ECLI:CZ:US:2022:2.US.3195.21.1
sp. zn. II. ÚS 3195/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy a soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudců Ludvíka Davida a Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatelů: a) Ing. Otakar Vrbík, b) Pavel Wollman, c) Valdemar Meca, d) Ing. Vladimír Stehlík, společně zastoupených JUDr. Magdou Rothovou, advokátkou se sídlem Prvního pluku 320/17, Praha 8, proti výroku I. b) rozsudku Vrchního soudu v Praze, č. j. 6 Cmo 216/2018-1001 ze dne 23. září 2019, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. V návrhu na zahájení řízení doručenému Ústavnímu soudu dne 30. 11. 2021 do datové schránky se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví označeného nákladového výroku rozhodnutí odvolacího soudu s tím, že jím mělo být zasaženo do ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a práva vlastnit majetek dle čl. 11 Listiny.
2. Z obsahu stížnosti a napadených rozhodnutí se podává, že stěžovatelé jsou fyzickými osobami a vystupovali v postavení žalovaných č. 2 až č. 5 v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod spisovou značkou 22 Cm 41/2011 ve věci zaplacení částky 7 467 278,11 Kč s příslušenstvím. Výrokem III. rozsudku Městského soudu v Praze, č. j. 22 Cm 41/2011-931 ze dne 19. dubna 2018, byla stěžovatelům (a vedlejšímu účastníkovi) přiznána náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně. V záhlaví nadepsaným rozsudkem Vrchního soudu v Praze bylo posléze zamítnuto odvolání vedlejšího účastníka proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 22 Cm 41/2011-931 ze dne 19. dubna 2018 ve věci zaplacení žalované částky. Stěžovatelé přitom brojí právě proti nákladovému výroku, neboť mají za to, že Vrchní soud v Praze jako orgán veřejné moci svým pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl účastníkem, porušil ústavně zaručená základní práva stěžovatelů na spravedlivý proces a soudní ochranu ve smyslu čl. 36 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod a ve smyslu čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jíž je Česká republika vázána a dále princip rovnosti vyjádřený v čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a též čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky.
3. Podstatou stížnosti stěžovatelů je tedy především nesouhlas s tím, jaké úkony právního zástupce stěžovatelů nebyly zařazeny do výpočtu náhrady nákladů řízení. Jinak řečeno, stěžovatelé nesouhlasí s posouzením účelnosti vynaložených nákladů. Stěžovatelé konkrétně namítají, že Vrchní soud v Praze snížil u stěžovatelů náhradu nákladů z částky 7 260 948,64 Kč (částka po odečtení 333 277,56 Kč odpovídající náhradě nákladů vedlejšího účastníka 2 za právní zastoupení JUDr. Magdou Rothovou v době od 18. 5. 2011 do 19. 2. 2013) na částku 6 520 114,04 Kč, tedy o více než 10 %. Nelze akceptovat, aby soud odepřel stěžovatelům odměnu za výše uvedených 6 úkonů právní služby a 7 paušálních náhrad (Vrchní soud v Praze nepřiznal stěžovatelům odměnu za právní zastoupení za tyto úkony právní služby: nahlížení JUDr. Magdy Rothové do spisu dne 9. 5. 2012, vyjádření ze 4. 10. 2013 na výzvu soudu z 24. 9. 2013, návrh důkazu z 22. 11. 2013, doplnění závěrečného návrhu z 8. 4. 2015, doplnění vyjádření z 17. 1. 2017 a účast na jednání 25. 7. 2019, vyjádření z 19. 9. 2019). Předmětné rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ve výroku týkajícím se nákladů řízení porušuje základní právo zaručené stěžovatelům ústavním pořádkem, a to právo na náhradu účelně vynaložených nákladů za právní zastoupení.
4. K projednání ústavní stížnosti je Ústavní soud příslušný a jde zároveň o návrh přípustný, neboť směřuje proti rozhodnutím vrchního soudu a městského soudu. Včas podaná ústavní stížnost je procesně bezvadná a byla podána oprávněnými osobami, které jsou řádně zastoupeny.
5. Podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") senát návrh usnesením odmítne mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle §43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
6. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Není součástí soustavy obecných soudů, jimž není ani instančně nadřízen. Úkolem Ústavního soudu je kontrola rozhodovací činnosti obecných soudů, leč pouze za situace, kdy svými rozhodnutími zasahují do ústavně zaručených základních práv či svobod.
7. Ústavní soud tak není soudem, který by zevrubně přezkoumával rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení. Jak již Ústavní soud shrnul svou judikaturu týkající se otázky nákladů řízení, je zásadně doménou obecných soudů, aby rozhodovaly o náhradě nákladů řízení. Ústavní soud není oprávněn v tomto směru v detailech přezkoumávat každé jednotlivé rozhodnutí obecných soudů. To neplatí pouze tehdy, pokud by došlo v rozhodnutí obecného soudu k procesnímu excesu, který by neměl toliko povahu běžného porušení jednoduchého práva, jehož náprava není úkolem Ústavního soudu, nýbrž by naopak měl charakter extrémního rozporu s principy spravedlnosti [srov. nález sp. zn. III. ÚS 607/04 ze dne 16. 2. 2006 (N 39/40 SbNU 325)]. O takový případ se ve věci stěžovatelů nejedná.
8. Stěžovatelé v nyní projednávané věci nesouhlasí s posouzením účelnosti vynaložených nákladů, což je ale otázkou, k jejímuž posouzení jsou příslušné obecné soudy. K otázce účelnosti úkonů z hlediska přiznání nároku na náhradu nákladů se přitom Ústavní soud zpravidla nevyslovuje, neboť takové posouzení spadá do rozhodovací pravomoci obecných soudů (srov. nález ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. I. ÚS 988/12, usnesení ze dne 27. 12. 2011, sp. zn. IV. ÚS 2777/11, a nález sp. zn. I. ÚS 4012/18 ze dne 8. 3. 2021).
9. Za tohoto stavu Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. února 2022
David Uhlíř v. r.
předseda senátu