ECLI:CZ:US:2022:2.US.2508.22.1
sp. zn. II. ÚS 2508/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu a soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka a Jaromíra Jirsy ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů V. T. H., V. T. H., V. H. a R. H., zastoupených Mgr. Markem Davidem, advokátem se sídlem ve Zlíně, Lešetín IV 777, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. června 2022 č. j. 25 Cdo 1391/2022-147, proti výrokům I. a II. rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. ledna 2022 č. j. 71 Co 296/2021-126 a proti výrokům V. až VIII. rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 25. června 2021 č. j. 7 C 23/2020-72, spojené s návrhem na zrušení ust. §238 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelé jsou toho názoru, že Nejvyšší soud svým usnesením ze dne 8. června 2022 č. j. 25 Cdo 1391/2022-147, Krajský soud v Ostravě svými výroky I. a II. rozsudku ze dne 27. ledna 2022 č. j. 71 Co 296/2021-126 a Okresní soud ve Vsetíně svými výroky V. až VIII. rozsudku ze dne 25. června 2021 č. j. 7 C 23/2020-72 porušily jejich ústavně zaručené právo na soukromý a rodinný život garantované článkem 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ve znění jejích protokolů a dodatkových protokolů, článkem 7 Listiny základních práv Evropské unie, článkem 16 Úmluvy o právech dítěte, články 22 a 23 Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením, článkem 10 Listiny základních práv a svobod, a dále ústavně zaručené právo na soudní ochranu garantované článkem 36 odst. 1 Listiny a článkem 6 odst. 1 Úmluvy, a konečně právo garantované článkem 11 odst. 1, odst. 4 Listiny, článkem 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě, a článkem 17 Všeobecné deklarace lidských práv, jakož i článkem 17 odst. 1 Listiny EU. Nejvyšší soud prý navíc porušil jejich ústavně zaručené právo na soudní ochranu garantované články 36 odst. 1, odst. 2 a 38 Listiny, a dále ústavně zaručené právo na přístup k soudu garantované článkem 36 odst. 1, odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Podle názoru stěžovatelů je ustanovení §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. v rozporu s ústavním pořádkem, neboť porušuje princip rovnosti zakotvený v článku 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i princip omezení základních práv a nešetření jejich podstaty a smyslu, zakotvený v článku 4 odst. 3 a odst. 4 Listiny základních práv a svobod, a dále právo na soudní ochranu a přístup k soudu garantované článkem 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Stěžovatelé v ústavní stížnosti zejména uvedli, že tvoří rodinu, naproti tomu vedlejší účastník Jalovec, s.r.o. je vydavatelem týdeníku pod názvem "X", který vychází jak v podobě tištěné, tak i v podobě elektronické na internetu. Dne 17. září 2019 a opětovně dne 24. září 2019 vedlejší účastník ve svém týdeníku "X" uveřejnil na straně desáté a jedenácté fotografie, na kterých jsou nezletilí stěžovatelé V. T. H. a V. T. H. K pořízení fotografií ze strany redaktora vedlejšího účastníka v mateřské škole H. a k jejich uveřejnění došlo bez souhlasu a vědomí V. H. a R. H., tedy zletilých stěžovatelů. Dle názoru stěžovatelů tak vedlejší účastník neoprávněně zasáhl do jejich práva na soukromý a rodinný život. Dne 16. března 2020 podali stěžovatelé proti vedlejšímu účastníkovi u Okresního soudu ve Vsetíně žalobu o zaplacení částky ve výši 4 x 60 000 Kč s příslušenstvím jako přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou neoprávněným zásahem do práva na soukromý a rodinný život.
3. Rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 25. června 2021 č. j. 7 C 23/2020-72 bylo podané žalobě stěžovatelů částečně vyhověno, neboť vedlejšímu účastníkovi bylo uloženo zaplatit každému ze stěžovatelů částku ve výši 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky za dobu od 14. března 2020 do zaplacení (výroky I. až IV. uvedeného rozsudku). Co do částky ve výši 40 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky za dobu od 14. března 2020 do zaplacení byla žaloba stěžovatelů zamítnuta (výroky V. až VIII. uvedeného rozsudku). Dále byla stěžovatelům přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 43 520 Kč (výrok IX. uvedeného rozsudku).
4. Proti výrokům V. až VIII. rozsudku nalézacího soudu podali stěžovatelé odvolání. Krajský soud v Ostravě rozhodl rozsudkem ze dne 27. ledna 2022 č. j. 71 Co 296/2021-126, takto:
Výrok I. "Rozsudek okresního soudu se v odstavcích I., II., VII, VIII. a v odstavcích III. a IV. výroku, pokud jím byla přiznána každému z žalobců c) a d) částka 15 000 Kč s příslušenstvím a v odstavcích V. a VI., pokud jím byla zamítnuta žaloba ve vztahu ke každému z nezletilých žalobců a) a b) o 35 000 Kč s příslušenstvím, potvrzuje". Výrok II."V další napadené části - v odstavcích III. a IV. výroku, pokud jím byla přiznána žalobcům c) a d) částka každému 5 000 Kč s příslušenstvím, se rozsudek okresního soudu mění tak, že se žaloba v tomto rozsahu zamítá a v odstavcích V. a VI. výroku, pokud jím byla ve vztahu k nezletilým žalobcům a) a b) zamítnuta částka 5 000 Kč s příslušenstvím, se rozsudek okresního soudu mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit nezletilým žalobcům a) a b) každému dalších 5 000 Kč se zákonným úrokem ve výši 10 % ročně z této částky od 14. 3. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrok III. "Žalovaná je povinna nahradit žalobcům náklady řízení žalobcům v částce 58 160,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobců". Výrok IV." Žalovaná je povinna nahradit žalobcům náklady odvolacího řízení žalobcům v částce 47 724 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobců."
5. Pro lepší přehlednost stěžovatelé sdělili, že po rozhodnutí odvolacího soudu je výsledek jejich soudního sporu tedy takový, že každému z nezletilých stěžovatelů byla přiznána částka ve výši 25 000 Kč s úrokem z prodleni ve výši 10 % ročně z této částky za dobu od 14. března 2020 do zaplacení, přičemž co do částky ve výši 35 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky za dobu od 14. března 2020 do zaplacení byla jejich žaloba zamítnuta; každému ze zletilých stěžovatelů byla přiznána částka ve výši 15 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky za dobu od 14. března 2020 do zaplacení, přičemž co do částky ve výši 45 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky za dobu od 14. března 2020 do zaplacení byla jejich žaloba zamítnuta.
6. Rozsudek odvolacího soudu stěžovatelé obdrželi dne 1. března 2022. V poučení tohoto rozsudku je uvedeno, že je proti němu přípustné dovolání. Stěžovatelé na základě uvedeného poučení a v souladu se zásadou iura novit curia podali proti částem výroku I. a II. rozsudku odvolacího soudu dne 4. března 2022 dovolání. Stěžovatelé navíc z opatrnosti podali dne 6. dubna 2022 ústavní stížnost. Usnesením Ústavního soudu ze dne 19. dubna 2022 sp. zn. III. ÚS 940/22 byla ústavní stížnost odmítnuta pro předčasnost s odůvodněním, že stěžovatelé mohou podat ústavní stížnost znovu, a to po rozhodnutí dovolacího soudu i v případě, že jejich dovolání bude odmítnuto pro nepřípustnost plynoucí ze zákona.
7. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 8. června 2022 č. j. 25 Cdo 1391/2022-147, bylo podané dovolání stěžovatelů odmítnuto pro nepřípustnost, a to pro majetkový cenzus zavedený v §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
8. K věci samé stěžovatelé v odůvodnění ústavní stížnosti zejména uvedli, že obecné soudy prý nesprávně interpretovaly a aplikovaly příslušná ustanovení mezinárodních smluv o lidských právech, dále článek 10 Listiny, a konečně §§84, 85, 86, 2910, 2951 a 2956 občanského zákoníku, především pokud jde o závažnost újmy, která byla stěžovatelům protiprávním počínáním vedlejšího účastníka způsobena, a dále pokud jde o výši přiznaného odškodnění za tuto způsobenou újmu v kontextu lstivého a bezohledného počínání vedlejšího účastníka; nadto Nejvyšší soud se prý řádně nevypořádal relevantní argumentaci stěžovatelů obsaženou v jejich dovolání. Stěžovatelé totiž předestřeli ve svém dovolání Nejvyššímu soudu otázku, kterou dle jejich názoru tento soud doposud neřešil, a to: "Je pořízení fotografie nezletilých dětí v mateřské škole redaktorem vydavatele týdeníku bez vědomí a souhlasu rodičů těchto nezletilých dětí a jejich opakované uveřejnění v novinovém týdeníku v upravené podobě kvízu možno považovat za bezohledné, případně zavrženíhodné počínání vydavatele týdeníku vůči těmto nezletilým dětem a jejich rodičům, které tak vyžaduje poskytnutí obzvlášť vysoké náhrady nemajetkové újmy těmto nezletilým dětem a jejich rodičům vydavatelem týdeníku, který takovéto fotografie bez vědomí a souhlasu rodičů nezletilých dětí ve svém týdeníku opakovaně zveřejnil upravené jako kvíz?"
9. Dále stěžovatelé dovolacímu soudu navrhli, aby řízení o jejich dovolání podle §109 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přerušil a podal k Ústavnímu soudu návrh na zrušení uvedeného ustanovení pro jeho rozpor s ústavním pořádkem a s principem zvláštní a zvýšené ochrany, která náleží nezletilým dětem. Podle stěžovatelů totiž v tak závažné věci by přístup k dovolacímu soudu neměl být omezen žádnou finanční částkou, zvláště když jde o odčinění újmy způsobené i nezletilým dětem; odčinění takovéto újmy je zajisté mnohem závažnější než vztahy ze spotřebitelských smluv a pracovněprávní vztahy, které žádnému finančnímu omezení, pokud jde o přístup k dovolacímu soudu, nepodléhají. Stěžovatelé jsou přesvědčeni o tom, že fotografie, na které jsou zachyceni nezletilí stěžovatelé, byla pořízena lstí (mělo totiž jít o fotografii pořízenou za účelem reportáže o mateřské škole), a s jistou bezohledností byla zveřejněna pro pobavení čtenářů, a to opakovaně, v čemž lze spatřovat počínání hodné opovržení.
10. K výši odškodnění za neoprávněný zásah do práva na soukromý a rodinný život stěžovatelé uvedli, že odvolací soud přiznal každému z nezletilých stěžovatelů částku ve výši 25 000 Kč, tedy částku odpovídající pouhým cca 1 000 euro, což je osmkrát nižší částka, než kterou v obdobných věcech přiznal jiným stěžovatelům Evropský soud pro lidská práva, a to přitom za situace, kdy tito spadají do kategorie obzvlášť zranitelných osob, kterým se má dostat zvýšené právní ochrany. Dále odvolací soud přiznal každému ze zletilých stěžovatelů částku ve výši 15 000 Kč, tedy částku odpovídající pouhým cca 600 euro, což je třináctkrát nižší částka, než kterou v obdobných věcech přiznal jiným stěžovatelům Evropský soud pro lidská práva, a to přitom za situace, kdy jeden zletilý stěžovatel pro svoje zdravotní postižení také spadá do kategorie obzvlášť zranitelných osob, kterým se má dostat zvýšené právní ochrany. Požadavek každého ze stěžovatelů na zaplacení částky ve výši 60 000 Kč je s přihlédnutím k judikatuře Evropského soudu pro lidská práva požadavkem velice střízlivým a umírněným.
11. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
12. Ústavní soud již mnohokrát zdůraznil, že není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo provádět dohled nad jejich rozhodovací činností, do které je povinen zasáhnout pouze tehdy, pokud zásahem orgánu veřejné moci dojde k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod. Ústavní stížnost spočívá v podstatě jen v polemice stěžovatelů s uvedenými a řádně zdůvodněnými právními závěry soudů. Zásadní námitka stěžovatelů tvrdící porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod tak nemůže obstát. Ani k zásahu do ostatních základních práv stěžovatelů nedošlo. Soudní řízení proběhlo postupem odpovídajícím principům zakotveným v hlavě páté Listiny základních práv a svobod a rozsudek je třeba považovat za výsledek nezávislého soudního rozhodování, jemuž z hlediska ochrany ústavnosti nelze nic vytknout.
13. Ve zkoumaném případě odvolací soud mj. konstatoval, že se jednalo o náhodně vybrané fotografie zveřejněné na straně týdeníku určené dětem, které byly podkladem pro kvízovou otázku typu "najděte 11 rozdílů", přičemž rozdíly spočívající v pozměnění fotografií se projevily ve zcela neutrálních detailech na oděvech dětí. Soud tedy dovodil, že fotografie byly použity v dobrém úmyslu a nikoliv v souvislosti s kriminálním, násilným či jinak společensky nepřijatelným činem.
14. Zadostiučinění se tedy stěžovatelům dostalo a jeho výše vyjádřená v penězích není vzhledem ke všem okolnostem tak nepřiměřeně nízká, aby mohla představovat porušení jejich základních práv. Určení výše relutární satisfakce je primárně věcí obecných soudů, které jsou povinny vyjít z konstantní judikatury a srovnatelných případů, jak se v dané věci také stalo; stěžovatelé na to mají sice jiný názor, to však na opodstatněnost ústavní stížnosti nemůže mít vliv.
15. Ústavní stížnost tak byla odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Je-li ústavní stížnost odmítnuta, je odmítnut také s ní spojený návrh na zrušení zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. října 2022
David Uhlíř v. r.
předseda senátu