesení zrušil. Okresní soud bude muset nově rozhodnout o žádosti stěžovatele podle §327 odst. 1 písm. b) tr. řádu a alespoň stručně odůvodnit své rozhodnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 23. srpna 2022
David Uhlíř v. r.
předseda senátu