ECLI:CZ:US:2022:2.US.2110.22.1
sp. zn. II. ÚS 2110/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře a soudců Jaromíra Jirsy a Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky P. A., zastoupené Mgr. Libuší Němcovou, advokátkou, sídlem Máchova 68, Hlinsko, proti usnesením Okresního soudu v Mělníku ze dne 13. 4. 2022 č. j. 42 P 83/2021-139, a ze dne 19. 4. 2022 č. j. 42 P 83/2021-191, a usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2022 č. j. 32 Co 128/2022-727, a ze dne 19. 5. 2022 č. j. 32 Co 127/2022-722, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 5. 8. 2022 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po formální stránce a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
Jak vyplynulo ze spisu, ústavní stížnosti a souvisejících rozhodnutí, stěžovatelka a vedlejší účastník P. L. H. A. M. jsou rodiči nezletilé vedlejší účastnice Ch. A. Nezletilá je po odstěhování z Francie ve faktické péči matky. Rodiče doposud nebyli schopni řešit otázku styku otce s dcerou vzájemnou dohodou. U Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 42 P 83/2021 probíhá řízení o úpravu péče a určení výživného a o úpravu styku. Ve věci byla opakovaně nařízena předběžná opatření o úpravě asistovaného styku otce s dcerou, mj. také v napadeném usnesení Okresního soudu v Mělníku ze dne 13. 4. 2022 č. j. 42 P 83/2021-139. V tomto rozhodnutí soud stěžovatelce nařídil ve stanovených termínech strpět styk otce s nezletilou Ch. A. za asistence organizace Area fausta bez přítomnosti matky a členů její rodiny. Stěžovatelka proti usnesení podala odvolání, které Krajský soud v Praze v usnesení ze dne 19. 5. 2022 č. j. 32 Co 127/2022-722, v části týkající se prvního termínu odmítl, neboť již uplynula doba, kdy měl být styk realizován, čímž původní usnesení v tomto rozsahu pozbylo účinků. Zároveň soud neshledal žádný důvod pro určení nezákonnosti napadeného rozhodnutí. Ve zbývající části odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.
Kromě odvolání stěžovatelka podala také návrh na zrušení původního usnesení okresního soudu ze dne 13. 4. 2022 a na jmenování nového opatrovníka. Zároveň navrhovala nařízení předběžného opatření, na základě kterého by byl otec povinen strpět styk se svojí dcerou. Na rozdíl od původního předběžného opatření měl styk proběhnout pouze v jednom termínu (namísto čtyř), pouze ve třech po sobě následujících dnech (namísto čtyř) a pouze tři hodiny denně (namísto pěti). Styk navíc měl proběhnout za asistence jiné organizace a za účasti matky. Okresní soud v usnesení ze dne 19. 4. 2022 č. j. 42 P 83/2021-191, řízení o návrhu na nařízení předběžného opatření zastavil pro překážku litispendence. Návrh matky na zrušení původního usnesení a jmenování opatrovníka okresní soud zamítl, neboť pro takové rozhodnutí neshledal zákonné důvody. Také proti tomuto rozhodnutí stěžovatelka podala odvolání, které krajský soud jako věcně správné potvrdil v usnesení ze dne 19. 5. 2022 č. j. 32 Co 128/2022-727.
Dle okresního soudu je nejlepším zájmem dítěte péče obou rodičů tak, aby bylo umožněno navázat a udržovat vzájemný pravidelný styk. S ohledem na postoje rodičů, věk nezletilé a její vztah k otci je předběžné opatření nezbytné, neboť vzájemné odloučení dcery a otce by mohlo vést k narušení jejich vztahu. Je přitom nezbytné, aby nezletilá absorbovala přítomnost a výchovné působení svého otce bez přítomnosti druhého rodiče i dalších příbuzných. Podle odvolacího soudu rozsah styku otce s dcerou není vhodné krátit, naopak je třeba, aby jejich vzájemný vztah byl budován a rozvíjen. Pět až sedm a půl hodiny styku není doba, která by měla být pro nezletilou, s ohledem na její věk, zatěžující. Účast matky u styku není vhodná, naopak je žádoucí, aby otec a nezletilá měli možnost trávit čas pouze spolu a vytvářeli si společné zážitky, čímž budou vzájemný vztah budovat. Pro úspěšné navázání vztahu otce s nezletilou je nezbytné, aby jejich kontakt byl pravidelný, četný a rozmanitý, aby postupně bylo možné přejít ke styku neasistovanému. Organizace Area fausta je dle odvolacího soudu prověřená a její přístup není v rozporu s nejlepším zájmem dítěte. Dle soudů rovněž není důvod pro jmenování jiného opatrovníka, neboť nezletilou v řízení jako opatrovník zastupuje v souladu se zákonem Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí, přičemž matka žádné relevantní důvody pro změnu neuvádí.
Stěžovatelka se domnívá, že uvedenými soudními rozhodnutími bylo zasaženo do jejího práva na soudní ochranu a jinou právní ochranu dle čl. 36 a čl. 37 Listiny základních práv a svobod. Dle stěžovatelky navíc nebyl respektován nejlepší zájem dítěte, čímž došlo k porušení čl. 3 Úmluvy o právech dítěte. Z toho důvodu se ústavní stížností domáhá zrušení těchto rozhodnutí.
III.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud v prvé řadě zdůrazňuje, že není součástí soustavy obecných soudů, a zpravidla mu proto nepřísluší přezkoumávat zákonnost jejich rozhodnutí. Pouze bylo-li takovým rozhodnutím neoprávněně zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele, je Ústavní soud povolán k jeho ochraně zasáhnout. Existenci takového zásahu však Ústavní soud neshledal.
Ústavní soud pokládá za nezbytné podotknout, že k soudním rozhodnutím v rodinně-právních věcech přistupuje velmi rezervovaně. Celkový prostor pro kasační zásah Ústavního soudu je tak ve spojení s omezeným přezkumem předběžného opatření jako rozhodnutí zatímní povahy velmi zúžen, v důsledku čehož se jeho přezkumná pravomoc soustředí pouze na posouzení toho, zda v případě napadeného rozhodnutí o předběžném opatření nejde o akt založený na naprosté libovůli, resp. jinak zásadním způsobem zasahující do práva účastníka řízení na soudní ochranu. K otázce samotné způsobilosti předběžného opatření (jako opatření prozatímní povahy) zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení se Ústavní soud v rozhodovací praxi opakovaně vyjádřil tak, že ji obecně vyloučit nelze. Zdůraznil však, že rozhodnutí o předběžných opatřeních věcně přezkoumává pouze výjimečně, neboť jde o rozhodnutí, která do práv a povinností účastníků nezasahují konečným způsobem a nepředjímá se jimi ani konečný výsledek sporu. Proto je podrobuje ústavněprávnímu přezkumu jen v rámci tzv. omezeného testu ústavnosti. Při něm zkoumá, zda předběžné opatření mělo zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), bylo vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) a není projevem svévole (čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny). Naproti tomu hodnocení podmínek pro vydání předběžného opatření je věcí obecného soudu, neboť závisí na konkrétních okolnostech případu a Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocovat jeho názor ohledně samotné důvodnosti (správnosti) návrhu na vydání předběžného opatření (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 9. 2021 sp. zn. I. ÚS 2233/21, nebo ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. IV. ÚS 507/22).
Ústavní soud napadená rozhodnutí posoudil podle zmíněných limitů přezkumu a dospěl k závěru, že předběžné opatření bylo vydáno oprávněným orgánem, mělo zákonný podklad, v rámci řízení o něm nebyla porušena procesní pravidla a nebylo ani projevem libovůle. Podle stěžovatelky obecné soudy nezohlednily nejlepší zájem nezletilé a přihlédly pouze k tvrzením otce, zatímco k tvrzením stěžovatelky nikoliv. Stěžovatelka přitom nezpochybňuje důvodnost předběžného opatření, ale nesouhlasí s jeho konkrétní podobou, a to především z hlediska rozsahu styku otce s dcerou a nemožnosti matky být u styku přítomna. Jak Ústavní soud uvedl např. v usnesení ze dne 13. 10. 2020 sp. zn. II. ÚS 2547/20, soudy se při rozhodování o návrzích na nařízení předběžných opatření - s ohledem na limitní lhůty pro rozhodnutí - nemohou vypořádat se všemi skutkovými tvrzeními účastníků ve stejném rozsahu a stejně důsledně, jako při rozhodování ve věci samé. Z napadených rozhodnutí je přitom zřejmé, že obecné soudy zohlednily argumentaci obou rodičů a řádně odůvodnily, proč je nařízení předběžného opatření v dané podobě potřebné, a to zejména s ohledem na nejlepší zájem nezletilé. S námitkami proti konkrétní podobě předběžného opatření, jež stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, se náležitě vypořádal odvolací soud. Přestože se závěry obecných soudů stěžovatelka nesouhlasí, napadená rozhodnutí s ohledem na výše uvedené nelze považovat za svévolná.
Stěžovatelka se dále v ústavní stížnosti domáhala určení, že jí bylo odňato právo bránit se proti předběžnému opatření, když okresní soud z důvodu překážky litispendence zastavil řízení o jejím návrhu na vydání předběžného opatření v usnesení ze dne 19. 4. 2022 č. j. 42 P 83/2021-191. Dle stěžovatelky nebyla splněna podmínka totožnosti předmětu, neboť ve svém návrhu poskytla odlišná skutková tvrzení a na rozdíl od otce navrhovala odlišnou úpravu styku. Jak správně poukázal odvolací soud, předmět řízení byl totožný, neboť se týkal úpravy styku otce s nezletilou ve stejném období. Obecné soudy nemohly postupovat jinak, než řízení zastavit, neboť dvě souběžná předběžná opatření s odlišnou úpravou styku by vedle sebe ze své podstaty nemohly obstát. Stěžovatelčina odlišná skutková tvrzení proto na totožnosti předmětu řízení nemohla nic změnit. Toho si ostatně stěžovatelka byla vědoma, když zároveň navrhovala zrušení původního předběžného opatření. Revize původního předběžného opatření se stěžovatelka mohla domáhat ve formě odvolání, což učinila. Ústavní soud z výše uvedených důvodů napadená rozhodnutí shledává ústavně konformními.
Ústavní soud tedy dospěl k závěru, že k porušení ústavně zaručených základních práv stěžovatelky nedošlo, a proto byla její ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. srpna 2022
David Uhlíř v. r.
předseda senátu