ECLI:CZ:US:2022:2.US.1993.22.1
sp. zn. II. ÚS 1993/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu a soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka a Jaromíra Jirsy ve věci ústavní stížnosti stěžovatele R. W., t. č. Věznice Kuřim, zastoupeného Mgr. Michalem Zeleným, advokátem, se sídlem v Brně, Böhmova 1, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. dubna 2022 č. j. 3 To 82/2022-65 a proti usnesení Okresního soudu Brno-venkov ze dne 24. března 2022 č. j. 3 PP 6/2022-53, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhal s odkazem na tvrzené porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod zrušení shora uvedených rozhodnutí. Stěžovatel je v současné době ve výkonu trestu odnětí svobody (ve výměře 9 let) dle rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. 11. 2018 č. j. 46 T 5/2017-1628 a rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 10. 2019 sp. zn. 2 To 76/2019. Dne 11. 2. 2022 požádal o podmíněné propuštění z výkonu zbytku trestu trestů odnětí svobody, jelikož vykonal jeho zákonem požadovanou část. Žádost o podmíněně propuštění z výkonu trestu odnětí svobody byla dle §88 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku a contrario ve spojení s ustanovením §331 odst. 5 trestního zákoníku zamítnuta, a to usnesením Okresního soudu Brno-venkov ze dne 24. 3. 2022 č. j. 3 PP 6/2022-53. Stěžovatel proti tomuto usnesení Okresního soudu Brno-venkov podal stížnost, která však byla zamítnuta dle §148 odst. 1 písm. c) trestního řádu usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 27. 4. 2022 č. j. 3 To 82/2022-65.
2. Stěžovatel v ústavní stížnosti zejména uvedl, že byl odsouzen za trestnou činnost, ke které se v minulosti plně doznal, ačkoliv po odsouzení rozporoval některé pro něj významné skutkové okolnosti. I nyní se snaží v mezích zákona dosáhnout obnovy svého trestního procesu s poukazem na pochybení některých justičních činitelů. Tyto snahy stěžovatele však nelze žádným způsobem chápat jako nedostatek sebereflexe či dokonce za opakované negování své kriminální minulosti. Stěžovatel žádost o podmíněné propuštění zdůvodnil a poukazoval zejména na své chování ve výkonu trestu a v rámci vazby. Napadená rozhodnutí se prý opírají toliko o údajné "nátlakové metody" stěžovatele a tři negativní poznatky věznice v Brně, kde byl stěžovatel umístěn neplánovaně - kvůli proticovidovým opatřením - téměř 2 měsíce. V odůvodnění usnesení Krajského soudu v Brně je rovněž nesprávně uvedeno, že měl vyhrožovat sebevraždou a vyhlašovat občanskou neposlušnost. Stěžovatel na tento krajní způsob demonstrace svých práv upozornil dopředu dopisem ze dne 9. 4. 2021, adresovaným ministru spravedlnosti, když se zákonnými prostředky domáhal pouze objektivního projednání své věci zákonným nalézacím soudem, jelikož ale k projednání nedošlo, zahájil tedy dříve avizovanou hladovku, jakožto právo svého občanského protestu. Teprve po více než měsíční hladovce (a rapidním zhoršení zdravotního stavu stěžovatele) byly prý zaregistrovány soudem návrhy stěžovatele na obnovu řízení. Skutečnost, že se stěžovatel snaží cestou řádných či mimořádných opravných prostředků zjistit skutečný stav věci mu nemůže být u žádosti o podmíněné propuštění z výkonu trestu rovněž kladeno k tíži. Stěžovatel doplnil, že u něj lze i v budoucnu očekávat, že povede řádný život a žádnou trestnou činnost již páchat nebude.
3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Po přezkoumání věci Ústavní soud shledal, že spočívá pouze v polemice stěžovatele s řádně zdůvodněnými závěry soudů. Námitka ohledně porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod tak nemůže obstát. Ústavní soud opakovaně konstatoval, že neexistuje ústavně zaručené právo na to, aby bylo vyhověno žádosti odsouzeného o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Posouzení splnění zákonných podmínek je věcí soudcovské úvahy. Je tedy na obecných soudech, aby zkoumaly a posoudily, zda podmínky pro aplikaci tohoto institutu jsou dány a aby své úvahy v tomto směru přiměřeným způsobem odůvodnily. Ústavní soud zásadně respektuje takové nezávislé rozhodnutí obecných soudů; je povolán kasačním způsobem zasáhnout pouze v případě, vybočuje-li činnost obecných soudů ze zásad spravedlivého procesu. Z obsahu napadených usnesení je zřejmé, že soudy nezamítly jeho žádost jen z důvodu údajného nedostatku sebereflexe a negování kriminální minulosti. Zváženo bylo stěžovatelovo chování ve výkonu trestu a další okolnosti; jak uvedl okresní soud, provedeným dokazováním bylo zjištěno, že chování stěžovatele nebylo vždy v souladu s vnitřním řádem věznice a s normami, upravujícími výkon trestu. Krajský soud poukázal rovněž na závažnost trestné činnosti stěžovatele, jenž se za použití střelné zbraně jako člen organizované skupiny dopustil loupežného přepadení vozidla České pošty.
4. Pouze na okraj Ústavní soud ke zbývajícím námitkám stěžovatele doplňuje, že přiléhavá se jeví ta část stěžovatelovy argumentace, kde uvádí, že pokud se snaží cestou řádných či mimořádných opravných prostředků zjistit skutečný stav věci, nemůže mu to být při žádosti o podmíněné propuštění z výkonu trestu kladeno k tíži. To, že se někdo domáhá obnovy řízení, tedy uplatňuje své zákonné právo, nemůže být hodnoceno negativně. Podle čl. 3 odst. 3 Listiny základních práv a svobod nesmí být nikomu způsobena újma na právech pro uplatňování jeho základních práv a svobod. Napadená usnesení však nejsou postavena na takovém závěru a předmětná odůvodnění rozhodnutí obecných soudů, pokud jsou hodnocena jako celek, z ústavněprávního hlediska obstojí.
5. Ústavní stížnost tak byla odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. srpna 2022
David Uhlíř v. r.
předseda senátu