ECLI:CZ:US:2022:2.US.3002.21.1
sp. zn. II. ÚS 3002/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Ludvíka Davida o ústavní stížnosti obchodní společnosti ArtCorp s.r.o., sídlem Hamplova 175/5, Praha 9 - Třeboradice, zastoupené JUDr. Františkem Vyskočilem, Ph.D., advokátem, sídlem Voršilská 130/10, Praha 1 - Nové Město, proti vyrozumění Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 9. září 2021 č. j. 3 KZN 982/2021-10, usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6 ze dne 15. března 2021 sp. zn. 1 ZN 2073/2020, usnesení Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha I, Služby kriminální policie a vyšetřování, odboru hospodářské kriminality, 3. oddělení hospodářské kriminality ze dne 9. února 2021 č. j. KRPA-260766-13/TČ-2020-001193-MŠ, usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6 ze dne 23. října 2020 sp. zn. 1 ZN 2622/2019, usnesení Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha I, Služby kriminální policie a vyšetřování, odboru hospodářské kriminality, 3. oddělení hospodářské kriminality ze dne 12. října 2020 č. j. KRPA-411086-37/TČ-2019-001193-6-MŠ, usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6 ze dne 15. července 2020 sp. zn. 1 ZN 1617/2020 a usnesení Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha I, Služby kriminální policie a vyšetřování, odboru hospodářské kriminality, 3. oddělení hospodářské kriminality ze dne 25. června 2020 č. j. KRPA-162048-7/TČ-2020-001193-6-MŠ, za účasti Městského státního zastupitelství v Praze, Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6 a Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha I, Služby kriminální policie a vyšetřování, odboru hospodářské kriminality, 3. oddělení hospodářské kriminality jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 9. 11. 2021, stěžovatelka navrhla zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jejích základních práv zaručených v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
II.
Shrnutí dosavadního postupu orgánů činných v trestním řízení
2. Stěžovatelka podala dne 8. 11. 2019 trestní oznámení z důvodu podezření na spáchání trestného činu porušení autorského práva, práva souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle §270 trestního zákoníku neznámým pachatelem. Z jejích podání vyplývá, že je producentkou a nositelkou práv k celovečernímu hranému filmu "Taxi 121" v režii D. P. Tento film je podle jejích tvrzení bez jejího svolení (neoprávněně) ve větší míře sdělován veřejnosti prostřednictvím veřejně dostupných internetových portálů YouTube.com a Uloz.to. Trestní oznámení stěžovatelka doplnila několika podáními s označením dalších, nově zpřístupněných odkazů s rozmnoženinou filmu. Usnesením Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha I, Služby kriminální policie a vyšetřování, odboru hospodářské kriminality, 3. oddělení hospodářské kriminality (dále jen "policejní orgán") ze dne 25. 6. 2020 č. j. KRPA-162048-7/TČ-2020-001193-6-MŠ, usnesením policejního orgánu ze dne 12. 10. 2020 č. j. KRPA-411086-37/TČ-2019-001193-6-MŠ a usnesením policejního orgánu ze dne 9. 2. 2021 č. j. KRPA-260766-13/TČ-2020-001193-MŠ byly postupně podle §159a odst. 5 trestního řádu odloženy trestní věci, v nichž šlo o zveřejnění uvedeného filmu některým z uživatelů uvedených portálů (vždy bylo použito jiné uživatelské jméno). Policejní orgán připustil, že k protiprávnímu jednání neznámého pachatele dojít mohlo, veškerá relevantní a dostupná šetření jím však byla provedena bez získání poznatku vedoucího k objasnění věci, přičemž s přihlédnutím k objektivním okolnostem již žádný takový poznatek není možné získat.
3. Proti každému z těchto usnesení podala stěžovatelka stížnost. O jednotlivých stížnostech rozhodl státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6 (dále jen "obvodní státní zastupitelství") postupně usnesením ze dne 15. 7. 2020 sp. zn. 1 ZN 1617/2020, usnesením ze dne 23. 10. 2020 sp. zn. 1 ZN 2622/2019 a usnesením ze dne 15. 3. 2021 sp. zn. 1 ZN 2073/2020 tak, že je podle §148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítl, neboť policejní orgán rozhodl správně. Na základě podnětu stěžovatelky k výkonu dohledu nad činností obvodního státního zastupitelství podle §12d odst. 1 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o státním zastupitelství"), se věcí zabývalo Městské státní zastupitelství v Praze (dále jen "městské státní zastupitelství"), které ve vyrozumění ze dne 9. 9. 2021 č. j. 3 KZN 982/2021-10 adresovanému stěžovatelce shledalo její podnět nedůvodným.
4. Jak vyplývá z uvedeného vyrozumění, závěr učiněný orgány činnými v trestním řízení, že se nepodařilo zjistit skutečnosti opravňující zahájit trestní stíhání, je podle městského státního zastupitelství správný. Ve věci byly u několika telekomunikačních společností vyžádány údaje k zajištěným IP adresám. Uživatelé ztotožňovaných IP adres jsou nicméně rozeseti po celém území České republiky, což jednoznačně svědčí o tom, že neznámý pachatel používá některý ze způsobů maskování vlastní IP adresy, u něhož je technická možnost dohledání zdroje, resp. zasilatele v podstatě nulová. Provedení šetření u společnosti Google by bylo zcela neúčelné. Z praxe policejních složek i státního zastupitelství je známo, že většina zahraničních společností (Google, Facebook či Microsoft) archivují data o přístupu ke schránkám či jiným službám maximálně 90 dní. Orgány činné v trestním řízení tak učinily všechny zásadní úkony k zjištění pachatele. Možnosti objasnění dané trestné činnosti jsou za situace, kdy pachatelé využívají relativně snadno dostupné zastření identity prostřednictvím tzv. "šifrování", limitovány technickými možnostmi orgánů činných v trestním řízení.
III.
Argumentace stěžovatelky
5. Stěžovatelka podotýká, že "ten, komu bylo trestným činem ublíženo na zdraví, způsobena majetková škoda nebo nemajetková újma, nebo ten, na jehož úkor se pachatel trestným činem obohatil (poškozený), má ústavně zaručené právo na efektivní trestní řízení na obranu svých práv" [nález ze dne 12. 8. 2014 sp. zn. I. ÚS 3196/12 (N 152/74 SbNU 301)]. V posuzované věci nemá stěžovatelka možnost jiného postupu, jak se domoci svých práv, než trestní řízení, neboť nezná osobu či osoby, které zasáhly do jejích práv k duševnímu vlastnictví. Navíc má omezené možnosti dobrat se skutečné intenzity zásahu do jejích práv a vznikající škodu vyčíslit. Postup orgánů činných v trestním řízení podle stěžovatelky neodpovídá požadavku, aby tyto orgány jednaly kompetentně, efektivně a vynaložily veškerou snahu, kterou po nich lze rozumně vyžadovat, aby věc řádně prošetřily. Dosavadní vyšetřování nebylo důkladné a dostatečné. K odložení trestní věci došlo s odkazem na ukvapené, nepodložené až zkratkovité domněnky, kterými orgány činné v trestním řízení odůvodnily nepokračování v objasňování dané věci, zejména předpoklad využití složitého šifrovacího systému či neexistence informací získatelných od provozovatelů dotčených internetových portálů. Orgány činné v trestním řízení neprověřily všechny relevantní okolnosti a skutečnosti, které měly k dispozici, zejména získané e-mailové adresy a IP adresy nebo osobní údaje zveřejněné uživateli jednotlivých profilů. Pokud by bylo v obecné míře přistoupeno na závěry orgánů činných v trestním řízení v dané věci, kyberkriminalita a tzv. internetové pirátství by nebyly jakkoli řešitelné. Faktickou aprobací daného stavu stěžovatelce vznikají a rostou škody. Rozmnoženiny filmu jsou opakovaně zpřístupňovány neznámou osobou či osobami prostřednictvím veřejně dostupných serverů, což zásadně omezuje okruh potenciálních platících diváků nebo zájemců o získání licence k užití filmu.
IV.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud je příslušný k projednání návrhu. Ústavní stížnost byla podána oprávněnou navrhovatelkou, je přípustná [stěžovatelka vyčerpala zákonné procesní prostředky k ochraně práva ve smyslu §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), tedy stížnost podle §141 a násl. trestního řádu jako opravný prostředek a podnět k výkonu dohledu nejblíže vyššího státního zastupitelství podle §12d odst. 1 zákona o státním zastupitelství], byla podána včas a splňuje i všechny zákonem stanovené náležitosti, včetně povinného zastoupení advokátem (§29 až 31 zákona o Ústavním soudu).
V.
Vlastní posouzení
7. Poté, co se Ústavní soud seznámil s argumentací stěžovatelky a napadenými rozhodnutími, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
8. V řízení o ústavních stížnostech [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), §72 a násl. zákona o Ústavním soudu] Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) přezkoumává rozhodnutí či postup orgánů veřejné moci jen z toho hlediska, zda jimi nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod.
9. Ústavní soud konstatuje, že ze základního práva vlastnit majetek zaručeného v čl. 11 Listiny a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") vyplývá pozitivní závazek státu poskytnout odpovídající právní prostředky k jeho ochraně, je-li do něj zasaženo soukromou osobou, včetně případné možnosti domáhat se náhrady škody. Poškozený se může domáhat ochrany především v občanském soudním řízení. U závažných zásahů do vlastnického práva je tato ochrana poskytována i prostřednictvím trestního práva. Je-li tomu tak, součástí uvedeného pozitivního závazku je povinnost státu vést účinné vyšetřování, která se ale vztahuje pouze na způsob, jakým je vyšetřování vedeno, nikoli na jeho výsledek [podrobně k tomuto právu, jeho ústavnímu základu a vývoji relevantní judikatury Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva viz zejména nález ze dne 2. 3. 2015 sp. zn. I. ÚS 1565/14 (N 51/76 SbNU 691), nález ze dne 27. 10. 2015 sp. zn. I. ÚS 860/15 (N 191/79 SbNU 161), nález ze dne 24. 5. 2016 sp. zn. I. ÚS 1042/15 (N 91/81 SbNU 485), nález ze dne 9. 8. 2016 sp. zn. III. ÚS 1716/16 (N 151/82 SbNU 385) nebo nález ze dne 3. 9. 2019 sp. zn. III. ÚS 2012/18 (N 153/96 SbNU 14); ve vztahu k ochraně práva vlastnit majetek viz též rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 14. 10. 2008 ve věci stížnosti č. 70930/01 Blumberga proti Lotyšsku nebo usnesení ze dne 18. 5. 2021 sp. zn. II. ÚS 2972/20, zejména body 26 a 32]. Nejde o povinnost státu dosáhnout za každou cenu odsouzení pachatele, ale pouze o povinnost tzv. náležité péče. Ostatně mnohé trestné činy zůstávají nevyřešeny či nepotrestány i přes náležité úsilí vyvinuté příslušnými orgány (srov. usnesení ze dne 29. 10. 2013 sp. zn. I. ÚS 2886/13, bod 20).
10. Jak podotkl Evropský soud pro lidská práva v rozsudku Blumberga proti Lotyšsku (bodu 67 uvedeného rozsudku), při plnění uvedené povinnosti státu je nutné brát ohledy na praktické potíže, kterým příslušné orgány při vedení vyšetřování zpravidla čelí, a potřebu upřednostnit vyšetřování závažnějších trestných činů před trestnými činy méně závažnými, jakými jsou například právě trestné činy majetkové povahy. V takovém případě stát nedostojí své povinnosti vést účinné vyšetřování a tím konstituuje zásah do ústavně zaručeného práva na ochranu majetku pouze tehdy, když jsou v příslušném trestním řízení shledány vady a pochybení extrémní povahy (srov. usnesení ze dne 21. 12. 2020 sp. zn. II. ÚS 3354/20).
11. Podle Ústavního soudu zpřístupněním předmětného filmu na internetu bez souhlasu stěžovatelky mohlo dojít k závažnému zásahu do jejího vlastnického práva a tím i ke spáchání trestného činu, což připustily i orgány činné v trestním řízení. Současně však nelze přehlédnout, že tyto orgány vysvětlily důvody, pro které nepovažovaly další prověřování věci za účelné, přičemž Ústavní soud tyto důvody, které jsou uvedeny v napadených rozhodnutích, neshledává svévolnými ani jinak excesivními v tom smyslu, že by následkem odložení trestní věci došlo k porušení základního práva stěžovatelky zaručeného v čl. 11 odst. 1 Listiny.
12. Ústavní soud závěrem zdůrazňuje, že se při svém přezkumu omezil výlučně na hledisko možného porušení práva stěžovatelky na účinné vyšetřování, při němž ale nenahrazuje dozor nebo dohled vykonávaný příslušným státním zastupitelstvím v trestním řízení. Požadavky vyplývající z práva na účinné vyšetřování jsou přísnější zejména u závažných zásahů do základních práv a svobod, u nichž je nejen omezena možnost ochrany práva jinými prostředky, ale současně jsou dány významné dopady do různých sfér života jednotlivce (například dojde-li následkem škody ke ztrátě obydlí nebo nemožnosti či významnému ztížení samotné možnosti výkonu zaměstnání či podnikání). V posuzované věci sice nedošlo k porušení základního práva stěžovatelky zaručeného v čl. 11 odst. 1 Listiny, tato skutečnost ovšem nezbavuje orgány činné v trestním řízení, bude-li dána možnost získání dalších poznatků či důkazů, povinnosti postupovat v souladu s trestním řádem za účelem objasnění a prověření skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin.
13. Z těchto důvodů Ústavní soud rozhodl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o odmítnutí ústavní stížnosti stěžovatelky.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. února 2022
David Uhlíř v. r.
předseda senátu