ECLI:CZ:US:2022:2.US.2557.22.1
sp. zn. II. ÚS 2557/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy a soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka a Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele PhDr. Oswalda Schorma, zastoupeného JUDr. Radomilem Mackem, advokátem se sídlem náměstí J. M. Marků 92, Lanškroun, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře ze dne 23. srpna 2022, č. j. 15 Co 208/2022-126, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a obsah ústavní stížnosti
1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře ze dne 23. 8. 2022, č. j. 15 Co 208/2022-126, ve věci předběžného opatření. Stěžovatel má za to, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno jeho základní právo na spravedlivý proces zaručené v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo vlastnit majetek podle čl. 11 Listiny.
2. Napadené rozhodnutí o nařízení předběžného opatření bylo vydáno v rámci probíhajícího řízení o určení vlastnictví studny a vodovodní přípojky mezi vlastníky sousedních pozemků. Stěžovateli jako žalovanému byla napadeným rozhodnutím (zjednodušeně řečeno) uložena povinnost strpět výměnu uzávěru vody u studny a s tím související práce, přičemž tato oprava má být provedena na náklady žalobců, a to po časově omezené období (resp. žalobcům bylo uloženo dokončit výše uvedené práce do 10 dnů ode dne jejich zahájení).
3. Jak bylo výše naznačeno, ve věci samé probíhá řízení o určení, že žalobci jakožto vlastníci stavby č. p. X1 v obci B. jsou vlastníky studny nacházející se na pozemku p. č. X2 a stavby vodovodní přípojky nacházející se na pozemcích p. č. X3, X5 a st. p. č. X4, vše v k. ú. B. V rámci řízení podali návrh na nařízení shora specifikovaného předběžného opatření s tvrzením, že po jednání soudu dne 18. 5. 2022 došlo k podstatnému zhoršení v zásobování domu č. p. X1 pitnou vodou z předmětné studny, neb voda teče v průměru jednou za dva dny, většinou je kalná a čerpadlo nepomáhá, proto vodu musí dovážet. Dle sdělení instalatéra je zhoršení způsobeno poškozením uzávěru vody na potrubí přívodu ze studny do domu, když uzávěr se nachází na pozemku žalovaného stěžovatele v hloubce 1,2 m pod povrchem terénu v betonové šachtě, přičemž problém je možné odstranit výměnou poškozeného uzávěru a k němu přiléhajících částí potrubí. V minulosti žalovaný stěžovatel nikdy s provedením jiných udržovacích prací či oprav zařízení k zásobování pitnou vodou nesouhlasil, proto považovali žalobci za nezbytné, aby o předběžném zásahu do vlastnického práva stěžovatele rozhodl soud. Žalobci doložili soudům veškeré písemné materiály a nákresy a namítali, že aby mohli nemovitost řádně užívat, potřebují situaci napravit.
4. Okresní soud v Táboře (jako soud I. stupně) nejprve usnesením ze dne 28. 7. 2022, č. j. 11 C 239/2021-107, zamítl návrh žalobců na vydání předběžného shora specifikovaného opatření (odst. I.), uložil žalobcům povinnost zaplatit společně a nerozdílně České republice na účet Okresního soudu v Táboře soudní poplatek ve výši 1 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení (odst. II.) a rozhodl o vrácení složené jistoty ve výši 10 000 Kč žalobcům po právní moci usnesení (odst. III.).
5. Odvolací soud se však s prvostupňovým posouzením neztotožnil a vyhověl odvolání žalobců. Ještě před vydáním napadeného rozhodnutí nicméně umožnil stěžovateli se vyjádřit k podanému odvolání, posléze shledal naplnění podmínek ve smyslu §75c odst. 1 o. s. ř. ve spojení s §102 odst. 3 o. s. ř., resp. shledal, že žalobci prokázali naléhavou potřebu zatímní úpravy poměrů spočívající v provedení opravy své vodovodní přípojky k zajištění zásobování domu č. p. 3 vodou tak, aby dům mohl být řádně užíván k bydlení. Oproti prvostupňovému soudu shledal, že náleží-li vlastníku pozemku za omezení jeho vlastnického práva v důsledku vstupu třetí osoby na tento pozemek přiměřená náhrada (jak výslovně stanoví i §1022 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku), není určení této náhrady nezbytnou podmínkou pro vydání předběžného opatření, neboť účastníkům nic nebrání v tom, aby se případně na této náhradě dohodli dodatečně, popř. aby se žalovaný stěžovatel přiměřené náhrady domáhal soudní cestou. Nepřisvědčil ani stěžovatelově argumentu, že půjde o zásadní a trvalou pozemkovou úpravu, neboť dojde k opravě poškozeného vodovodního potrubí.
6. Stěžovatel v ústavní stížnosti opakovaně namítá, že právní závěr učiněný odvolacím soudem je založen na zásadním nesouladu se skutečnostmi vyplývajícími z provedeného dokazování a vykazuje znaky ústavně zakázané libovůle při interpretaci předložených důkazů. Rovněž nerespektuje požadavek vyplývající z norem podústavního práva vyžadujících po vedlejších účastnících (žalobcích) alespoň osvědčení existence žalovaného nároku, a je tedy rozporný s čl. 2 odst. 2 Listiny s následkem porušení základního práva stěžovatele na spravedlivý proces a čl. 11 Listiny, neboť je jím zasahováno do ústavně zaručeného práva stěžovatele na ochranu vlastnictví. V této souvislosti stěžovatel přednesl nesmyslnost žalovaného nároku v řízení ve věci samé. Nalézací soud prvního stupně až doposud nemá za prokázané základní tvrzení žalobců stran existence deklarovaného práva ke studni na p. p. č.1031/2 a vodovodnímu potrubí. Nadto v daném případě se žalobci dožadují nařízení předběžného opatření z důvodu zatímní úpravy poměrů účastníků, přičemž jsou ve smyslu §75c odst. 1 o. s. ř. ve spojení s §102 odst. 3 o. s. ř. povinni prokázat naléhavou potřebu zatímní úpravy poměrů účastníků a zároveň alespoň osvědčit skutečnosti, které jsou rozhodující pro uložení povinnosti předběžným opatřením, což se jim doposud nepodařilo. Rovněž proces nabývání vlastnictví k tvrzené studni a vodovodu není dostatečně zmapován, což žalobci i připouštějí svým tvrzením o eventuálním vydržení svého vlastnictví. Stěžovateli je z nalézací praxe Ústavního soudu zřejmý rezervovaný přístup k přezkumu rozhodnutí obecných soudů o nařízení předběžného opatření, v daném případě však dle něj existuje prostor pro kasační zásah.
II. Posouzení Ústavním soudem
7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené v ústavní stížnosti, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky §29 až §31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
8. Ústavní soud není součástí soustavy soudů, nýbrž je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 a čl. 91 odst. 1 Ústavy). Není povolán k instančnímu přezkumu rozhodnutí obecných soudů. Jeho pravomoc podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je založena výlučně k přezkumu toho, zda v řízení nebo rozhodnutím v něm vydaným nebyla dotčena ústavně chráněná práva nebo svobody stěžovatelů a zda řízení jako celek bylo spravedlivé.
9. Ústavní stížností je napadeno rozhodnutí o návrhu na nařízení předběžného opatření. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně dovodil, že rozhodnutí o předběžných opatřeních jsou obecně způsobilá zasáhnout do základních práv a svobod jednotlivců, přesto taková rozhodnutí podrobuje jen tzv. omezenému testu ústavnosti, tj. z pohledu, zda takové rozhodnutí má zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), zda bylo vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) a zda není projevem svévole (čl. 1 Ústavy, čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny) [srov. např. nález ze dne 10. 11. 1999 sp. zn. II. ÚS 221/98 (N 158/16 SbNU 171) a nález ze dne 1. 9. 2016 sp. zn. II. ÚS 1847/16, bod 12. odůvodnění].
10. Důvod tohoto přístupu spočívá ve faktu, že rozhodnutím o předběžném opatření jsou práva a povinnosti upravena pouze dočasně a podstatná část záruk spravedlivého procesu se vztahuje na řízení ve svém celku. Regulace práv a povinností předběžným opatřením může být navíc v průběhu řízení před obecnými soudy k návrhu dotčených účastníků zrušena či upravena. Nadto zatímní povaha rozhodnutí o předběžných opatřeních nijak nevylučuje možnost, že v konečném meritorním rozhodnutí může dojít k významné změně dosavadní úpravy těchto práv a povinností.
11. V řízení před obecními soudy navrhovali vedlejší účastníci nařízení předběžného opatření, které se i Ústavnímu soudu jeví jako racionálně zdůvodněné a osvědčené potřebou ve smyslu §75c odst. 1 o. s. ř. ve spojení s §102 odst. 3 o. s. ř. K samotnému posouzení podmínek pro vydání předběžného opatření Ústavní soud dodává, že nevykazuje znaky libovůle ani přílišného formalismu a plně obstojí optikou ústavnosti náležitého odůvodnění [nález sp. zn. II. ÚS 221/98 ze dne 10. 11. 1999 (N 158/16 SbNU 171)]. Ústavní soud neshledal deficit rozhodnutí odvolacího soudu, který návrhu na nařízení předběžného opatření vyhověl - v rozsahu, který nadto nenarušuje vlastnické právo stěžovatele v míře mající ústavněprávní rozměr.
12. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 10. října 2022
David Uhlíř v. r.
předseda senátu