ECLI:CZ:US:2022:2.US.3111.22.1
sp. zn. II. ÚS 3111/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudce Tomáše Lichovníka a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti Mgr. Marie Kirchnerové, zastoupené Mgr. Janem Řezníkem, advokátem, sídlem Zápy 271, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. srpna 2022 č. j. 28 Cdo 2117/2022-247, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Posuzovanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím došlo k porušení jejích práv zaručených zejména čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Z ústavní stížnosti se podává, že společnost innogy Energie, s. r. o., se jakožto obchodník s plynem žalobou u Okresního soudu v Jeseníku domáhala po stěžovatelce zaplacení 10 434,44 Kč s příslušenstvím jakožto nedoplatku za dodaný plyn. Okresní soud rozsudkem č. j. 4 C 154/2017-90 ze dne 10. 10. 2019 žalobě vyhověl a nepovažoval důvodnou procesní obranu stěžovatelky vtělenou do kompenzační námitky o zápočtu 7 500 Kč z titulu tvrzeného nedodržení lhůty pro vyřízení reklamace provozovatelem distribuční soustavy dle §13 odst. 2 písm. a) vyhlášky č. 545/2006 Sb., o kvalitě dodávek plynu a souvisejících službách v plynárenství. Podle okresního soudu stěžovatelka zápočet provedla vůči provozovateli distribuční soustavy, nikoli dodavateli plynu, který nárok na neuhrazenou dodávku plynu u soudu uplatnil.
K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci prvostupňové rozhodnutí rozsudkem č. j. 69 Co 43/2020-119 ze dne 18. 6. 2020 potvrdil. Bez ohledu na to, vůči komu měla kompenzační námitka směřovat, totiž podle krajského soudu byla nedůvodná, jelikož stěžovatelčinu reklamaci nelze podřadit pod reklamaci dle §13 odst. 1 vyhlášky č. 545/2006 Sb.
Proti uvedenému rozsudku krajského soudu podala stěžovatelka žalobu pro zmatečnost podle §229 odst. 3 občanského soudního řádu, neboť jí byla odňata možnost jednat před soudem ve zkratce tím, že se soudy v původním řízení nezabývaly její kompenzační námitkou, resp. že krajský soud fakticky změnil rozsudek soudu prvního stupně na základě právního názoru, se kterým stěžovatelka nebyla dopředu seznámena, a nemohla tak na něj reagovat. Krajský soud usnesením č. j. 69 Co 43/2020-184 ze dne 14. 7. 2021 žalobu pro zmatečnost zamítl. K odvolání stěžovatelky Vrchní soud v Olomouci usnesením č. j. 4 Co 47/2021-214 ze dne 17. 2. 2022 usnesení krajského soudu potvrdil. Dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud ústavní stížností napadeným usnesením odmítl, neboť vrchní soud rozhodl v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že soudy zvolily nepřípustně zužující výklad §229 odst. 3 občanského soudního řádu, a vysvětluje, proč považuje žalobu pro zmatečnost za důvodnou. Namítá také, že soudy neprovedly některé jí navrhované důkazy.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem obecným soudům nadřízeným, a jak již dříve uvedl ve své judikatuře, postup v občanském soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů.
Žaloba pro zmatečnost představuje mimořádný opravný prostředek, který zákon poskytuje proti některým v zákoně uvedeným pravomocným soudním rozhodnutím. Z ústavního pořádku neplyne právo na podání žaloby pro zmatečnost, a tak je na zákonodárci, za jakých podmínek, resp. k nápravě jakých pochybení tento prostředek poskytne. Tyto podmínky jsou zakotveny v občanském soudním řádu, jehož výklad jakožto podústavního předpisu náleží zásadně obecným soudům. V posuzované věci se přitom soudy stěžovatelčinými námitkami velmi podrobně zabývaly a přesvědčivě vysvětlily, proč stěžovatelka nemohla být s žalobou pro zmatečnost úspěšná.
V původním řízení stěžovatelka neuspěla, neboť (mimo jiné) podle právního názoru krajského soudu její reklamace nebyla reklamací dle §13 odst. 1 vyhlášky č. 545/2006 Sb. (její procesní obrana tedy nebyla pominuta). Z hlediska žaloby pro zmatečnost je nepodstatné, zda je tento závěr správný, či nikoli. Na tom nic nemění ani stěžovatelčina argumentace, že pro ni tento závěr byl překvapivý, jak již vysvětlil Nejvyšší soud (viz bod 27 napadeného usnesení); nehledě na to, že o překvapivost rozhodnutí ani nešlo (viz opět bod 27 napadeného usnesení, bod 10 usnesení krajského soudu či bod 11 usnesení vrchního soudu). Ostatně stěžovatelka se proti uvedenému právnímu závěru mohla bránit dovoláním a v případě, že by podle jejího názoru rozhodnutím krajského soudu došlo k porušení stěžovatelčiných ústavně zaručených práv, i ústavní stížností. Dovolání v původním řízení ani ústavní stížnost však nepodala.
Ve zbytku, jelikož se stěžovatelce od soudů dostalo podrobných odpovědí na veškeré její námitky včetně námitky opomenutých důkazů (vid body 24 a násl. napadeného usnesení), Ústavní soud na jejich rozhodnutí pro stručnost odkazuje.
Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. listopadu 2022
David Uhlíř v. r.
předseda senátu