ECLI:CZ:US:2022:2.US.3075.22.1
sp. zn. II. ÚS 3075/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy a soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka a Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatelky Marlen, spol. s.r.o., se sídlem Nademlejnská 600/1, Praha 9, zastoupené Mgr. Michalem Kojanem, advokátem sídlem v Praze 3 - Vinohradech, Kolínská 13, proti výrokům II., III., IV., V. a VI. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 21. ledna 2021, č. j. 11 C 197/2019-440, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. října 2021, č. j. 39 Co 179/2021-540 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. října 2022, č. j. 26 Cdo 498/2022-675, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 3, Městského soudu v Praze a Nejvyššího soudu jako účastníků řízení, a Českých drah, a.s., se sídlem v Praze 1, Nábřeží L. Svobody 1222/12, jako vedlejší účastnice 1, a RailReal a.s., se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, jako vedlejší účastnice 2, společně zastoupených Mgr. Tomášem Pekárkem, advokátem, se sídlem U Nikolajky 833/5, Praha 5, o návrhu na odklad vykonatelnosti, takto:
Vykonatelnost rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 21. 1. 2021, č. j. 11 C 197/2019-440, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 10. 2021, č. j. 39 Co 179/2021-540 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2022, č. j. 26 Cdo 498/2022-675, se odkládá do právní moci rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a návrh na odklad
1. V ústavní stížnosti stěžovatelka brojí proti v záhlaví specifikovaným rozhodnutím o návrhu stěžovatelky na určení neplatnosti výpovědi z nájmu a o návrhu žalované vedlejší účastnice 1 na vyklizení pozemků a odstranění staveb, a to pro porušení práva vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), práva na soudní ochranu a spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny.
2. Stěžovatelka je vlastníkem nemovitostí, vlastníkem pozemků, na nichž se nachází, je však jiná osoba - vedlejší účastnice 1.
3. Stěžovatelka se domáhala určení, že výpovědi nájemní smlouvy č. 1957 uzavřené dne 3. 12. 1997 o nájmu pozemku parc. č. 4458/1, 4458/2, 4458/3 a části pozemku parc. č 4450/83 o výměře 200 m2, západně od pozemku parc. č. 4458/1 v k. ú. Žižkov, obec Praha (dále též "předmětné pozemky" či "pozemky") učiněná žalovanou vedlejší účastnicí 1 vůči žalobkyni dopisem ze dne 19. 11. 2018, (dále též "výpověď"), je neplatná. Žalovaná vedlejší účastnice 1 se vzájemným návrhem domáhala vyklizení pozemků a odstranění stavby č. p. 2178 postavené na pozemku parc. č. 4458/1 a stavby bez č. p./č. e. postavené na pozemku 4458/3 a nakládací rampy se zastřešením postavené na části pozemku parc. č. 4450/83 (dále jen "stavby").
4. Obvodní soud zamítl žalobu na určení neplatnosti výpovědi (výrok I.), žalobkyni uložil povinnost vyklidit předmětné pozemky a odstranit stavby do šesti měsíců od právní moci rozsudku (výrok IV.), rozhodl o nákladech řízení (výroky II., III., V. a VI.) a vrácení soudního poplatku (výrok VII.). Usnesením ze dne 5. 5. 2021, č. j. 11 C 197/2019-484, rozhodl (opětovně) o vrácení soudního poplatku ve výši 2 000 Kč žalobkyni. K odvolání všech účastnic Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I., IV. a VII. potvrdil (výrok I.), změnil jej ve výrocích II., III., V. a VI. o nákladech řízení (výrok II.), zrušil usnesení o vrácení soudního poplatku žalobkyni ze dne 5. 5. 2021, č. j. 11 C 197/2019-484 (výrok III.), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok IV.). Dovolání žalobkyně (stěžovatelky) Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu.
5. S ohledem na výše uvedené stěžovatelka navrhovala podle ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jejích základních práv, konkrétně práva vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), práva na soudní ochranu a spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Současně požadovala, aby Ústavní soud podle §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu odložil vykonatelnost napadených rozhodnutí.
6. V návrhu na odklad vykonatelnosti akcentovala, že pravomocnými rozhodnutími jí bylo uloženo odstranit z pozemků vedlejšího účastníka 1 stavby v jejím vlastnictví (stavby byly dokončeny v roce 1936, tedy před 89 lety a jejich obvyklá cena v dnešní době dosahuje částky 35 000 000 Kč). Vedlejší účastnice 1 již navrhla výkon stížností naříkaných rozhodnutí, tedy hrozí odstranění staveb a nenapravitelná ztráta vlastnictví. Soudní exekutor již stěžovatelce doručil vyrozumění o zahájení exekuce ze dne 3. 11. 2022, č. j. 147 EX 756/22-22, spolu s exekučním příkazem prodejem movitých věcí. Exekučním příkazem na vyklizení pak jsou dotčena práva sedmi nájemců předmětné nemovitosti. Exekučním příkazem k provedení exekuce přikázáním pohledávky povinného z účtu u peněžního ústavu ze dne 3. 11. 2022, č. j. 147 EX 756/22-27, jsou na účtu stěžovatelky zablokovány finanční prostředky až do výše 4 124 079 Kč a fakticky je stěžovatelce znemožněna ekonomická existence. Dle stěžovatelky odkladem vykonatelnosti nebude narušen žádný důležitý veřejný zájem. Oproti tomu odstraněním staveb by došlo nejen k nevratnému kroku, ale byla by zasažena sama podstata existence stěžovatelky. Nevlastní žádný jiný nemovitý majetek a faktickým předmětem její činnosti je právě jen a pouze pronájem nebytových (zejména) a bytových prostor v předmětných stavbách. Realizací vyklizení staveb by byla dotčena práva třetích osob - nájemců.
7. Vedlejší účastnice 1 a 2 vyjádřila své nesouhlasné stanovisko. Hrozba újmy nehrozí (není bezprostřední, aktuální), neb stále běží lhůta k dobrovolnému splnění. Exekuční řízení bylo zahájeno teprve dne 3. 11. 2022, tedy nyní běží 30denní lhůta k dobrovolnému splnění povinnosti, a poté se stěžovatelka zcela nepochybně může bránit provedení exekuce dalšími procesními návrhy, které ve vztahu k provedení exekuce mají odkladný účinek až do jejich projednání exekutorem, a pokud by stěžovateli výsledek projednání exekutorem nevyhovoval, do jejich projednání exekučním a případně odvolacím soudem. Vedlejší účastnice 1 upozornila, že stěžovatelka po celou dobu řízení uvádí řadu zkreslujících a zavádějících informací.
8. V samostatném podání vedlejší účastnice specifikovaly, že provedení exekuce pro tuto chvíli není možné s ohledem na existenci několika různých překážek a případný odklad vykonatelnosti odporuje nejen vážnému veřejnému zájmu, ale i legitimním zájmům vedlejších účastníků. Ústavní stížnost stěžovatelky je zjevně neopodstatněná a žádost o odklad vykonatelnosti má s ohledem na znění ústavní stížnosti spíše obstrukční (šikanózní) charakter. Stavební úřad dosud nestanovil podmínky pro odstranění stavby, bez kterých demolici nelze provést ve smyslu §130 odst. 2 stavebního zákona. Stěžovatelka v exekučním řízení rovněž podala několik návrhů na odklad vykonatelnosti (ve smyslu §266 odst. 1 a odst. 2 o. s. ř.) současně návrh na zastavení exekuce [ve smyslu §268 odst. 1, písm. h) o. s. ř.]. Vedlejší účastnice nadto aktivně jednají se stěžovatelkou o dobrovolném splnění její povinnosti, aktuálně vyčkávají, až se stěžovatelka k jejich návrhu po poradě se svým právním zástupcem vyjádří. Návrh je proto předčasný. Přiznání odkladného účinku by za současné fáze bylo kontraproduktivní proto, že by zmařilo přípravné kroky, které jsou časově náročné a které mohou probíhat během tohoto řízení, aniž by došlo k samotnému provedení exekuce. Naopak odklad vykonatelnosti tyto přípravné kroky znemožní, což by v konečném důsledku odporovalo zásadě procesní ekonomie a hospodárnosti. Nelze pominout to, že dosud stěžovatelka ve vztahu k exekučnímu řízení nevyčerpala veškeré prostředky právní ochrany ke své ochraně. Odklad vykonatelnosti konečně není žádoucí ani z hlediska jednání o možném smíru mezi stěžovatelkou a vedlejšími účastníky. Případný odklad vykonatelnosti stěžovatelku povzbudí v procesních průtazích a oslabí její ochotu konstruktivně jednat s vedlejšími účastníky. Stěžovatelka je více než šest měsíců v prodlení se splněním exekučního titulu a nečiní žádné kroky k tomu, aby mohlo dojít k jeho splnění (odstranění staveb) v případě, že se svou ústavní stížností neuspěje. Vyhovění návrhu stěžovatelky je v rozporu s veřejným zájmem, ostatně vedlejší účastnice nepožadují odstranění staveb a vyklizení pozemků bezdůvodně, ale proto, aby mohlo dojít k revitalizaci předmětného území, která je dlouhodobě připravována. Plánovaná revitalizace tohoto území zahrnuje vybudování nové městské čtvrti, včetně bytových domů, zeleně, škol a parků na místě stávajícího (bývalého) nákladového nádraží v širším centru Prahy; na této revitalizaci existuje důležitý veřejný zájem, tím spíše v současné době, kdy se Praha potýká s bytovou krizí. Revitalizace je připravována dlouhodobě, což stěžovatelce bylo známo. Vedlejší účastnice od počátku jednaly se stěžovatelkou korektně a opakovaně jí předkládaly návrhy na smírné řešení; ty nicméně vždy narazily na nekonstruktivní přístup stěžovatelky, která v plánované revitalizaci území spatřovala spíše příležitost, jak se obohatit a stupňovala své cenové požadavky. Stěžovatelka nepřednesla žádnou relevantní právní argumentaci s ústavně-právními rozměry, ve skutečnosti pouze rekapituluje svoji dosavadní právní argumentaci, která byla obecnými soudy opakovaně a přesvědčivě vyvrácena.
II. Posouzení návrhu Ústavním soudem
9. Jedním z nástrojů, kterými Ústavní soud disponuje ve snaze efektivně přispívat k ochraně základních práv, je i oprávnění odložit vykonatelnost rozhodnutí orgánů veřejné moci. Odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí připadá v úvahu za striktně stanovených podmínek uvedených v ustanovení §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Podle něj může Ústavní soud na návrh stěžovatele odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí nebo uskutečnění oprávnění, přiznaného rozhodnutím třetí osobě, znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.
10. Po seznámení se s argumentací stěžovatelky, vedlejších účastnic a s obsahem napadených rozhodnutí Ústavní soud posoudil návrh stěžovatelky na odklad vykonatelnosti a dospěl k závěru, že podmínky pro odložení vykonatelnosti jsou v posuzované věci naplněny.
11. Odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí je svou povahou mimořádným institutem, jehož přiznání přichází v úvahu také v situaci, když stěžovatelce v důsledku výkonu rozhodnutí hrozí závažná újma mj. v podobě nenávratné ztráty (zničení) stavby v jejím vlastnictví. V případě nepřiznání odkladu vykonatelnosti by došlo k nutnému výkonu napadených rozhodnutí s tím, že budoucí řízení o ústavní stížnosti v této věci by pak představovalo pouhou akademickou debatu bez reálného dopadu na stěžovatelku. Tento aspekt považoval Ústavní soud v nyní projednávané věci za klíčový.
12. Vedlejší účastnice kladou na podmínku přiznání odkladného účinku, týkající se bezprostřednosti újmy, velmi vysoké požadavky. Ty lze (zjednodušeně) vyložit tak, že dokud účastníku zbývá alespoň nějaký procesní prostředek nápravy, odkladu není možné vyhovět. Při přijetí argumentace vedlejších účastnic by stěžovatelce v konečném důsledku nebylo jasné, v který moment je již návrh na odklad opodstatněný a hrozba dostatečné aktuální. Hrozící výkon rozhodnutí ze strany soudního exekutora, založený pravomocným exekučním příkazem [§47 odst. 2 písm. a) ve spojení s §46 odst. 6 exekučního řádu], je tak dle Ústavního soudu dostatečným dokladem hrozící újmy. Co se týče rozporu s veřejným zájmem, argumentovala stěžovatelka nájemními vztahy, naproti tomu revitalizace území není bezprostředně aktuální - byť o tomto záměru stěžovatelka věděla dlouhodobě. Ústavní soud tak konečně neshledal, že by jiným osobám mohla odložením vykonatelnosti vzniknout závažná újma. Stejně tak neshledal, že by odložení vykonatelnosti bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
13. Aniž by Ústavní soud jakkoliv předjímal konečný výsledek řízení o podané ústavní stížnosti, má za to, že stěžovatelka předložila dostatečně přesvědčivé argumenty, dokládající nenávratné dopady, jež by jí mohly vzniknout v souvislosti s výkonem napadených rozhodnutí. Z uvedených důvodů návrhu na odklad vykonatelnosti ústavní stížností napadených rozhodnutí vyhověl. Ústavní soud znovu opakuje, že vyhověním návrhu na odklad nijak nepředjímá konečný výsledek řízení.
14. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud podle §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu odložil vykonatelnost, a to do právní moci rozhodnutí o ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. listopadu 2022
David Uhlíř v. r.
předseda senátu