ECLI:CZ:US:2022:2.US.358.22.1
sp. zn. II. ÚS 358/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy a soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka a Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Vladimíra Marka, zastoupeného Mgr. Petrem Burzanovským, advokátem, se sídlem Vinohradská 37, Praha 2, Vinohrady, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. prosince 2021, č. j. 17 Co 273/2021-109, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a ústavní stížnost
1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. 12. 2021, č. j. 17 Co 273/2021-109, kterým došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Usnesením Okresního soudu v Kladně ze dne 26. 10. 2021 č. j. 8 Nc 5258/2007-93 rozhodl soud ve výroku I. o zastavení exekuce nařízené usnesením Okresního soudu v Kladně č. j. 8 Nc 5258/2007-10 ze dne 9. 7. 2007 a ve výroku II. soud rozhodl o povinnosti povinného (stěžovatele) zaplatit JUDr. Janě Jarkové, soudní exekutorce Exekutorského úřadu Zlín, na náhradě nákladů exekuce částku 6 655 Kč.
3. Právě proti výroku o náhradě nákladů exekuce pak stěžovatel brojil odvoláním, v němž zároveň požádal soud o poskytnutí dodatečné lhůty k doplnění odvolání v délce 30 dní. Dne 16. 11. 2021 pak podal v zákonné lhůtě odvolání rovněž právní zástupce stěžovatele, a to proti výroku II. a III. napadeného usnesení. Napadeným usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 3. 12. 2021, č. j. 17 Co 273/2021-109 soud rozhodl tak, že usnesení soudu prvního stupně v napadených výrocích II. a III. potvrdil.
4. Dle stěžovatelovy ústavní stížnosti došlo postupem Krajského soudu v Praze k porušení práva na soudní ochranu a přístup k soudu, tedy odepření spravedlnosti ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny, když soud nezohlednil jeho doplnění odvolání. Soud se nezabýval tím, zda již uplynula lhůta pro doplnění odvolání stanovená stěžovatelem. Právní zástupce stěžovatele podal odvolání z důvodu opatrnosti, aby nebyla zmeškána zákonná lhůta pro odvolání, přičemž v dané věci došlo mezi stěžovatelem a jeho právním zástupcem, který byl v té době zdravotně indisponován, k nedorozumění a odvolání tak bylo podáno jak právním zástupcem, tak samotným stěžovatelem. Stěžovatel je toho názoru, že Krajský soud v Praze rezignoval na své zákonem uložené povinnosti a nejednal s potřebnou péčí, když stěžovatele minimálně neinformoval o tom, že jím navržená lhůta je nepřiměřená.
5. K projednání ústavní stížnosti je Ústavní soud příslušný a jde zároveň o návrh přípustný, neboť směřuje proti rozhodnutím krajského soudu a okresního soudu. Včas podaná ústavní stížnost je procesně bezvadná a byla podána oprávněnou osobou, která je řádně zastoupena.
6. Podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") senát návrh usnesením odmítne mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle §43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
7. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů.
8. Předmětem nyní posuzovaného sporu se stala částka ve výši 6 655 Kč na náhradě nákladů exekuce, kterou lze i ve světle judikatury Ústavního soudu označit za bagatelní.
9. Podle nálezu tohoto soudu sp. zn. III. ÚS 3725/13 ze dne 10. 4. 2014 (N 55/73 SbNU 89) právní hranice bagatelnosti (jak směrem nahoru, tak pod hranici stanovenou zákonodárcem) nemusí být určující také s ohledem na kvalitativní stránku věci, tedy pokud se věc z hlediska ústavnosti jeví natolik významná, že určitým způsobem "přesahuje" kauzu samotnou, je možné - za splnění v nálezu uvedených judikatorních výjimek - připustit bagatelní věc k meritornímu přezkumu před Ústavním soudem. V prvé řadě může jít o situaci, kdy lze v individuálním případě uvažovat o natolik intenzivním zásahu, že by způsobil ve smyslu čl. 4 odst. 4 Listiny kolizi se samotnou podstatou a smyslem dotčeného základního práva či svobody (zpravidla půjde o zcela klíčové principy spravedlivého procesu, popř. absenci jejich uplatnění vůbec). Do druhé skupiny je možno zařadit případy, kdy výsledky příslušného přezkumu, v němž jde o posouzení (a to nutno zdůraznit) otázky ústavněprávní relevance, mohou mít zásadní význam z hlediska další rozhodovací činnosti obecných soudů, zejména pak, nebyla-li daná otázka dosud Ústavním soudem vyřešena a je zřejmé, že jeho rozhodnutí může mít vliv na posouzení velkého množství případů (s alespoň nepřímým ústavněprávním dopadem) projednávaných před obecnými soudy. Obdobně lze o projednání ústavní stížnosti uvažovat i v situaci, kdy judikatura obecných soudů v totožných či obdobných bagatelních věcech není jednotná, a kdy tedy soudy vyšších stupňů nemohou zajistit sjednocování jejich rozhodovací činnosti, přičemž takto vzniklý stav narušuje princip právní jistoty jako neoddělitelnou součást pojmu právního státu. Znovu je ale třeba zdůraznit, že i takové sjednocování vyžaduje "ústavněprávní" pozadí. Může se odehrávat výlučně na podkladě ústavní stížnosti, která není zjevně neopodstatněná. Tak to vyžaduje čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, kdy se musí v každém případě jednat o zásah do ústavně zaručeného práva, jinak není dána ani příslušnost Ústavního soudu k rozhodnutí.
10. Stěžovatel ve své stížnosti nevylíčil, o který z typů přípustnosti bagatelní věci k projednání se v nyní projednávaném případě jedná. Ani Ústavní soud přitom kauzu takového charakteru v nyní souzené věci neshledal a po seznámení se se spisovým materiálem a porovnání blanketního odvolání s jeho doplněním uzavřel, že z narativní části napadeného rozhodnutí krajského soudu je naopak patrné, že soud argumentaci v doplnění (byť ve stručnosti) zohlednil.
11. Lze proto uzavřít, že ústavní stížností napadenými rozhodnutím krajského soudu nedošlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny.
12. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost směřující proti napadenému rozhodnutím podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. března 2022
David Uhlíř, v. r.
předseda senátu