ECLI:CZ:US:2022:2.US.3420.21.1
sp. zn. II. ÚS 3420/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu a soudce zpravodaje Davida Uhlíře, soudce Ludvíka Davida a soudce Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatelky FTV Prima, spol. s r. o., se sídlem Vinohradská 3217/167, Praha 10, zastoupené Mgr. Ludmilou Kutějovou, advokátkou, se sídlem Politických vězňů 935/13, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. října 2021 č. j. 3 Co 89/2021-120, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhala s odkazem na tvrzené porušení čl. 11 odst. 1, čl. 26 odst. 1, čl. 34 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod zrušení shora uvedeného usnesení, kterým nebylo vyhověno jejímu návrhu na nařízení předběžného opatření.
2. Stěžovatelka se v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 2 C 20/2021 domáhá z titulu ochrany majitele práv výrobce k audiovizuálnímu záznamu vůči vedlejší účastnici řízení, společnosti Uloz.to cloud, a.s., aby se zdržela umožnění stahování nebo online zhlédnutí souborů obsahujících záznam audiovizuálního díla seriálu "Slunečná" (vyrobeno ve společnosti Good TV Production SE pro FTV Prima, spol. s r.o., 2020-2021), a poskytnutí informací o osobách, které se účastnily neoprávněného užití díla. Současně s žalobou podala návrh na nařízení předběžného opatření, kterým se domáhá, aby se vedlejší účastnice zdržela po dobu 20 měsíců bez souhlasu stěžovatelky umožnění stahování anebo online zhlédnutí digitálních souborů se specifikovanými příponami, obsahujících záznam dílu 107. - 157. seriálu Slunečná. Městský soud v Praze návrhu stěžovatelky na nařízení předběžného opatření vyhověl.
3. Proti rozhodnutí Městského soudu v Praze podala vedlejší účastnice odvolání, kterému Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 8. října 2021 č.j. 3 Co 89/2021-120 vyhověl, když usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. května 2021 č.j. 2 C 20/2021-17 změnil tak, že návrh na nařízení předběžného opatření zamítl.
4. Stěžovatelka se závěry vrchního soudu nesouhlasí. V obsáhlé ústavní stížnosti zejména uvedla, že předpremiérové epizody seriálu Slunečná jsou tzv. rychle se kazícím zbožím, neboť v průběhu času ztrácejí na divácké atraktivitě i na hodnotě. U oblíbených seriálů, jako je seriál Slunečná, platí, že diváci jsou ochotni za zpřístupnění předpremiérových epizod zaplatit. Existuje-li však možnost předpremiérové epizody seriálu Slunečná stahovat za menší poplatek nebo dokonce zadarmo, vyberou si diváci levnější shlédnutí (či stažení) takové předpremiérové epizody na službě Ulož.to. Lze důvodně předpokládat, že divák předpremiér seriálu Slunečná, který si předpremiérový díl seriálu Slunečná stáhne či přehraje na službě Ulož.to, pak již nevyužije možnosti placeného přehrání předpremiéry na webových stránkách stěžovatelky a ani se nepodívá na případnou televizní premiéru, prokládanou reklamními bloky. Většina stěžovatelčiných příjmů z jednotlivých dílů seriálu přitom plyne právě z prodeje možnosti předpremiérového shlédnutí na webových stránkách www.iprima.cz a z prodeje reklamního prostoru u premiérového televizního vysílání.
5. Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelkou předložená tvrzení, přezkoumal ústavní stížností napadené rozhodnutí z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
6. Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatelky s tím, že soud nenařídil v její věci předběžné opatření. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že rozhodování o návrhu na vydání (nařízení) předběžného opatření a tedy hodnocení toho, zda jsou v daném případě splněny podmínky pro jeho vydání či změnu, je především věcí obecných soudů. Úkolem Ústavního soudu v řízení o ústavní stížnosti je ochrana ústavnosti [čl. 83 a čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy], nikoliv běžné zákonnosti, a proto mu ani nepřísluší, aby prováděl přezkum rozhodovací činnosti obecných soudů ve stejném rozsahu, jako je tomu v řízení před obecnými soudy.
7. Ústavní soud si je samozřejmě vědom skutečnosti, že rozhodnutí o předběžných opatřeních jsou obecně způsobilá výjimečně zasáhnout do základních práv a svobod jednotlivců, jak ostatně nyní namítá i stěžovatelka. Práva a povinnosti jsou však jimi upravena pouze dočasně (zatímně), přičemž jejich úprava může být navíc v průběhu řízení před obecnými soudy k návrhu dotčených účastníků zrušena či upravena. Ústavnímu soudu tedy z hlediska ústavněprávního nikterak nepřísluší přehodnocovat názor obecných soudů stran důvodnosti návrhu na vydání předběžného opatření, nýbrž je povolán toliko ověřit, zda rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření, popřípadě rozhodnutí o jeho zamítnutí mělo zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), bylo vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) a současně nebylo projevem svévole (ve smyslu čl. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2, odst. 3 Listiny). Proto se Ústavní soud zpravidla necítí být oprávněn zasahovat do těchto rozhodnutí a činí tak pouze ve zcela mimořádných případech, kdy rozhodnutí o předběžném opatření představuje natolik excesivní zásah do základních práv a svobod dotčených jednotlivců, že si to vyžaduje bezprostřední ingerenci ze strany Ústavního soudu v podobě derogace takového rozhodnutí.
8. Stěžovatelka polemizuje se způsobem, jakým obecný soud v daném případě posoudil otázku splnění zákonných předpokladů pro nařízení předběžného opatření. Ústavní soud se s jejími námitkami neztotožňuje. Naopak je toho názoru, že vrchní soud srozumitelně vyložil, proč nebyly v daném případě splněny zákonné předpoklady pro nařízení předmětného předběžného opatření. Své rozhodnutí odůvodnil mimo jiné tím, že v návrhu na nařízení předběžného opatření stěžovatelka neosvědčila vybočení vedlejší účastnice řízení z mezí tzv. bezpečného přístavu dle §5 zákona č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti, a uzavřel, že navrhovaný zásah do práv vedlejší účastnice by nebyl proporcionální ve vztahu k chráněnému zájmu.
9. Na těchto právních závěrech Ústavní soud neshledává nic protiústavního. Posuzování podmínek pro vydání či nevydání předběžného opatření je věcí obecných soudů a při tomto rozhodování musí soud zvažovat i zájmy protistrany; ochrana musí být poskytnuta jak tomu, kdo o vydání předběžného opatření žádá, tak v rámci ústavních pravidel i tomu, vůči němuž má takové opatření směřovat. Ústavní soud neshledal, že by v dané věci postupoval soud svévolně či nepředvídatelně.
10. Ústavní stížnost tedy byla odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. ledna 2022
David Uhlíř v. r.
předseda senátu