ECLI:CZ:US:2022:2.US.3050.22.1
sp. zn. II. ÚS 3050/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu a soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka a Pavla Šámala ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Jiřího Fireše, zastoupeného JUDr. Klárou Kořínkovou, Ph.D., LL.M., advokátkou, se sídlem Fügnerovo nám. 1808/3, Praha 2, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. července 2022 č. j. 25 Cdo 1321/2021-1108, rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne 15. prosince 2020 č. j. 23 Co 226/2019-1039 a rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 14. března 2019 č. j. 27 C 254/2016-621, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhal s odkazem na tvrzené porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod zrušení shora uvedených rozhodnutí.
2. Stěžovatel v obsáhlé ústavní stížnosti podrobně popsal vývoj případu. Domáhal se zaplacení částky ve výši 101 630 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od 10. 2. 2015 do zaplacení, a to z titulu zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu motorového vozidla, v platném znění. Stěžovatel uplatňoval svůj nárok, jelikož mu byla při dopravní nehodě dne 8. 1. 2015 způsobena škoda na vozidle Ford Transit Euroline, jehož je vlastníkem. Dopravní nehoda byla zaviněna řidičkou vozidla Volkswagen Caddy, která při přejíždění z pravého do levého jízdního pruhu přehlédla vozidlo stěžovatele, čímž došlo k bočnímu střetu vozidel. Vedlejší účastnice řízení před Ústavním soudem, ČSOB Pojišťovna, a.s. z titulu uzavřeného pojištění odpovědnosti z provozu motorového vozidla vyplatila stěžovateli pojistné plnění ve výši 40 144 Kč. Stěžovatel si nechal v autorizovaném servisu zn. Ford vypracovat rozpočet výše nákladů na opravu nehodou poškozeného vozu, a protože se tento výpočet a výše pojistného plnění lišily o 108 000 Kč, sdělil vedlejší účastnici nesouhlas s výší pojistného plnění. Ta zase nesouhlasila s výší vypočtených nákladů na opravu vozidla autorizovaným servisem zn. Ford a nechala si vyhotovit znalecký posudek od Stanislava Bartoně, ze kterého mimo jiné vyplynulo, že stěžovateli bylo neoprávněně vyplaceno pojistné plnění za boční levou směrovku, boční posuvné dveře, opravu "A" sloupku a opravu a přelakování pravé zadní bočnice. Stěžovatel si tedy nechal vypracovat znalecký posudek znalcem Ing. Michaelem Žertem, podle něhož náklady potřebné k odborné opravě vozidla představovaly částku 141 774 Kč. Podle znalce byla hodnota vozidla ke dni vzniku pojistné události ve výši 153 000 Kč. Stěžovatel se proto podanou žalobou domáhal doplacení pojistného plnění ve výši 101 630 Kč jako rozdílu mezi náklady na opravu vozidla stanovenými znalcem Ing. Žertem (141 774 Kč) a vyplaceným pojistným plněním (40 144 Kč).
3. Soud prvního stupně ustanovil znalce Ing. Jírovce, a to za účelem vyhotovení revizního znaleckého posudku. S jeho závěry však stěžovatel nesouhlasil, jelikož prý mimo jiné neobjasnil, proč do servisních nákladů nezahrnul seřízení geometrie přední nápravy, výměnu náboje pravého předního kola, protikorozní úpravu vyměněných plechových dílů a instalaci protihlukových plátů atd. Stěžovatel rovněž znalci vytýkal, že nezaujal stanovisko k promáčklině v pravých bočních dveřích a chybně stanovil ceníkovou cenu nového vozidla. Stěžovatel zásadně nesouhlasil ani se závěrem znalce, že z technického hlediska nemohlo dojít k poškození vlnovce výfuku, ložiska pravého předního tlumiče a pravého předního blikače, protože tyto závěry jsou prý v rozporu s Newtonovými pohybovými zákony. Jakýkoliv náraz do vozidla se musí projevit na jiném díle vozu. Okresní soud v Pardubicích v rozsudku ze dne 14. 3. 2019 č. j. 27 C 254/2016-621 učinil skutkový závěr, že k poškození sporných dílů při dopravní nehodě dojít nemohlo, a to právě na základě revizního znaleckého posudku a žalobu zamítl.
4. Proti rozsudku soudu prvního stupně se odvolali oba účastníci. Ze znaleckého posudku a jeho ústního podání před okresním soudem prý stěžovatel usoudil, že se znalec snaží o minimalizaci nákladů na opravu vozidla, například tvrzením, že jej není nutné opravovat ve značkovém servisu a při opravě lze použít méně nákladné náhradní díly. Z hlediska právních závěrů stěžovatel vytýkal soudu, že zjištěné skutečnosti neposuzoval podle zvláštní právní úpravy dopadající na danou věc, obsažené v zákoně č. 168/1999 Sb., který je komplexní úpravou, a proto nelze použít úpravu obecnou v občanském zákoníku, tj. ust. §2780 obč. zák. - odmítnutí pojistného plnění. Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích jako odvolací soud doplnil dokazování vypracováním revizního znaleckého posudku znaleckým ústavem Vysokým učením technickým v Brně - Ústavem soudního inženýrství, a výslechem jeho zpracovatelů. Poté rozsudkem ze dne 15. 12. 2020 č. j. 23 Co 226/2019-1039 rozsudek okresního soudu v části napadeného zamítavého výroku I. podle §220 odst. 1 písm. b) o.s.ř. změnil a vedlejšímu účastníku uložil povinnost zaplatit stěžovateli dalších 46 887 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 46 887 Kč za dobu od 10. 2. 2015 do zaplacení a ve zbývající části výrok I. podle §219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil, stejně jako věcně správný potvrdil rozsudek okresního soudu v napadeném výroku II., o vzájemném návrhu vedlejšího účastníka. Proti části výroku, kterým odvolací soud potvrdil zamítnutí žaloby, podal stěžovatel dovolání.
5. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 28. 7. 2022 č.j. 25 Cdo 1321/2021-1108, kterým dovolání odmítl, vyhodnotil, že námitky dovolatele se týkají převážně tvrzených vad dokazování, z čehož dovodil, že soudy učinily nesprávný závěr o skutkovém stavu. Tyto námitky však postrádají charakter právní otázky, kterou by měl dovolací soud řešit (§241a odst. 1 o.s.ř.), jelikož nesměřují proti právnímu posouzení věci odvolacím soudem, ale proti skutkovým závěrům, jejichž nesprávnost dovolatel odvozuje od vlastního posouzení skutkového stavu.
6. Stěžovatel v odůvodnění ústavní stížnosti zejména uvedl, že obecné soudy v řízení postupovaly podle jeho názoru v nesouladu se zásadou volného hodnocení důkazů, kdy se plně nevypořádaly se všemi vznesenými námitkami a důkazy. Především se prý nevypořádaly s rozpory a vadami revizního znaleckého posudku Ing. Jírovce i revizního znaleckého posudku vypracovaného Ústavem soudního inženýrství VUT v Brně, byť námitky vznesené stěžovatelem mohly nepochybně založit opačné rozhodnutí ve věci, pro stěžovatele příznivé. Stěžovatel dále podrobně popisuje jednotlivé vady, které shledává v napadených rozsudcích. Zejména namítá nereálnost výše ceny vozidla před nehodou stanovenou revizním znaleckým posudkem, kdy rozpor byl dokládán nabídkami srovnatelných vozů z inzerce. Stěžovatel nepovažoval za věcné a logické, že znalci v Brně vypočetli obecnou cenu vozu ve výši 137 000 Kč a znalec Ing. Jírovec ve výši 127 900 Kč, přičemž obdobně starý a vybavený automobil za tuto částku nelze na českém ani německém trhu pořídit. Dále argumentoval rozdílností výše hodinové sazby za servisní práce při likvidaci škody u obou vozidel, kdy viník dopravní nehody dosáhl hodinové sazby 990 Kč/hod, kdežto poškozený se prý musel spokojit se sazbou 500 až 600 Kč/hod., údajnou nereálností provedení oprav autorizovaným servisem vozů zn. Ford za cenu opravy stanovenou revizním znaleckým posudkem, zpochybňoval závěr znalců RZP o nemožnosti poškození pravého předního náboje kola, ložiska pravého kola a ramene pravého kola a konstatoval, že výpočet revizního znaleckého posudku o náhradě vzniklé škody na vozidle neobsahuje vyčíslení náhrady za odhlučnění vyměněných posuvných dveří a vyměněného pravého předního blatníku.
7. Podle stěžovatele také nesedí závěr znalců z revizního posudku, pokud jde o nemožnost poškození výfukové roury; tu je prý dán rozpor s čestným prohlášením Ing. Kema na č. l. 601. Obecné soudy však nevyhověly požadavku stěžovatele na výslech tohoto svědka. Rovněž rozsah poškození hrazený viníkovi dopravní nehody ze strany vedlejšího účastníka neodpovídal závěru revizního posudku o tom, že mělo dojít k působení sil pouze nízké intenzity, a tedy pouze k povrchovým poškozením. Rozsah hrazených škod naopak odpovídá skutečnosti, že muselo dojít k působení sil ve vyšší intenzitě, které plně odůvodňují i stěžovatelem požadovanou náhradu škody na vozidle. Stěžovatel závěrem odkázal na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/103/ES ze dne 16. 9. 2009 o pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel, kde je zdůrazněn závazek členských států zajistit, aby se poškozeným dostalo řádné náhrady škody, resp. plného odškodnění a judikaturu Ústavního soudu postulující princip plného odškodnění v maximální možné míře.
8. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
9. Po přezkoumání věci Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost spočívá pouze v polemice s řádně zdůvodněnými závěry obecných soudů. Námitka stěžovatele ohledně porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod tak nemůže obstát. Soudní řízení proběhlo postupem odpovídajícím principům zakotveným v hlavě páté Listiny základních práv a svobod a jeho závěr je třeba považovat za výsledek nezávislého soudního rozhodování, jemuž z hlediska ochrany ústavnosti nelze nic vytknout. Odvolací soud ve svém ústavní stížností napadeném rozsudku mimo jiné uvedl, že i když sám stěžovatel, odvolávaje se i na své technické vzdělání na ČVUT, Fakultě strojní, vznášel velký počet dotazů na zpracovatele revizního z úplnosti z hlediska zadání znaleckého úkolu apod., všechny jeho výtky směřovaly ke zpochybnění závěrů znaleckého ústavu, a to například tím, že ústav prý vycházel z nesprávných podkladů nebo nevhodně použil znalecký standard k oceňování motorových vozidel. Tento druh námitek však nemohl sám o sobě zvrátit závěr soudu o správnosti znaleckého posudku. Znalecký ústav rovněž podle odvolacího soudu přesvědčivě zdůvodnil, jakým způsobem dospěl k výši obvyklé ceny vozidla Ford ke dni 8. 1. 2015.
10. Ústavní soud konstatuje, že stěžovatel v řízení před obecnými soudy i v ústavní stížnosti velmi podrobně a promyšleně argumentuje, to však odůvodněnost ústavní stížnosti nemůže založit. Námitka stěžovatele, že obecné soudy neodpovídajícím a jednostranným způsobem hodnotily důkazy v řízení provedené, nemá ústavně právní relevanci, neboť ve skutečnosti brojí proti neúspěchu v soudním řízení, což není předmětem ústavní ochrany. Soud prvního stupně v dané věci zjistil skutkový stav, provedl dokazování v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí a provedené důkazy zhodnotil; odvolací soud poté doplnil dokazování a vypořádal se s námitkami uplatněnými v odvolání. K námitkám vůči soudu dovolacímu lze stručně připomenout, že institut dovolání nezakládá právo na přezkum rozhodnutí nižších soudů ve stejné šíři jako odvolání a soudům adresovaný závazek, plynoucí z čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, promítnutý do podmínek kladených na odůvodnění rozhodnutí, nemůže být chápán tak, jako by vyžadoval podrobnou odpověď na každý argument. Nutno tedy konstatovat, že se závěry obecných soudů v dané věci se lze ztotožnit i z ústavněprávního hlediska. Ústavnímu soudu v zásadě nepřísluší právo přehodnocovat důkazy obecného soudu ani právo hodnotit, zda shromáždění konkrétních důkazů je účelné či nikoliv. Hodnotit důkazy přísluší Ústavnímu soudu pouze tehdy, kdyby je sám provedl. Ústavní soud ostatně již mnohokrát zdůraznil, že není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo dohledu nad jejich rozhodovací činností, do které je povinen zasáhnout pouze tehdy, pokud zásahem orgánu veřejné moci dojde k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele. K takové situaci ovšem ve zkoumaném případě nedošlo, ačkoliv stěžovatel je jiného právního názoru.
11. Ústavní stížnost tak byla odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. prosince 2022
David Uhlíř v. r.
předseda senátu