ECLI:CZ:US:2022:2.US.2657.22.1
sp. zn. II. ÚS 2657/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatele D. M., zastoupeného Mgr. Tomášem Davidem, advokátem, sídlem Na Perštýně 362/2, Praha 1 - Staré Město, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. května 2022 č. j. 6 Tdo 308/2022-299, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. března 2021 č. j. 5 To 357/2020-241 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 1. října 2020 č. j. 1 T 81/2020-181, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Městského státního zastupitelství v Praze a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví specifikovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") a Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") z důvodu tvrzeného porušení jeho základních práv podle čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 1, čl. 39 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
II.
Shrnutí řízení před obecnými soudy
2. Stěžovatel byl napadeným rozsudkem obvodního soudu shledán vinným přečinem vyhrožování s cílem působit na úřední osobu podle §326 odst. 1 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen "trestní zákoník"), jehož se dopustil - stručně řečeno - tím, že v průběhu telefonického hovoru stran stížnosti na postup v jeho trestní věci mimo jiné uvedl: "Ať jde policistka z Prahy I do prdele, já ji zabiju." Tím vzbudil obavu o život a zdraví u policejní vyšetřovatelky služebně zařazené do Obvodního ředitelství policie Praha I, Služby kriminální policie a vyšetřování, odboru obecné kriminality, 1. oddělení obecné kriminality, vykonávající úkony trestního řízení ve věci stěžovatele vedené pod sp. zn. KRPA-117701/TČ-2019 (dále jen "poškozená"), které se telefonát týkal a jež byla o jeho obsahu bezprostředně informována telefonující policistkou. Za výše popsaný přečin a další sbíhající se přečiny, za něž byl stěžovatel odsouzen v trestní věci vedené obvodním soudem pod sp. zn. 3 T 87/2019, byl stěžovateli uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 20 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu pěti let za současného vyslovení dohledu. Obvodní soud dále rozhodl, že je stěžovatel povinen nahradit podle svých sil škodu, kterou trestným činem způsobil. Konečně obvodní soud zrušil výrok o trestu za sbíhající se trestné činy stěžovatele, jakož i rozhodnutí na tento výrok navazující, pokud změnou pozbyla podkladu.
3. Rozsudek obvodního soudu napadl stěžovatel odvoláním, na jehož základě městský soud napadeným rozsudkem zrušil výrok o trestu a upustil od uložení souhrnného trestu. Městský soud vyšel z hodnocení důkazů provedených obvodním soudem a dále doplnil dokazování dalším výslechem poškozené a listinnými důkazy - především kompletním spisem vedeným obvodním soudem ve věci sp. zn. 3 T 87/2019, jež se týká trestné činnosti, na niž se vztahoval obvodním soudem uložený souhrnný trest. Městský soud měl za jednoznačně prokázané, že se stěžovatel dopustil jednání popsaného ve výroku napadeného rozsudku obvodního soudu. Neuvěřil stěžovatelově obhajobě, že výhrůžku zabitím během telefonátu nepoužil. Stejně jako obvodní soud konstatoval, že svědkyně, jež telefonát se stěžovatelem vedla, neměla žádný důvod vypovídat nepravdivě; stěžovatele do té doby neznala, okamžitě informovala o obsahu telefonátu nadřízeného a sepsala o něm úřední záznam. Uložený souhrnný trest však městský soud zhodnotil jako nepřiměřeně přísný a uzavřel, že původní trest uložený ve věci vedené obvodním soudem pod sp. zn. 3 T 87/2019 - tj. trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu pěti let za současného vyslovení dohledu probačního úředníka - je dostačující; od uložení souhrnného trestu proto upustil.
4. Stěžovatelovo dovolání proti rozsudku městského soudu odmítl Nejvyšší soud napadeným usnesením jako zjevně neopodstatněné.
III.
Argumentace stěžovatele
5. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že trestní řízení bylo již od fáze přípravného řízení stiženo zásadními procesními vadami, jimiž obecné soudy vykročily z mezí a zásad spravedlivého procesu. Odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2016 sp. zn. I. ÚS 520/16 (N 119/81 SbNU 853) (rozhodnutí je dostupné na https://nalus.usoud.cz), z něhož cituje závěry o povinnosti obecných soudů důkladně posuzovat věrohodnost proti sobě stojících svědeckých výpovědí v situaci "tvrzení proti tvrzení" a při vyvozování skutkových závěrů postupovat obzvláště pečlivě, a to za přísného respektování principu presumpce neviny a pravidla in dubio pro reo.
IV.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou advokátem na základě speciální plné moci pro zastupování v tomto řízení před Ústavním soudem, splňuje i ostatní zákonem stanovené náležitosti a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva [§75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a contrario].
V.
Vlastní posouzení
7. V řízení o ústavních stížnostech [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), §72 a násl. zákona o Ústavním soudu] Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) přezkoumává rozhodnutí či postup orgánů veřejné moci jen z toho hlediska, zda jimi nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod. Ústavní soud je tak povinen vždy nejprve zkoumat, zda jsou ústavní stížností napadená rozhodnutí a jiné zásahy způsobilé k vlastnímu meritornímu přezkumu, tedy zda těmito rozhodnutími či jinými zásahy vůbec mohla být porušena ústavně garantovaná práva či svobody stěžovatelů. Pakliže Ústavní soud dospěje k závěru, že tomu tak není, musí ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. To platí i pro nynější případ.
8. Ústavní soud předně považuje za nutné podotknout, že stěžovatel ve své ústavní stížnosti netvrdí konkrétní porušení svých ústavně zaručených práv, k nimž mělo v důsledku napadených rozhodnutí obecných soudů dojít. Pouze zcela obecně a bez jakékoli bližší specifikace uvádí, že trestní řízení bylo stiženo závažnými procesními vadami a cituje z nálezu sp. zn. I. ÚS 520/16. Citované pasáže pak nasvědčují tomu, že stěžovatel obecným soudům vytýká, že nerespektovaly příkaz in dubio pro reo, neboť daly za situace "tvrzení proti tvrzení" přednost svědecké výpovědi telefonující policistky před jeho vlastní verzí průběhu telefonátu.
9. Z napadených rozhodnutí se však existence pochybností o skutkových okolnostech posuzované věci nepodává. Naopak v nich obecné soudy přesvědčivě odůvodnily, proč neměly důvod pochybovat o věrohodnosti svědecké výpovědi policistky, jež stěžovatelův telefonický hovor na své lince přijala, a proč
naopak neuvěřily obhajobě stěžovatele. Svědkyně stěžovatele neznala, nebyla ani blíže obeznámena s jeho trestní věcí, na níž poškozená vyšetřovatelka pracovala, a výpověď svědkyně byla taktéž v souladu s obsahem dalších důkazů - zejména s výpovědí nadřízeného policisty, na něhož se bezprostředně po telefonátu obrátila, i úředním záznamem, který o obsahu telefonátu sepsala (bod 10 napadeného rozsudku obvodního soudu, bod 11 napadeného rozsudku městského soudu).
10. Skutkové závěry obecných soudů z pohledu Ústavního soudu - i ve světle stěžovatelem odkazovaného nálezu sp. zn. I. ÚS 520/16 - obstojí. Obecné soudy důkladně posuzovaly věrohodnost svědkyně a její výpověď vyhodnotily přesvědčivě. Ani Ústavní soud v posuzované věci nespatřuje okolnosti, jež by nasvědčovaly pochybnostem o nezainteresovanosti svědkyně na výsledku řízení.
11. Ústavní soud zhodnotil, že napadenými rozhodnutími nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv či svobod stěžovatele.
12. Z uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. října 2022
David Uhlíř v. r.
předseda senátu