ECLI:CZ:US:2022:2.US.2902.21.2
sp. zn. II. ÚS 2902/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Davida Uhlíře, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Ludvíka Davida ve věci ústavní stížnosti Jany A. (jedná se o pseudonym), zastoupené JUDr. Janem Jasou, advokátem, sídlem Jaltská 989/7, Karlovy Vary, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 17. srpna 2021 č. j. 11 Co 135/2021-93 a rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 27. dubna 2021 č. j. 24 Nc 901/2021-62, za účasti Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu v Karlových Varech, jako účastníků řízení, a 1) nezletilé Jitky A. (jedná se o pseudonym), zastoupené opatrovníkem Statutárním městem Karlovy Vary, sídlem Moskevská 2035/21, Karlovy Vary, 2) Krajského státního zastupitelství v Plzni a 3) Okresního státního zastupitelství v Karlových Varech, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 27. 10. 2021, navrhla stěžovatelka zrušení v záhlaví uvedených rozsudků z důvodu tvrzeného porušení jejích základních práv zaručených v čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), jakož i porušení čl. 90 a čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava").
II.
Shrnutí napadených rozhodnutí
2. Rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech (dále jen "okresní soud") ze dne 27. 4. 2021 č. j. 24 Nc 901/2021-62 byl zamítnut návrh stěžovatelky na svěření její nezletilé dcery, vedlejší účastnice 1) (dále též "nezletilá"), do její péče (výrok I.). Nezletilá byla svěřena do poručnické péče Anny B. /jedná se o pseudonym/ (výrok II.) a řízení o svěření nezletilé do pěstounské péče bylo zastaveno (výrok III.). Okresní soud také pozastavil rodičovskou odpovědnost stěžovatelky k nezletilé (výrok IV.) a stanovil nad nezletilou soudní dohled (výrok V.). Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (výrok VI.).
3. Okresní soud konstatoval, že nezletilou nelze svěřit do péče stěžovatelky. Poukázal na to, že stěžovatelka nepodstupovala žádnou preventivní gynekologickou péči, do osmého měsíce podle svých tvrzení netušila o svém těhotenství, původně zvažovala umístit nezletilou po narození do baby boxu a porodila ji doma ve sprchovém koutě s asistencí její starší nezletilé dcery. Stěžovatelka si musela být vědoma toho, že je osobou HIV pozitivní a mohla tak ohrozit na zdraví nejen starší nezletilou dceru, ale i nově narozenou vedlejší účastnici 1), které ani po porodu nezajistila základní prenatální vyšetření a učinila tak až po několika dnech, patrně na naléhání starší nezletilé dcery. Se stěžovatelkou bylo v době vydání rozsudku vedeno trestní řízení ve věcech dvou skutků, kdy jí bylo kladeno za vinu jednak ohrožení obou nezletilých při porodu, jednak povědomí o sexuálním zneužívání starší nezletilé jinou osobou. Za této situace tak okresnímu soudu nezbylo, než návrh stěžovatelky na svěření nezletilé do její péče zamítnout a současně vyhovět návrhu Okresního státního zastupitelství v Karlových Varech (dále jen "okresní státní zastupitelství") na pozastavení výkonu rodičovské odpovědnosti podle §869 odst. 1 občanského zákoníku. Objektivním důvodem pozastavení bylo vedení trestního řízení proti stěžovatelce, kdy poškozenými byly její nezletilé děti a byl zde dán i požadavek na ochraně zájmů dítěte. Bylo třeba zajistit, aby do doby pravomocného ukončení trestního řízení nemohla být nezletilým působena jakákoli další újma. Pozastavení výkonu rodičovské odpovědnosti nebylo časově ohraničeno. Nebude-li matka uznána vinnou, může kdykoli žádat navrácení rodičovské odpovědnosti v plném rozsahu. V opačném případě lze předpokládat návrh okresního státního zastupitelství na zbavení rodičovské odpovědnosti matky.
4. V návaznosti na pozastavení výkonu rodičovské odpovědnosti okresní soud rozhodl, že poručnicí s osobní péčí jmenuje Annu B., která již v současnosti zabezpečuje se svým partnerem Jiřím C. (jedná se o pseudonym), dědou nezletilých dětí stěžovatelky, péči o další sourozence nezletilé. Je v zájmu nezletilé vyrůstat společně s nimi tak, aby nebyla přerušena sourozenecká pouta. Okresní soud stanovil nad nezletilou soudní dohled, neboť se mu jevilo jako vhodné, aby byla alespoň po určitou dobu prováděna kontrola nad péčí a výchovou nezletilé nezávislým subjektem, mj. i z toho důvodu, že nebylo přistoupeno k zákazu styku stěžovatelky s ní, a styk pak bude s největší pravděpodobností realizován. Okresní soud akcentoval i problematické vztahy mezi staršími dětmi a matkou. Také u nich může odborná pomoc nalézt své uplatnění. Závěrem zdůraznil, že jím přijatá opatření jsou ve své povaze převážně dočasného charakteru, kdy jejich cílem je především ochrana nezletilých dětí a možnost reálného zjištění všech skutečností, které se v rodině stěžovatelky odehrávaly. Nebude-li stěžovatelka uznána vinnou ze spáchání skutků, které jsou jí kladeny za vinu, není vyloučena možnost návratu nezletilých do její péče.
5. Uvedený rozsudek okresního soudu byl k odvolání stěžovatelky potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Plzni (dále jen "krajský soud") ze dne 17. 8. 2021 č. j. 11 Co 135/2021-93 (výrok I.) s tím, že žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Krajský soud ve stručnosti odkázal na odůvodnění napadeného rozsudku okresního soudu. Pokud jde o předpoklady pro výkon rodičovské odpovědnosti a péče o nezletilou, stěžovatelka neposkytla potřebné informace a sama se k jednání krajského soudu nedostavila. Skutečnost, že stěžovatelka má dvě zaměstnání, nebyla v řízení prokázána, a není ani zřejmé, kde žije a zda nežije s trestně stíhaným Tomášem D. (jedná se o pseudonym). Rovněž není známo její materiální zabezpečení. Stěžovatelka neprojevuje opravdový zájem o své ostatní děti, které jsou v péči Jiřího C. Jejich pobyt u něj je v aktuální situaci nejlepší možné řešení. Již okresní soud v tomto ohledu správně zohlednil existenci sourozeneckých vazeb a možnost dětí vyrůstat společně v jednom prostředí. Dále krajský soud konstatoval, že stěžovatelka je teprve od roku 2021 sledována na specializovaném pracovišti a je jí nastavena léčba. Její tvrzení, že údajně nikoho nenakazila, nelze zatím vyvrátit ani potvrdit. U nezletilé je však jisté, že byla přinejmenším ohrožena tím, že ji stěžovatelka bezprostředně po porodu kojila. Otázka případné nákazy a ohrožení zdraví bude ještě řešena v trestním řízení. Krajský soud závěrem zopakoval, že řešení stanovené potvrzeným rozsudkem okresního soudu je v tuto chvíli nezbytné, aby bylo eliminováno další ohrožení nezletilých dětí stěžovatelky. Může jít ale pouze o dočasné řešení, a to do výsledku trestního řízení. Stěžovatelka má zajištěn styk s nezletilou a její rodičovská práva v tomto ohledu nebyla doposud omezena. Nelze nicméně vyloučit, že tento styk bude třeba do budoucna upravit soudním rozhodnutím v samostatném řízení.
III.
Argumentace stěžovatelky
6. Stěžovatelka tvrdí, že v řízení před obecnými soudy nebyla zajištěna rovnost účastníků řízení a nebyly řádně zjištěny rozhodné skutkové okolnosti. Obecné soudy neakceptovaly zásadu, že objektivní důvod, pro který lze přistoupit k pozastavení výkonu rodičovské zodpovědnosti, může spočívat jen v existenci závažné okolnosti bránící tomuto výkonu, vyžaduje-li to zájem dítěte (např. při výkonu trestu odnětí svobody). Zásah nejvyšší intenzity zvolily, aniž by se řádně zabývaly poměry na straně stěžovatelky, která se po celou dobu od porodu o nezletilou řádně starala, má zajištěno bydlení, pracuje brigádně a dokáže se o sebe plně postarat. Nezletilá neměla žádné známky týrání nebo jiného špatného zacházení. To, že je stěžovatelka HIV pozitivní, není důvodem pro závěr, že je u ní rizikové prostředí. Byť se začala léčit až po narození nezletilé, sama si uvědomila, že potřebuje pomoc a snažila se svůj stav řešit na specializovaném zdravotním pracovišti. Stěžovatelka byla poučena o způsobu chování v souvislosti s touto nemocí, všechny jí uložené povinnosti dodržuje a po dobu péče o její nezletilé děti se nestalo, že by byly nakaženy. Obecné soudy měly zvažovat, zda sledovaného cíle nebylo možné dosáhnout mírnějšími prostředky, například stanovením dohledu orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Takovýto dohled nad její rodinou již byl v minulosti vykonán a žádné její pochybení nebylo shledáno. Odebráním nezletilé byla silně narušena vazba mezi ní a stěžovatelkou.
7. Obecné soudy odůvodňují svá rozhodnutí tím, že stěžovatelka po porodu dceru nakojila a tím ji ohrozila. Stěžovatelka ovšem uvádí, že se tak stalo pouze jednou bezprostředně po porodu, kdy byla ještě ve stavu psychického šoku a jednala intuitivně. Protože o svém těhotenství dlouho nevěděla, nemohla docházet k lékaři. Nesouhlasí ani s tím, že obecné soudy ve svých rozhodnutích argumentovaly porušením péče vůči jinému z jejích dětí, jichž se však tato rozhodnutí netýkají. Nikde není stanoven zákaz porodit doma, ani doba, v níž má dítě podstoupit první prohlídku, či uložena povinnost jít po porodu do nemocnice či zavolat sanitku. Argumentují-li obecné soudy, že se stěžovatelka podílela na zneužívání nejstarší dcery, jde o nepodložené úvahy orgánů činných v trestním řízení. Stěžovatelka nebyla uznána vinnou žádným trestným činem, ani proti ní nebyla podána žádná obžaloba. Samotné zahájení trestního řízení nemůže být podkladem pro pozastavení výkonu rodičovské odpovědnosti. Ve věci trestního řízení souvisejícího s její starší nezletilou dcerou zatím nebylo pravomocně rozhodnuto. Závěrem stěžovatelka uvádí, že návrh byl podán Annou B. vůči všem dětem stěžovatelky, ve věci nezletilé nicméně není pro tak razantní zásah do jejích práv důvod. Má zájem mít ji ve své péči a také se ji snaží navštěvovat.
IV.
Shrnutí řízení před Ústavním soudem
8. Ústavní soud usnesením ze dne 8. 2. 2022 č. j. II. ÚS 2902/21-13 jmenoval opatrovníkem nezletilé vedlejší účastnice 1) pro řízení o ústavní stížnosti statutární město Karlovy Vary. Soudce zpravodaj si následně vyžádal spis vedený u okresního soudu pod sp. zn. 24 Nc 901/2021 a vyzval účastníky i vedlejší účastníky k vyjádření se k ústavní stížnosti. Protože Anna B., která měla v řízení původně postavení vedlejší účastnice řízení, se k ústavní stížnosti ve stanovené lhůtě nevyjádřila, podle §63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve spojení s §101 odst. 4 občanského soudního řádu se má za to, že se tohoto postavení vzdala. O tomto následku byla ve výzvě také poučena.
9. Krajský soud ve svém vyjádření ze dne 16. 3. 2022 poukázal na své závěry obsažené v napadeném rozsudku. Podle jeho názoru nejsou právní závěry obsažené v napadených rozsudcích v extrémním nesouladu se skutkovými zjištěními. Rovněž okresní soud ve svém vyjádření ze dne 15. 3. 2022 odkázal na odůvodnění napadených rozhodnutí s tím, že nebyla porušena ústavně zaručená základní práva stěžovatelky.
10. Krajské státní zastupitelství v Plzni ve svém vyjádření ze dne 24. 3. 2022 uvedlo, že obecné soudy postupovaly v souladu se zákonem, ve věci bylo provedeno dostatečné dokazování, byl objasněn rozhodný skutkový stav a učiněno správné právní posouzení. K rodinné situaci a výchovnému prostředí byly opatřeny podrobné zprávy opatrovníka, který s rodinou pracuje několik let. Nezletilá vedlejší účastnice se měla stěžovatelce narodit jako nechtěné dítě. Stěžovatelka o těhotenství dlouho ani nevěděla a nepodrobovala se žádné lékařské péči, sama je vážně nemocná a s léčbou své nemoci započala až poté, co byly zahájeny úkony trestního řízení. Svým jednáním vystavila své děti nebezpečí zdravotní újmy. V současné době je stíhána pro pokračující zvlášť závažný zločin obchodování s lidmi v jednočinném souběhu s přečinem ohrožování výchovy dítěte a přečinem šíření nakažlivé lidské choroby a pro pokus pokračujícího zvlášť závažného zločinu těžké ublížení na zdraví v jednočinném souběhu s přečinem nakažlivé lidské choroby. Přípravné trestní řízení se chýlí ke konci a v dubnu či květnu roku 2022 se očekává podání obžaloby ke krajskému soudu. Stěžovatelka je trestně stíhána i z toho důvodu, že jako matka měla vědět o závažném protiprávním jednání Tomáše D. vůči její starší nezletilé dceři. Ten byl za toto jednání zatím nepravomocně odsouzen pro pokračující závažný zločin znásilnění, pokračující zločin pohlavního zneužití a pokračující zvlášť závažný zločin těžkého ublížení na zdraví. S tímto závažným jednáním vůči své osobě se měla starší nezletilá dcera svěřit matce, která ji ale neochránila a nezasáhla proti takovému jednání. Obecné soudy rozhodovaly v době, kdy byly splněny všechny zákonné podmínky pro pozastavení výkonu rodičovské odpovědnosti stěžovatelky k nezletilé a tyto i nadále trvají. Tyto podmínky jsou splněny i v době řízení o ústavní stížnosti, která by měla být zamítnuta.
11. Okresní státní zastupitelství ve svém vyjádření ze dne 21. 3. 2022 uvedlo, že ve věci podalo návrh na zahájení řízení o pozastavení výkonu rodičovské odpovědnosti stěžovatelky vůči nezletilé. Takovýto návrh podalo i ohledně ostatních dětí stěžovatelky, o něm však bylo rozhodováno v jiném řízení. Napadené rozsudky odpovídají důkazní situaci. Stěžovatelka je trestně stíhána pro několik trestných činů. Důvodem zahájení trestního stíhání byla skutečnost, že věděla o jednání Tomáše D., který se na starší nezletilé dceři stěžovatelky dlouhodobě sexuálně uspokojoval, a účinně proti němu nezasáhla. Právě starší nezletilá dcera byla zároveň vystavena možné nákaze virem HIV, neboť stěžovatelka připustila, aby jí asistovala při porodu. Bylo prokázáno, že po dobu několika let stěžovatelka laxně přistupovala k léčbě své HIV pozitivity, kterou začala řešit až v souvislosti s trestním řízením. Stěžovatelka závažným způsobem pochybila v péči a výchově o své děti, a tudíž i ve výkonu své rodičovské odpovědnosti, přičemž toto pochybení vyústilo v zahájení trestního stíhání. Do doby jeho skončení jsou tudíž dány důvody pro pozastavení výkonu rodičovské odpovědnosti.
12. Magistrát města Karlovy Vary, orgán sociálně-právní ochrany dětí, ve svém vyjádření ze dne 30. 3. 2022 uvedl, že obecné soudy při dokazování dostatečně zjistily skutkový stav věci a při svém rozhodování zhodnotily nejlepší zájem dítěte a všechny potřebné informace. Současně nebyla porušena ústavně zaručená práva. Ochrana života a zdraví dítěte jsou relevantním a více než dostatečným důvodem pro zásah do rodičovských práv. I když není protiprávní porodit doma, ani není v zákoně uvedeno, kdy má novorozenec podstoupit první lékařskou prohlídku, nelze přehlédnout, že dítě má právo na adekvátní lékařskou péči a stěžovatelka v daném případě navštívila lékaře s nezletilou až dne 21. 10. 2020. Je sporné, zda stěžovatelka, pro kterou to byl čtvrtý porod, své těhotenství nepoznala a zda po porodu zažila psychický šok. Je jen štěstím, že u dítěte nenastaly po porodu žádné komplikace. Stěžovatelka navíc svou dceru po porodu nakojila, byť si byla dobře vědoma svého onemocnění, kterým trpí již od roku 2013 a s nímž se začala aktivně léčit a navštěvovat infekční ambulanci až po intervenci orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Ve shodě s ostatními vyjádřeními poukázal orgán sociálně-právní ochrany dětí na trestní stíhání vedené proti stěžovatelce, kdy obětmi trestního jednání jsou právě nezletilé dcery stěžovatelky. Již podezření ze spáchání takovýchto trestných činů směřujících proti nezletilým dětem jsou dostatečným důvodem pro zásah do práva na rodinný život. S ohledem na skutkové okolnosti věci považuje orgán sociálně-právní ochrany dětí pozastavení výkonu rodičovské odpovědnosti za adekvátní opatření. Nejde o zásah nejvyšší intenzity, kterým by bylo až zbavení rodičovské odpovědnosti. Kontakt stěžovatelky s nezletilou nebyl zakázán, uskutečňuje se na základě dohody mezi stěžovatelkou a Annou B., což vytváří prostor pro vytváření jejich vzájemných vazeb.
13. Uvedená vyjádření byla zaslána stěžovatelce, která však ve stanovené lhůtě (a ani poté) nevyužila možnosti na ně reagovat.
V.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
14. Ústavní soud je příslušný k projednání návrhu. Ústavní stížnost byla podána oprávněnou navrhovatelkou, je přípustná (stěžovatelka vyčerpala zákonné procesní prostředky k ochraně práva ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), byla podána včas a splňuje i další zákonem stanovené náležitosti, včetně povinného zastoupení advokátem (§29 až 31 zákona o Ústavním soudu).
VI.
Vlastní posouzení
15. Poté, co se Ústavní soud seznámil s argumentací stěžovatelky, vyjádřeními účastníků a vedlejších účastníků řízení a obsahem příslušného spisu vedeného u okresního soudu, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
16. V řízení o ústavních stížnostech [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, §72 a násl. zákona o Ústavním soudu] Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) přezkoumává rozhodnutí či postup orgánů veřejné moci jen z toho hlediska, zda neměly za následek porušení ústavně zaručených základních práv a svobod.
17. Pro posouzení ústavní stížnosti bylo rozhodné, zda se obecné soudy nedopustily takovéhoto porušení při rozhodování o pozastavení výkonu rodičovské odpovědnosti. Podle §869 odst. 1 občanského zákoníku brání-li rodiči ve výkonu jeho rodičovské odpovědnosti závažná okolnost a lze-li se domnívat, že je toho v souladu se zájmy dítěte třeba, může soud rozhodnout, že se výkon rodičovské odpovědnosti tohoto rodiče pozastavuje. Podle odstavce 2 pozastavení výkonu rodičovské odpovědnosti nemá vliv na plnění vyživovací povinnosti k dítěti.
18. Ústavní soud konstatuje, že obecné soudy v napadených rozsudcích podrobně vysvětlily, v čem spatřují naplnění uvedených zákonných podmínek. Objektivní důvod, který dočasně bránil výkonu rodičovské odpovědnosti stěžovatelky vůči nezletilé, spočíval ve specifických okolnostech věci, neboť stěžovatelka byla v době vydání napadených rozsudků podezřelá ze spáchání trestného činu, přičemž poškozenými měla být nezletilá vedlejší účastnice 1) i starší nezletilá dcera stěžovatelky. Podle obecných soudů nebylo zřejmé, zda nezletilé nemůže být způsobena další újma. Tato obava vycházela z hodnocení jejího jednání před porodem i po narození nezletilé, jež je popsáno v napadených rozsudcích a shrnuto také ve vyjádřeních účastníků a vedlejších účastníků řízení. Tyto skutečnosti odůvodňují posuzovaný zásah do práva stěžovatelky na rodinný život, resp. do jejích práv rodiče nezletilé, aniž by šlo o zásah nepřiměřený. Nutno zdůraznit také jeho dočasnou povahu. Namítá-li stěžovatelky, že obecné soudy nesprávně zjistily skutkový stav, i tady lze odkázat na odůvodnění napadených rozsudků, k nimž Ústavní soud nemá důvod cokoli dodávat. Ve skutkových závěrech obecných soudů nelze shledat žádné kvalifikované pochybení, s nímž by bylo možné spojovat závěr o vybočení ze zásad spravedlivého procesu. Napadenými rozsudky nebyla porušena základní práva stěžovatelky zaručená v čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 8 Úmluvy.
19. Z těchto důvodů Ústavní soud rozhodl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o odmítnutí ústavní stížnosti stěžovatelky.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. prosince 2022
David Uhlíř v. r.
předseda senátu