ECLI:CZ:US:2022:2.US.3445.21.1
sp. zn. II. ÚS 3445/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátu složeném z předsedy Davida Uhlíře (soudce zpravodaje) a soudců Ludvíka Davida a Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele K. Š., zastoupeného JUDr. Zdeňkem Broumem, advokátem Lázeňská 479/15, Děčín I, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. října 2021 č. j. 4 To 199/2021-349 a usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. května 2021 č. j. 63 T 77/2017-343, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. V návrhu na zahájení řízení doručeném Ústavnímu soudu dne 26. prosince 2021, navrhl stěžovatel postupem dle §72 a násl. zákona č. 183/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") zrušení v záhlaví označených soudních rozhodnutí s tím, že jimi mělo být zasaženo do ústavně zaručeného práva stěžovatele na spravedlivý proces dle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), práva na obhajobu dle čl. 40 odst. 3 Listiny ve spojení s čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
2. Z obsahu ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí plyne, že stěžovatel dne 6. listopadu 2020 podal v postavení odsouzeného u Okresního soudu v Ústí nad Labem opakovaný návrh na obnovu řízení vedeného v prvním stupni před Okresním soudem v Ústí nad Labem pod sp. zn. 63 T 77/2017. V tomto původním řízení byl stěžovatel pravomocně uznán vinným zločinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) trestního zákoníku, za což mu byl uložen podmíněný trest odnětí svobody v trvání 3 let se zkušební dobou v délce 5 let. Důvodem pro podání návrhu na povolení obnovy řízení měl být znalecký posudek a jeho dodatek č. 1 vyhotovený Ing. Alešem Mejzlíkem týkající se vyhodnocení telekomunikačního provozu jeho mobilního telefonu. Tento nový důkaz, a poznatky z něj plynoucí, měl zpochybnit správnost skutkových zjištění dosažených v původním řízení. Okresní soud po vyhodnocení daného znaleckého posudku dospěl k závěru, že tento není podkladem definovaným v §278 odst. 1 trestního řádu k povolení obnovy řízení, tj. není důkazem, jenž sám o sobě, anebo s dalšími důkazy či skutečnostmi již známými, mohl odůvodnit jiné rozhodnutí o vině, trestu či náhradě škody. Proto návrh na povolení obnovy podle §283 písm. d) ve spojení s §278 trestního řádu napadeným usnesením zamítl. Stěžovatel následně podal proti napadenému usnesení okresního soudu stížnost ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem. Krajský soud stížnost v záhlaví citovaným usnesením podle §148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítl, neboť se bezvýhradně ztotožnil se závěry okresního soudu.
3. Stěžovatel se v ústavní stížnosti dovolává práva na spravedlivý proces a práva na obhajobu. Věcně je ústavní stížnost založena především na argumentu údajného zkrácení práva na obhajobu neprovedením daného znaleckého posudku, který by měl (stručně řečeno) minimálně zpochybnit skutkové zjištění o přítomnosti stěžovatele na místě činu v inkriminovanou dobu.
4. Ústavní soud před meritorním posouzením ústavní stížnosti zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje procesní požadavky stanovené zákonem o Ústavním soudu. Ústavní soud v tomto ohledu dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas, oprávněným stěžovatelem a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky §29 až §31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva, resp. proti napadenému usnesení jí zákon jiný opravný prostředek neposkytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
5. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti, seznámil se s napadeným rozhodnutím, a došel k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
6. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není jim instančně nadřízen (čl. 91 Ústavy). Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy) a řízení před Ústavním soudem není pokračováním řízení před obecnými soudy, nýbrž zvláštním a specializovaným řízením, jehož předmětem je posouzení, zdali v předchozích řízeních nedošlo k zásahu do stěžovatelových základních práv a svobod zaručených mu ústavním pořádkem.
7. Obnova řízení dle §277 a násl. trestního řádu je mimořádným opravným prostředkem, který má za cíl odstranit případné nedostatky ve skutkových zjištěních, na nichž je založeno pravomocné soudní rozhodnutí, a to za stavu, kdy tyto nedostatky vyšly najevo až po právní moci původního rozhodnutí. Hlavním smyslem obnovy řízení je odstranění případného justičního omylu. V rámci posuzování podmínek pro obnovu řízení nedochází ze strany obecných soudů, natož v řízení před Ústavním soudem, k přezkumu správnosti původního rozhodnutí napadeného návrhem na povolení obnovy řízení [k tomu viz např. nález ze dne 24. února 2009 sp. zn. I. ÚS 2517/08 (N 34/52 SbNU 343), dostupný též na http://nalus.usoud.cz).] V řízení o ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutí ve věci obnovy řízení se pak přezkumná činnost Ústavního soudu zásadně omezuje na to, zda soud rozhodující o této obnově rozhodl ústavně konformním způsobem, tedy zda návrh na povolení obnovy řádně projednal, adekvátně odůvodnil a zda jeho právní závěry nejsou excesem či libovůlí, přičemž zamítne-li takový návrh, stěžejní zejména je, zda dostatečně odůvodnil, proč předestřené nové skutečnosti neshledal takovými, které by povolení obnovy řízení opodstatňovaly [k tomu srov. např. nález ze dne 14. dubna 2011 sp. zn. III. ÚS 2959/10 (N 70/61 SbNU 89)].
8. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Oba ve věci rozhodující soudy stěžovateli předně vyložily, proč daný znalecký posudek nelze považovat za nový důkaz. Pakliže již v původním řízení soudy věděly o možnosti opatření posudku a rozhodly se tento důkazní návrh z určitých důvodů neakceptovat, nejde o nový důkaz. Dále obecné soudy stěžovateli vyložily, proč jím vyhotovený posudek ani nemá potenciál zvrátit původní rozhodnutí o jeho vině (ostatně danou problematiku soudy již jednou řešily na základě předchozí, obsahově obdobné, žádosti stěžovatele o povolení obnovy řízení, o níž okresní soud rozhodl zamítavým usnesením ze dne 27. května 2020 č. j. 63 T 77/2017-29). Ústavní soud konstatuje, že odůvodnění obou napadených rozhodnutí považuje za dostatečně podrobná, logická a srozumitelná (viz zejm. bod 6 usnesení okresního soudu a bod 8 usnesení krajského soudu). Ústavní soud v tomto ohledu podpůrně odkazuje na stanovisko pléna ze dne 21. dubna 2020 sp. zn. Pl. ÚS-st. 50/20 (253/2020 Sb.), v němž se zabýval tím, které nové skutečnosti, popř. důkazy mohou připadat v úvahu jako důvod pro povolení obnovy trestního řízení. Z uvedeného stanoviska (mimo jiné) jednoznačně plyne, že pro vyhodnocení nových skutečností či důkazů jako kvalifikovaných novot ve smyslu §278 trestního řádu nepostačuje prostá potencialita možného ovlivnění výsledku původního řízení, nýbrž se vyžaduje vysoký stupeň pravděpodobnosti, resp. plně odůvodněný předpoklad změny původního rozhodnutí. O takovou situaci v projednávané věci nešlo. Ústavní soud nadto přitakává oběma obecným soudům rovněž v tom, že stěžovatel svojí argumentací (zopakovanou i v ústavní stížnosti) spíše než na tvrzenou novotu cílí na samotné vyhodnocení důkazů provedené soudy v původním řízení, jehož obnovy se domáhá, což se ale míjí s účelem institutu obnovy řízení.
10. Pro úplnost Ústavní soud ještě konstatuje, že garance poskytované čl. 6 Úmluvy se na řízení, v němž se rozhoduje o návrhu na povolení obnovy trestního řízení, nevztahuje (srov. např. usnesení ze dne 31. října 2017 sp. zn. II. ÚS 4007/16 a ze dne 18. dubna 2018 sp. zn. III. ÚS 3514/17). Evropský soud pro lidská práva ve své rozhodovací praxi vyloučil aplikaci tohoto ustanovení na řízení o žádosti o přezkoumání pravomocného rozhodnutí (srov. např. rozhodnutí ve věci Vebiu proti České republice ze dne 26. srpna 2003 č. 46168/99), což se tedy týká i řízení o povolení obnovy pravomocně skončeného trestního řízení (viz např. rozhodnutí Evropské komise pro lidská práva ve věci Oberschlick proti Rakousku ze dne 16. května 1995 č. 19255/92 a 21655/93).
11. Ústavní soud tedy závěrem shrnuje, že v souzené věci nezjistil žádné, nota bene neústavní, vybočení ze zákonného rámce řízení o návrhu na povolení obnovy. Napadené rozhodnutí je výrazem nezávislého soudního rozhodování, které nevybočilo z ústavněprávních mantinelů. Ústavní soud proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. března 2022
David Uhlíř v. r.
předseda senátu