ECLI:CZ:US:2022:2.US.2847.21.1
sp. zn. II. ÚS 2847/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Davida Uhlíře a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Jaromíra Jirsy ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. P., t. č. ve Věznici Horní Slavkov, P.O.BOX 50, zastoupeného Mgr. Petrem Broďánim, advokátem se sídlem K. H. Borovského 692/63, Sokolov, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2021 č. j. 7 Tdo 578/2021-1900, rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 8. 2020 č. j. 9 To 125/2020-1555, rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 30. 3. 2020 č. j. 4 T 99/2019-1012, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Výše označený stěžovatel podal v zákonné lhůtě prostřednictvím advokáta ústavní stížnost. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, neboť má za to, že jím bylo porušeno jeho právo na soudní a jinou právní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1, 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a dle čl. 90 Ústavy.
2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a připojených rozhodnutí, stěžovatel byl rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 30. 3. 2020 č. j. 4 T 99/2019-1012 uznán vinným přečinem křivého obvinění podle §345 odst. 1, odst. 3 písm. c), e) trestního zákoníku (bod 1), přečinem vyhrožování s cílem působit na úřední osobu podle §326 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku (bod 2) a přečinem výtržnictví podle §345 odst. 3 trestního zákoníku (bod 3) za užití §43 odst. 1 trestního zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v délce 2 a půl roku, pro jehož výkon by zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu byl uložen trest zákazu pobytu na území okresu Plzeň- město na dobu 5 let. Krajský soud v Plzni rozsudek nalézacího soudu změnil tak, že bod 2 předal k vyřízení Magistrátu města Plzně. V bodech 1 a 3 rozsudek potvrdil a uložil stěžovateli trest odnětí svobody v délce 20 měsíců ve věznici s ostrahou. Trest zákazu pobytu na území okresu Plzeň-město potvrdil. Stěžovatel podal proti těmto rozhodnutím dovolání k Nejvyššímu soudu, který jej odmítl.
3. Stěžovatel vidí porušení svých práv v postupu soudů, kdy okresní soud použil znalecký posudek z jiného řízení, nesprávně kvalifikoval stěžovatelovo jednání jako přečin křivého obvinění a přečin výtržnictví, což následně potvrdil i odvolací soud. Dále namítá pochybení Nejvyššího soudu v procesu dovolání.
4. Řízení o ústavní stížnosti není pokračováním trestního řízení, nýbrž zvláštním specializovaným řízením. Jeho předmětem je přezkum napadených soudních rozhodnutí pouze pro porušení základních práv či svobod zaručených ústavním pořádkem [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. To především znamená, že zpochybnění skutkových závěrů obecných soudů se v řízení o ústavní stížnosti s ohledem na postavení Ústavního soudu (čl. 83 a čl. 91 odst. 1 Ústavy) nelze domáhat, což platí i pro vlastní interpretaci okolností, za kterých se měl skutkový děj odehrát, resp. jim odpovídajících skutkových závěrů obecných soudů, včetně hodnocení objektivity a úplnosti provedeného dokazování.
5. Na tomto místě je rovněž třeba podotknout, že je to pouze obecný soud, kdo hodnotí důkazy podle svého volného uvážení v rámci mu stanoveném trestním řádem, přičemž zásada volného hodnocení důkazů vyplývá z principu nezávislosti soudů (čl. 81 a čl. 82 odst. 1 Ústavy). Úkolem Ústavního soudu je posoudit, zda obecné soudy při svém rozhodování respektovaly podmínky předvídané ústavním pořádkem a postupovaly při hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 trestního řádu, přičemž své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně a především logicky vysvětlily. Není proto úkolem Ústavního soudu, aby důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Pouze v případě, kdyby právní závěry soudu byly v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními, anebo by z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývaly, bylo by nutno takové rozhodnutí považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na soudní ochranu a řádně vedené soudní řízení podle čl. 36 odst. 1 Listiny.
6. Z uvedených důvodů je třeba odmítnout ty námitky stěžovatele, jimiž se snaží přimět Ústavní soud k přehodnocení konkrétních provedených důkazů a skutkových závěrů soudů. To se týká například námitky, dle níž soudy nedostatečně posuzovaly, zda byl stěžovatel v době projednávaných jednání v příčetném stavu. Okresní soud provedl jako listinný důkaz znalecké posudky, které k osobě stěžovatele vypracovali znalci v předchozích trestních kauzách, neboť nebyly shledány pochybnosti o duševním stavu stěžovatele a stěžovatel sám prohlašoval, že netrpí žádnou psychickou poruchou a své chování má plně pod kontrolou. Nenasvědčují-li vlivu jakékoliv duševní poruchy žádné zjištěné skutečnosti, lze znalecké zkoumání považovat za nadbytečný důkaz.
7. Stěžovatel spatřuje procesní pochybení Nejvyššího soudu v nezaslání vyjádření státního zástupce obhájci stěžovatele, pročež se musel stěžovatel v rámci dovolání vyjádřit sám. Dle bodu 15. rozsudku Nejvyššího soudu bylo vyjádření státního zástupce zasláno obhájci stěžovatele a stěžovatel neuvedl žádné důkazy nebo skutečnosti, které by svědčili o opaku.
8. V nyní posuzované věci podle názoru Ústavního soudu napadená rozhodnutí soudů obsahují dostatečná, konkrétní a logická odůvodnění, která přesvědčivě reagují na všechny námitky a tvrzení stěžovatele a osvětluje jejich promítnutí do výrokové části rozsudků. K námitkám stěžovatele směřujícím proti právní kvalifikaci jeho jednání, rozsahu dokazování, hodnocení důkazů a dovozování průběhu skutkového děje, Ústavní soud konstatuje, že logická obsahová návaznost skutkových zjištění soudů na provedené důkazy svědčí o tom, že ústavně zaručené základní právo stěžovatele na spravedlivé řízení porušeno nebylo.
9. Ústavní soud vzhledem k výše uvedenému uzavírá, že ve věci neshledal důvod ke svému zásahu do rozhodování obecných soudů. Z těchto důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. dubna 2022
David Uhlíř, v. r.
předseda senátu