ECLI:CZ:US:2022:2.US.2134.22.1
sp. zn. II. ÚS 2134/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Davida Uhlíře a soudců Jaromíra Jirsy a Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti Ž. M., zastoupené Ivanou Sittkovou, advokátkou, sídlem Medkova 913/48, Praha 4, proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 14 Co 156/2022-150 ze dne 29. 6. 2022 a usnesení Okresního soudu v Břeclavi č. j. 20 Nc 26016/2022-56 ze dne 6. 5. 2022, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení §34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, jimiž mělo dojít zejména k porušení čl. 4, čl. 36 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod.
Z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že otec nezletilé dcery stěžovatelky podal dne 14. 3. 2022 k Okresnímu soudu v Břeclavi návrh na úpravu péče o nezletilou, určení výživného a úpravu styku. Stěžovatelka ve svém vyjádření k tomuto návrhu mimo jiné namítla místní nepříslušnost Okresního soudu v Břeclavi, domnívajíc se, že o věci by měl rozhodnout Okresní soud v Táboře. Shora označeným usnesením Okresní soud v Břeclavi námitku místní nepříslušnosti zamítl. K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Brně v záhlaví citovaným usnesením rozhodnutí nalézacího soudu jako věcně správné potvrdil.
V ústavní stížnosti stěžovatelka namítla, že v daném případě jde o určení speciální místní příslušnosti ve věci péče o nezletilou (§476 ve spojení s §4 odst. 2 z. ř. s.). V době podání návrhu nezletilá fakticky pobývala v T. Důvody, pro které došlo ke změně pobytu nezletilé, soudy obou stupňů dle jejího názoru nezkoumaly, ani jinak k nim nepřihlédly. Stěžovatelka má za to, že soudy pominuly její tvrzení o důvodech opuštění společné domácnosti v K., resp. nevysvětlily, proč k posouzení místní příslušnosti tyto okolnosti nebyly a nejsou právně významné. Tuto svoji argumentaci stěžovatelka v ústavní stížnosti podrobněji rozvedla.
Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelky i obsah naříkaných soudních aktů a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud v odůvodnění napadených usnesení žádný exces či jiný ústavně významný nedostatek nezjistil. Rozhodnutí soudů jsou založena na východisku, dle něhož není-li dohody rodičů o bydlišti jejich nezletilého dítěte, jež může mít různé podoby, pro dobu po rozchodu rodičů, s odkazem na ustanovení §4 odst. 2 zákona o zvláštních řízeních soudních platí, že v takovém případě je místně příslušným soud podle bydliště nezletilého, na němž se rodiče dohodli naposledy. V daném případě vyšly soudy z nesporného tvrzení účastníků, že rodiče nezletilé spolu od března 2022, kdy stěžovatelka s nezletilou opustila domácnost v K. a přestěhovala se do T., nežijí. S ohledem na zjištění, že otec ve svém shora vzpomenutém návrhu ze dne 14. 3. 2022, který podal záhy po skončení společného soužití, pokládá odstěhování dcery do T. za učiněné bez dohody s ním, dospěly soudy k závěru o absenci jakékoli dohody o bydlišti společného nezletilého dítěte, resp. její změny. Takový vývod považuje Ústavní soud za racionální a srozumitelný, prostý ústavně zapovězené libovůle.
Stěžovatelka dovozuje změnu dohody rodičů o bydlišti dítěte z okolností, které ji měly přimět k odstěhování z K. Ústavní soud ovšem na tomto místě podotýká, že dohoda rodičů o bydlišti dítěte, popřípadě její změna, musí být vskutku jednoznačná. Jinak řečeno, nepostačí, poukazuje-li stěžovatelka na jí tvrzené těžkosti plynoucí z dosavadního soužití s otcem dcery a na jeho údajné výzvy k ukončení tohoto soužití, jak to činí v ústavní stížnosti. Odtud ještě nelze dovozovat zřejmý souhlas otce se změnou bydliště nezletilé dcery.
Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. srpna 2022
David Uhlíř v. r.
předseda senátu