ECLI:CZ:US:2022:2.US.3360.21.1
sp. zn. II. ÚS 3360/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Davida Uhlíře a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Jaromíra Jirsy ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky JUDr. Vladimíry Ostrožlíkové, notářky se sídlem Legionářská 561, Dvůr Králové nad Labem, zastoupené JUDr. Mgr. Pavlem Škvárou, Ph.D., MBA, advokátem se sídlem Chuchelská 2216/19, Praha 4, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 15. 11. 2021 č. j. 49 EXE 1571/2020-357, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Výše označená stěžovatelka podala v zákonné lhůtě prostřednictvím advokáta a po vyčerpání všech procesních prostředků, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ústavní stížnost, v níž tvrdila, že rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 1 bylo porušeno zejména její základní právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), právo na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny a dále čl. 9 odst. 1 Listiny. V ústavní stížnosti navrhovala, aby Ústavní soud svým nálezem zrušil shora označené usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1, a to v části přiznané náhrady za ztrátu na výdělku.
2. Z ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí se podává, že předmětem řízení před obvodním soudem byl návrh povinné Ing. Bakové na zastavení exekuce. Stěžovatelka na základě předvolání soudu podala v daném (exekučním) řízení při ústním jednání dne 12. 11. 2021 svědeckou výpověď a již při jednání uplatnila nárok na svědečné sestávající se z náhrady za ztrátu na výdělku ve výši 13 782 Kč a cestového ve výši 2 030 Kč. Její výslech byl prováděn k prokázání tvrzení účastníků v souvislosti s výkonem její notářské činnosti, konkrétně okolností souvisejících se sepisem notářského zápisu o dohodě o zaplacení dluhu se svolením k vykonatelnosti.
3. Obvodní soud pro Prahu 1 napadeným usnesením rozhodl tak, že stěžovatelce jako svědkyni přiznal náhradu za ztrátu na výdělku ve výši 466 Kč a cestovné ve výši 1 990 Kč. Konstatoval, že stěžovatelka svůj nárok uplatnila v zákonné lhůtě, přiznanou výši náhrady za ztrátu na výdělku blíže nezdůvodnil.
4. Stěžovatelka ústavní stížností brojí proti rozhodnutí soudu o výši náhrady na ztrátu na výdělku. Porušení svých základních práv spatřuje stěžovatelka v tom, že jí bylo znemožněno vykonávat podnikatelskou (výdělečnou) činnost, přičemž adekvátní náhrada za toto omezení jí nebyla přiznána. Namítá, že soud neměl při rozhodování přihlížet k minimální mzdě, ale k průměrné mzdě, resp. k doloženým výdělkům stěžovatelky. K dokreslení situace stěžovatelka uvádí, že k jednání se dostavila na základě předvolání soudu, přičemž s ohledem na čas konání jednání (9:15 hod.) a délku jejího výslechu (45 minut) nebylo možné vrátit se zpět do zaměstnání do konce úředních hodin (15:30 hod.) tak, aby mohla ukončit jednání s klientem. Proto uplatňovala nárok na náhradu za ztrátu na výdělku za jeden celý den.
5. Po zvážení obsahu ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že se jedná o zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
6. Nezbytným předpokladem meritorního zkoumání předmětné věci je vyloučení tzv. bagatelnosti. Přestože úprava řízení před Ústavním soudem pojem bagatelnost nezná, není možné nepřihlížet k hranicím, které zákonodárce v civilním řízení ve smyslu bagatelnosti vymezil. Brání-li občanský soudní řád podání odvolání u sporů o částku nepřevyšující 10 000 Kč a u dovolání dokonce částku 50 000 Kč, jistě nebylo záměrem zákonodárce, aby roli přezkumné instance nahrazoval Ústavní soud. Takový výklad nelze chápat jako denegatio iustitiae, nýbrž jako promítnutí celospolečenského konsenzu o bagatelnosti takto vymezených sporů do výkladu základních práv, resp. do stanovení jejich hranice.
7. Ústavní soud v rámci své rozhodovací činnosti přesto dovodil, že v některých případech je oprávněn meritorně přezkoumat i věci bagatelního rázu. Jedním z takových případů může být míra dotčení stěžovatele - vzhledem k majetkovým či sociálním poměrům mohou u některých osob mít i malé částky zásadní negativní dopad na jejich situaci (srov. např. nález sp. zn. II. ÚS 262/16 ze dne 13. 12. 2016). O takový případ se však nyní nejedná. Ostatně, stěžovatelka takové námitky ani neuplatňuje; z jejích tvrzení není možné dovozovat zásadní dopad na její finanční situaci, když navíc "konání jednání" je pouze jedním z mnoha úkonů, které notářka činí v rámci výkonu svého povolání (pomineme-li další případné úkony, které mohou činit její zaměstnanci, resp. zástupce notářky).
8. Dále je třeba zdůraznit, že pravomoc Ústavního soudu je v řízení o ústavní stížnosti založena výlučně k přezkumu rozhodnutí či namítaného zásahu z hlediska ústavnosti, tj. zda v řízení, respektive v rozhodnutí je završujícím, nebyly porušeny ústavními předpisy chráněná práva a svobody účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatelky a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. V projednávaném případě však takový zásah shledán nebyl. "Ústavní nekonformnost" postupu soudu přitom nemůže stěžovatelka dovozovat ani z hypoteticky popisované situace, kdy by byla "nucena i několikrát v měsíci či dokonce v týdnu podávat svědecké výpovědi za svědečné, které je zcela neadekvátní jejím zdanitelným příjmům".
9. Z těchto důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. února 2022
David Uhlíř, v. r.
předseda senátu