ECLI:CZ:US:2022:2.US.3235.21.1
sp. zn. II. ÚS 3235/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Davida Uhlíře a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Jaromíra Jirsy ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Zdeňky Šillerové, zastoupené Mgr. et Mgr. Simonou Pavlicovou, advokátkou se sídlem 8. pěšího pluku 2380, Frýdek-Místek, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2021 č. j. 33 Cdo 2193/2021-197, usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 12. 2020 č. j. 11 Co 245/2020-174 a usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 27. 5. 2020 č. j. 17 C 368/2017-161, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Výše označená stěžovatelka podala prostřednictvím advokátky ústavní stížnost, v níž tvrdila, že rozhodnutím obecných soudů bylo porušeno její základní právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). V ústavní stížnosti navrhovala, aby Ústavní soud svým nálezem zrušil shora označená usnesení Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu ve Frýdku-Místku.
2. Z ústavní stížnosti a napadených usnesení se podává, že stěžovatelka brojí ústavní stížností proti postupu obecných soudů v rámci posouzení předpokladů přípustnosti podání dovolání proti napadenému usnesení Krajského soudu v Ostravě, a to konkrétně v případě podání žaloby na obnovu řízení vedeného u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 17 C 368/2017 pro zaplacení částky 11 799,24 Kč.
3. Soud prvního stupně žalobu na obnovu řízení zamítl, přičemž jeho závěry potvrdil v napadeném usnesení i odvolací soud, který stěžovatelku poučil o tom, že "proti tomuto usnesení není dovolání přípustné". Stěžovatelka přesto proti napadenému usnesení odvolacího soudu podala dovolání, které bylo Nejvyšším soudem odmítnuto jako nepřípustné. Učinil tak s odkazem na §238 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, v němž jsou stanoveny zákonné výjimky z přípustnosti dovolání podle §237 občanského soudního řádu. Nejvyšší soud přitom odkázal též na judikaturu vztahující se na případy žalob na obnovu řízení - i v takovém případě se uplatní peněžní limit stanovený v §238 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu pro plnění nepřevyšující 50 000 Kč.
4. Stěžovatelka své nesourodé námitky uplatňované v ústavní stížnosti směřuje proti postupu soudu prvního stupně, který podle stěžovatelky měl sám rozhodnout o nepřípustnosti stěžovatelkou podaného dovolání. Dále však uvádí, že v situaci, kdy by soud dovolání považoval za "včasné", měl stěžovatelku vyzvat k doplnění povinného zastoupení. V dalším textu naopak stěžovatelka tvrdí, že poučení odvolacího soudu o nepřípustnosti dovolání, je nesprávné a zdůrazňuje "oprávněnost podat tuto ústavní stížnost".
5. Ústavní soud vždy dříve, než přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, posuzuje, zda jsou splněny všechny zákonem stanovené náležitosti a zda jsou dány podmínky meritorního projednání ústavní stížnosti ve smyslu zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatelka v nyní posuzované věci brojí proti usnesení Nejvyššího soudu, kterým bylo podané dovolání odmítnuto jako nepřípustné v souladu s §238 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu. Z poučení odvolacího soudu však zřetelně vyplývá nepřípustnost dovolání k Nejvyššímu soudu. Jestliže stěžovatelka podala dovolání, ačkoliv není podle §238 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu přípustné, je zapotřebí ústavní stížnost směřující proti usnesení Nejvyššího soudu posoudit jako zjevně neopodstatněnou podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
6. Ústavní stížnost směřující proti napadeným usnesením Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu ve Frýdku-Místku je vzhledem k uvedeným závěrům Ústavního soudu podána po lhůtě stanovené zákonem. Podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Za poslední prostředek k ochraně práva stěžovatele však nelze v daném případě považovat podání ze zákona nepřípustného dovolání. Ústavní soud si v této souvislosti dovoluje též poznamenat, že stěžovatelka již v minulosti brojila proti napadeným usnesením soudu prvního stupně a soudu odvolacího v rámci ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. I. ÚS 733/21. V uvedeném řízení, v rámci ústavní stížnosti, však stěžovatelka nebrojila proti podle ní (nyní) nesprávnému poučení odvolacího soudu o nepřípustnosti mimořádného opravného prostředku - dovolání. Její argumentace stran "oprávněnosti podání ústavní stížnosti" z důvodu nesprávného poučení odvolacího soudu se tak ve světle uvedených skutečností jeví jako účelová; to ostatně platí i o dalších tvrzeních obsažených v ústavní stížnosti.
7. S ohledem na výše uvedené závěry Ústavní soud nyní odmítl ústavní stížnost směřující proti napadenému usnesení Krajského soudu v Ostravě a usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku jako návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu. Ve vztahu k napadenému usnesení Nejvyššího soudu byla ústavní stížnost stěžovatelky mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. ledna 2022
David Uhlíř, v. r.
předseda senátu