ECLI:CZ:US:2022:2.US.3370.21.1
sp. zn. II. ÚS 3370/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátu složeném z předsedy Davida Uhlíře (soudce zpravodaje) a soudců Ludvíka Davida a Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti M. K., zastoupeného Mgr. Lukášem Kluckým, advokátem, se sídlem Pražského povstání 1985, Benešov, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2021 č. j. 7 Tdo 858/2021-265, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. března 2021 č. j. 10 To 85/2021-235 a rozsudku Okresního soudu Praha - východ ze dne 25. ledna 2021 sp. zn. 16 T 114/2020, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. V návrhu na zahájení řízení doručeném Ústavnímu soudu dne 17. prosince 2021 navrhl stěžovatel postupem dle §72 a násl. zákona č. 183/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") zrušení v záhlaví označených soudních rozhodnutí s tím, že jimi mělo být zasaženo do jemu ústavně zaručených práv na soudní ochranu a spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Průběh řízení předcházejícího ústavní stížnosti a obsahy napadených rozhodnutí jsou stěžovateli dobře známy, Ústavní soud se proto omezí jen na takové jejich shrnutí, které pro vypořádání ústavní stížnosti považuje za dostatečné pro účely jeho stručného odůvodnění (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
3. Výše uvedeným rozsudkem Okresního soudu Praha - východ byl stěžovatel shledán vinným ze spáchání přečinu nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 trestního zákoníku v souběhu s přečinem ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 trestního zákoníku, za což byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání třiceti měsíců; dále byl stěžovateli uložen peněžitý trest v celkové výměře 24 000 Kč, skládající se ze 40 denních sazeb po 600 Kč. Podle §228 odst. 1 trestního řádu byl obviněný zavázán zaplatit poškozené na náhradě škody částku ve výši 4 413 Kč, na náhradě nemajetkové újmy částku ve výši 10 000 Kč, a poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky na náhradě škody částku ve výši 10 825 Kč. Se zbytkem svého nároku na náhradu nemajetkové újmy byla poškozená odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Odvolání stěžovatele zamítl Krajský soud v Praze napadeným usnesením pro nedůvodnost postupem dle §256 trestního řádu. Dovolání stěžovatele odmítl Nejvyšší soud postupem dle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu.
4. Skutkový základ věci spočíval v tom, že stěžovatel měl v blíže určený čas dne 14. července 2020 verbálně a fyzicky napadnout poškozenou z důvodu majetkových sporů v době po jejich rozvodu (zejm. uchopením za ucho se slovy "je čas vyúčtování, teď budeš platit" a následnými opakovanými údery otevřenou dlaní do zadní části hlavy s pohrůžkami "zastřelím tě a vykuchám jako prase"). Útoku stěžovatele se měl pokusit zabránit na místě přítomný partner poškozené, kterým byl dalším poškozeným, kterému dal stěžovatel úder pěstí do obličeje, natlačil ho do předsíně rodinného domu a snažil se mu zapálenou cigaretu natlačit do levého oka se slovy "zabiju tě, vypálím ti oko". Po potyčce měl při odchodu stěžovatel oběma poškozeným shodně vyhrožovat slovy "zastřelím tě a vykuchám". Stěžovatel při tomto útoku poškozené ublížil na zdraví v rozhodnutích popsaném rozsahu (§122 trestního zákoníku).
5. Stěžovatel v ústavní stížnosti v principu předkládá toliko jedinou námitku, a to tu, že mu Krajský soud v Praze (jakožto odvolací soud) nedovoleným způsobem znemožnil provedení důkazu výslechem dvou svědků, jejichž výslechy stěžovatel navrhl v odvolání. Stěžovatel má za to, že odvolací soud bez jakéhokoli relevantního důvodu předjímal, co bude obsahem výpovědi takto navržených svědků, a že tito by se svými případnými svědectvími "vystavili nebezpečí trestního stíhání pro křivou výpověď".
6. Ústavní soud před meritorním posouzením ústavní stížnosti zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje procesní požadavky stanovené zákonem o Ústavním soudu. Ústavní soud v tomto ohledu dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas, oprávněným stěžovatelem a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky §29 až §31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně jeho práv (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
7. Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který není další instancí v systému všeobecného soudnictví. Na postup orgánů činných v trestním řízení, včetně soudů, proto reaguje pouze tehdy, vyvolává-li reálné negativní dopady na ústavně zaručená základní práva nebo svobody účastníka řízení. Nikoli každý postup obecných soudů, který by i byl podle jednoduchého práva vadný, však k takovému zásahu vede. Proto se Ústavní soud zabýval pouze otázkou, zda napadenými rozhodnutími soudů byla porušena stěžovatelova základní práva, a to zejména právo na spravedlivý proces.
8. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Po prostudování napadených rozhodnutí je zřejmé, že ke zkrácení stěžovatelových ústavně garantovaných práv nedošlo. Obecné soudy se s věcí ústavně konformním způsobem vypořádaly. Námitkou, kterou stěžovatel vznesl v ústavní stížnosti, se (vedle dalšího) zabýval v napadeném usnesení již dovolací soud (viz zejm. bod 15 napadeného usnesení dovolacího soudu). Ústavní soud k tomuto vypořádání dané námitky nemá nic podstatného k doplnění -důvodem pro odmítnutí navržených svědeckých výpovědí odvolacím soudem byl jeho závěr o jejich nadbytečnosti, když vina stěžovatele byla bezpečně prokázána a obhajoba stěžovatele spolehlivě vyvrácena důkazy provedenými již v hlavním líčení před soudem prvního stupně - k tomu viz bod 6 napadeného usnesení odvolacího soudu. Stěžovateli lze sice přitakat v tom směru, že rozporovaná (výše citovaná) formulace užitá odvolacím soudem patrně není nejvhodnější, nicméně v poměrech projednávané věci je tato skutečnost ve vztahu k ochraně stěžovatelových ústavně garantovaných práv irelevantní - sama o sobě do jeho procesních práv nijak reálně nezasáhla, ani je neohrozila. Hodnocení důkazů soudem prvního stupně je logické a přesvědčivé. Z napadených rozhodnutí se rozhodně nepodává žádný rozpor mezi skutkovými zjištěními na straně jedné a obsahem provedených důkazů na straně druhé. Všechna napadená rozhodnutí jsou rovněž odpovídajícím způsobem odůvodněna.
9. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud nezjistil, že by obecné soudy stěžovatele v jeho zaručených právech postupem popsaným v ústavní stížnosti zkrátily, odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. března 2022
David Uhlíř v. r.
předseda senátu