ECLI:CZ:US:2022:2.US.316.22.1
sp. zn. II. ÚS 316/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře a soudců Jaromíra Jirsy a Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky K. B., zastoupené Mgr. Danielem Tetzelim, advokátem, sídlem Mečíková 409, Jesenice - Osnice, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2021 č. j. 15 Co 397/2021-36, za vedlejšího účastenství P. B., takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 3. 2. 2022 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů, a to pro jejich rozpor s čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
Stěžovatelka se svojí ústavní stížností domáhala zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. listopadu 2021 č. j. 15 Co 397/2021-36 (dále též "usnesení odvolacího soudu"), jímž k odvolání vedlejšího účastníka P. B. (odpůrce) bylo změněno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 11. října 2021 č. j. 10 Nc 2018/2021-8 ve výroku I. o věci samé tak, že návrh na nařízení předběžného opatření se zamítá; ve výroku II. o soudním poplatku bylo změněno usnesení soudu prvního stupně tak, že stěžovatelka (navrhovatelka) je povinna zaplatit soudní poplatek ve výši 1.000,- Kč do 3 dnů od právní moci usnesení na účet soudu prvního stupně. Dále bylo usnesením odvolacího soudu ve výroku pod bodem II. rozhodnuto tak, že stěžovatelka (odpůrkyně) je povinna zaplatit odpůrci náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 3.178,- Kč.
Stěžovatelka vytkla odvolacímu soudu především tu skutečnost, že rozhodoval o podaném odvolání při vědomí toho, že stěžovatelce nebylo umožněno se k podanému odvolání vyjádřit. Tento postup stěžovatelka považovala za rozporný s nálezem Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3489/13. Dále stěžovatelka poukázala na skutečnost, že odvolací soud postupoval v rozporu s judikaturou Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 4. 2008, č. j. 17 Co 60/2008, podle níž není možné předběžné opatření zrušit (měnit) poté, co uplynula určená doba, po kterou mělo trvat. V dané věci předběžné opatření zaniklo dnem 11. listopadu 2021 a usnesení odvolacího soudu bylo vydáno dne 24. listopadu 2021, tedy třináctý den poté, co ve smyslu usnesení soudu 1. stupně ve spojení s opravným usnesením tohoto soudu již zaniklo.
III.
Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí Městského soudu v Praze z pohledu tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.
Poukazuje-li stěžovatelka v souvislosti s nemožností svého vyjádření se k odvolání vedlejšího účastníka proti nařízenému předběžnému opatření na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3489/13, nutno uvést, že tento dopadá na odlišný typ případů. V citovaném nálezu Ústavního soudu bylo o návrhu na nařízení předběžného opatření rozhodnuto soudem prvního stupně tak, že byl návrh zamítnut a teprve měnícím rozhodnutím odvolacího soudu došlo k jeho nařízení. Stěžovatel se pak o podání návrhu na předběžné opatření dozvěděl až z měnícího rozhodnutí odvolacího soudu a neměl tak možnost se k návrhu vyjádřit. K tomu srov. rovněž nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 16/09, v němž se mimo jiné podává, že "Má-li tedy být předběžným opatřením uložena povinnost, musí mít účastníci řízení možnost ve srovnatelném rozsahu uplatnit před soudem svá tvrzení i námitky ve vztahu k návrhu na nařízení předběžného opatření, které se relevantním způsobem promítnou do úvahy soudu ve vztahu k posouzení důvodnosti takového návrhu.".
V projednávaném případě byla procesní situace odlišná v tom, že tím, kdo podával návrh na předběžné opatření a kdo měl tudíž dostatečný prostor se vyjádřit, byla právě stěžovatelka. Je sice pravdou, že jí nebylo doručováno odvolání vedlejšího účastníka proti nařízenému předběžnému opatření, nicméně nebyla to ona, jejíž práva byla rozhodnutím soudu prvního stupně dotčena. O právech a povinnostech účastníků není v obdobných věcech rozhodováno s konečnou platností a na tento proces nejsou kladeny stejné procesní nároky, jako je tomu u běžného soudního řízení. Jeho účelem je především rychlá a bezodkladná zatímní úprava práv a povinností účastníků. Pokud stěžovatelce nebylo doručováno odvolání vedlejšího účastníka řízení v situaci, kdy nebylo předběžným opatřením rozhodnuto o omezení jejich práv, nelze takový postup obecného soudu považovat za rozporný s čl. 36 Listiny.
Namítá-li stěžovatelka, že odvolací soud nemůže změnit či zrušit předběžné opatření poté, co uplynula doba jeho trvání, je třeba uvést, že účastníkům řízení, jejichž práva byla předběžným opatřením dotčena, musí být dána možnost zjistit, zda omezení jejich práv, byť dočasné, bylo zákonné či nezákonné.
Z výše vyložených důvodů byla předmětná ústavní stížnost stěžovatelky Ústavním soudem bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. února 2022
David Uhlíř v. r.
předseda senátu