ECLI:CZ:US:2022:2.US.457.22.2
sp. zn. II. ÚS 457/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudce Tomáše Lichovníka a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti 1) V. Š., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Kynšperk nad Ohří, zastoupeného Mgr. Hedvikou Hartmanovou, advokátkou, sídlem Kaprova 15/11, Praha 1 - Josefov a 2) P. N., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Brno - Bohunice, zastoupeného doc. JUDr. Zdeňkem Koudelkou, Ph.D., advokátem, sídlem Optátova 874/46, Brno, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. prosince 2021 č. j. 3 To 94/2021-182 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. října 2021 č. j. 1 T 2/2016-150, za účasti Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a Vrchního státního zastupitelství v Olomouci a Krajského státního zastupitelství v Brně, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelé domáhají, aby byla zrušena v záhlaví označená rozhodnutí o návrhu stěžovatelů na obnovu řízení s tvrzením, že jimi došlo k porušení základních práv zaručených Listinou základních práv a svobod (dále jen "Listina") a Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
2. Stěžovatelům bylo v trestním řízení kladeno za vinu, že jako jednatelé obchodní společnosti X (dále jen "X") podepsali a podali u Energetického regulačního úřadu (dále jen "ERÚ") žádost o udělení licence pro podnikání v energetických odvětvích pro společnost X, k níž jako přílohy postupně předložili v rozsudku blíže specifikované dokumenty (mj. předávací protokoly, revizní zprávy zpracované třetím spoluobžalovaným) s vědomím, že osvědčují nepravdivě a realitě postupu výstavby fotovoltaické elektrárny (dále jen "FVE") neodpovídající skutečnosti. Spoluobžalovanému reviznímu technikovi bylo kladeno za vinu, že vědomě poskytl vypracováním nepravdivých revizních zpráv pomoc k tomu, aby stěžovatelé uvedli v omyl pracovníky ERÚ tím, že prokázali vědomě nepravdivě technické předpoklady společnosti X k zajištění výkonu licencované činnosti k podnikání v energetickém odvětví, v důsledku čehož vydal ERÚ pro společnost X rozhodnutí o udělení licence. Tím vznikl společnosti X neoprávněně akceptovaný nárok na garantovanou výkupní cenu pro výrobu elektřiny z fotovoltaických zdrojů uvedených do provozu v roce 2010 ve výši 12 150 Kč za vyrobenou MWh po dobu 20 let oproti výkupní ceně pro výrobu elektřiny z fotovoltaických zdrojů uvedených do provozu v roce 2011 ve výši 5 500 Kč za vyrobenou MWh po dobu 20 let. Společnost X se tak měla za období od 1. 1. 2011 do 31. 12. 2012 na úkor společnosti E.ON Distribuce obohatit o cca 123 milionů Kč, za období od 1. 1. 2013 do 30. 4. 2015 na úkor společnosti E.ON Energie o cca 135 milionů Kč, přičemž za období 20 let, na které licence byla vystavena, by se společnost X obohatila celkově minimálně o 909 milionů Kč.
3. Stěžovatelé byli rozsudkem Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") ze dne 4. května 2018 č. j. 1 T 2/2016-2678 odsouzeni k nepodmíněným trestům odnětí svobody za spáchání zvlášť závažného zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku, z části dokonaného a z části ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 trestního zákoníku, a to stěžovatel 1 na sedm a půl roku a stěžovatel 2 na osm a půl roku. Byl jim dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu a prokuristy v obchodních společnostech a družstvech, jakož i trest propadnutí části majetku. Třetí spoluobviněný (revizní technik) byl shledán vinným pomocí ke zvlášť závažnému zločinu podvodu podle §24 odst. 1 písm. c) k §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku, z části dokonanému a z části ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 trestního zákoníku. Dále soud uložil ochranné opatření spočívající v zabrání věci společnosti X, jakožto zúčastněné osobě, a to v rozsudku specifikovaných peněžních prostředků.
4. Vrchní soud v Olomouci (dále jen "vrchní soud") rozsudkem ze dne 9. října 2019 č. j. 3 To 110/2018-2795 rozsudek krajského soudu zrušil ve výroku o trestu ohledně všech tří obviněných a ve výroku o zabrání věci zúčastněné osobě. Oběma stěžovatelům byl uložen trest odnětí svobody v trvání sedmi roků a šesti měsíců, dále trest zákazu činnosti a trest propadnutí části majetku, a to v rozsudku specifikovaných nemovitostí. Ve vztahu ke zrušenému výroku o zabrání věci společnosti X, byla věc vrácena soudu prvého stupně.
5. Stěžovatelé (jakož i třetí spoluobžalovaný) podali dovolání, které Nejvyšší soud usnesením ze dne 26. listopadu 2020 č. j. 3 Tdo 664/2020-3249 podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl.
6. Ústavní stížnosti obou stěžovatelů vedené pod sp. zn. I. ÚS 686/21 a sp. zn. I. ÚS 747/21 směřující proti odsuzujícímu rozsudku krajského, resp. vrchního soudu, jakož i proti usnesení Nejvyššího soudu, byly spojeny ke společnému řízení a poté odmítnuty pro zjevnou neopodstatněnost usnesením sp. zn. I. ÚS 686/21 ze dne 22. 2. 2022.
7. Oba stěžovatelé podali u Krajského soudu v Brně návrh na povolení obnovy řízení spolu s návrhem na přerušení výkonu trestu odnětí svobody s obdobnou argumentací spočívající v tom, že v mezidobí od odsouzení do podání návrhu na povolení obnovy řízení vyšly najevo nové skutečnosti předvídané ustanovením §278 odst. 1 trestního řádu, které spočívají v závěrech znaleckých posudků znalecké kanceláře Kreston A&CE Consulting, s. r. o. z oboru ekonomika, odvětví účetnictví, znalecké kanceláře APELEN Valuation a.s., z oboru obor ekonomika, odvětví ceny a odhady a znalce Ing. Jiřího Táborského na posouzení splnění technických podmínek pro výrobu a dodávku elektrické energie do elektrizační soustavy předmětné FVE, včetně posouzení revizních zpráv.
8. Krajský soud v záhlaví označeným usnesením návrh na povolení obnovy řízení ve vztahu k oběma stěžovatelům zamítl.
9. Následnou stížnost obou stěžovatelů směřující proti usnesení krajského soudu zamítl vrchní soud v záhlaví označeným usnesením a dále rozhodl, že se oběma stěžovatelům nepřerušuje výkon trestů pravomocně uložených v původním řízení.
10. Oba stěžovatelé podali proti v záhlaví označeným rozhodnutím ústavní stížnosti původně vedené pod sp. zn. II. ÚS 457/22 (stěžovatel 1) a IV. ÚS 662/22 (stěžovatel 2). Ústavní soud usnesením sp. zn. II. ÚS 457/22 ze dne 22. 3. 2022 spojil řízení o obou ústavních stížnostech ke společnému řízení nadále vedenému pod sp. zn II. ÚS 457/22.
II. Argumentace stěžovatelů
11. Stěžovatel 1 tvrdí, že v návrhu na obnovu řízení uvedli nové skutečnosti týkající podkladů k výpočtu údajně vzniklé škody jakožto obligatorního znaku skutkové podstaty trestného činu podvodu a ohledně subjektu, který by případně mohl být v rámci trestního řízení identifikován jako osoba poškozená. Nové skutečnosti stěžovatel dovozoval z nově vypracovaného znaleckého posudku znalecké kanceláře Kreston A&CE Consulting, s.r.o. a znaleckého posudku vypracovaného společností APELEN Valuation a.s., a dále ze znaleckého posudku vypracovaného znalcem Ing. Jiřím Táborským, který hodnotil revizní zprávy FVE vypracované spoluodsouzeným revizním technikem v roce 2010 se závěrem, že "splnily technické požadavky dle zákonů i dle ČSN pro zpracování revizních zpráv a plně osvědčily bezpečnost FVE".
12. Stěžovatel 1 uvádí, že soudy k hodnocení nových skutečností, které jsou důvodným podkladem pro výpočet škody vzniklé v důsledku trestné činnosti a skutečnosti prokazující spornou otázku tzv. dokončenosti a bezpečnosti fotovoltaické elektrárny jakožto skutečnosti důležité pro získání licence, přistupovaly předpojatě a nezohlednily tyto nové skutečnosti a jejich dopad na skutkové závěry soudů v původním řízení. Dále nesprávně provedly důkaz znaleckými posudky, když nevyslechly navržené znalce, kteří byli přítomni na veřejném zasedání nalézacího soudu a neumožnily tak odstranit rozpory předložených odborných názorů, čímž porušily zásadu kontradiktornosti řízení a zásadu in dubio pro reo. Stěžovatel 1 dále argumentuje, že podmínky pro obnovu řízení byly dány a odkazuje na relevantní judikaturu Ústavního soudu. Má za to, že novými skutečnostmi bylo zjištění skutečné výše odvedené tzv. solární daně, daně z příjmů právnické osoby a daně z přidané hodnoty společností X do státního rozpočtu jakožto částek mající vliv na stanovení výše škody, a dále také skutečnosti obsažené z poskytnuté informace Ministerstvem průmyslu a obchodu o zjištěných údajích o vyúčtovaných podporách vyplacených distributory (do 31. 12. 2012) nebo OTE, a.s. (od 1. 1. 2013), a to pro fotovoltaické elektrárny uvedené do provozu do 31. 12. 2010 včetně porovnání s celkovou výší vyúčtované podpory pro fotovoltaické elektrárny, které byly připojeny po 1. 1. 2011. Novou skutečností byl též znalecký posudek na bezpečnost FVE ke konci roku 2010, kdy společnost X žádala o poskytnutí licence na výrobu elektrické energie u ERÚ.
13. Úkolem nalézacího soudu pak bylo vyhodnotit, zda tyto skutečnosti uvedené v předložených znaleckých posudcích v porovnání s původními skutečnostmi obsaženými ve spisu jsou způsobilé změnit výrok o vině odsouzených. Nový znalecký posudek vypracovaný společností Kreston A&CE Consulting, s.r.o. se zabývá také revizí odborných závěrů zpracovaných Ing. Michálkem použitých v původních řízeních a jeho závěry upřesňuje a doplňuje. Stěžovatel 1 připomíná, že odborné vyjádření Ing. Michálka, z něhož vycházely orgány činné v trestním řízení, neurčovalo škodu, nýbrž rozdíl výkupních cen pro zdroje uvedené do provozu v roce 2010 a v roce 2011. Stěžovatel vytýká soudu, že znalce nevyslechl a nekonfrontoval je s odborným vyjádřením Ing. Michálka. Stěžovatel připomíná, že soud musí vždy vážit jednotlivé důkazní návrhy činěné stranami, zvláště ze strany obžalovaného, a vyslovit rozumné zdůvodnění toho, proč důkaz nepřipustí, tj. z jakého důvodu je nadbytečný nebo z jakého důvodu není způsobilý prokázat to, co jím strana sleduje prokazovat. Stěžovatel tak má za to, že v řízení došlo k ústavní vadě tzv. opomenutého důkazu. Stěžovatel poukazuje na zcela vágní hodnocení obsahu nově zpracovaných znaleckých posudků, ke kterým oba soudy nepřihlédly výlučně z toho důvodu, že celá věc je již "projudikovaná" a není tedy možné na věci nic změnit. Stěžovatel vytýká soudům, že nepřihlédly též k jiným soudním rozhodnutím v tzv. solárních kauzách. Zároveň má za to, že soudy svá rozhodnutí dostatečně nezdůvodnily.
14. Stěžovatel 2 shodně vytýká krajskému soudu, že nedošlo k výslechu znalců, neboť "provedení důkazu přečtením znaleckého posudku je formálním vypořádáním se s tímto důkazem, protože číst účastníci jednání umějí a posudek byl znám předem". Pokud posudky došly k závěru, že škoda nevznikla, případně vznikla v jiném rozsahu, než bylo konstatováno v odsuzujícím rozsudku, bylo nutné, aby se soud předloženými znaleckými posudky důkladně zabýval. Podobně pak vytýká soudům nemožnost konfrontovat obsah posudků s odborným vyjádřením Ing. Michálka.
15. Stěžovatel 2 dále rozporuje argument krajského soudu spočívající v tom, že "z pohledu trestního práva je nepodstatné, zda se vzniklou škodu distribučním společnostem podařilo sanovat v rámci následných obchodních operací" a má za to, že tato právní konstrukce je vadná. Má tak za to, že rozlišování skutečné ekonomické újmy a škody, jak činí soudy, je nepřípadné, přičemž předložené znalecké posudky měly doložit, zda resp. k jaké škodě skutečně došlo.
16. Stěžovatel 2 též vytýká soudům, že odmítly jako nový důkaz uznat znalecký posudek Ing. Táborského, který konstatuje, že FVE splňovala technické podmínky k datu 29. 12. 2010, přičemž původní revizní zprávy hodnotily FVE ke dni 28. 11. 2010 a 20. 12. 2010.
17. Stěžovatelé tak tvrdí, že na základě shora uvedených důvodů došlo napadenými rozhodnutími k porušení práva na soudní ochranu zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny, resp. práva na spravedlivý proces zaručeného čl. 6 Úmluvy. Stěžovatel 1 navíc tvrdí porušení práva na obhajobu s odkazem na čl. 38 odst. 2 Listiny.
18. V doplnění ústavní stížnosti pak stěžovatel 1 dokládá vyjádření společnosti E.ON Energie, a. s. a Ministerstva průmyslu a obchodu ČR založené v jiném trestním spise týkajícím se probíhajícího trestního řízení vůči právnické osobě - společnosti s tím, že mají dokládat nejednoznačnost určování osoby poškozené v různých trestních řízeních, ačkoli si je vědom, že tyto "nově předložené dokumenty nemohou být Ústavním soudem hodnoceny, nicméně znalecké posudky předložené stěžovatelem jednoznačně ano".
III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
19. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými stěžovateli a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatelé jsou právně zastoupeni v souladu s §29 až 31 zákona Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť vyčerpali všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
20. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
21. Podstatou posouzení oprávněnosti námitek obou stěžovatelů je zhodnocení, zda se krajský a vrchní soud nedopustily v řízení o povolení obnovy řízení takového procesního excesu, který by zdůvodňoval kasační zásah Ústavního soudu s důsledkem opětovného rozhodnutí o návrhu stěžovatelů na povolení obnovy řízení.
22. Klíčové pro vyhodnocení relevance argumentů obou stěžovatelů je posouzení, zda předložené znalecké posudky, resp. výslech jejich zpracovatelů mohly představovat nové skutečnosti, které by byly způsobilé vést k obnově řízení.
23. Ústavní soud úvodem připomíná, že ve stanovisku pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 50/20 ze dne 21. 4. 2020 (253/2020 Sb.) dospěl k závěru, že "trestní soud v řízení o povolení obnovy jako mimořádném opravném prostředku neporuší právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, nebude-li za ‚skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé' podle ustanovení §278 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů, považovat skutečnosti nebo důkazy hypotetické či zjevně pochybné (sporné), neskýtající důvodný předpoklad (oproti pouhé potenciálně odlišné interpretaci skutkového děje), že na jejich základě by mohlo dojít ke změně pravomocného rozhodnutí, které je předmětem návrhu na obnovu řízení; tyto skutečnosti nebo důkazy mohou být v řízení o povolení obnovy (nikoliv až v řízení obnoveném) posuzovány rovněž z hlediska toho, zda na jejich základě lze dospět k jinému hodnocení skutečností a důkazů známých z předchozího řízení".
24. Po přezkumu napadených rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že soudy v rámci řízení o povolení obnovy dostatečně posoudily nově předložené důkazy právě z pohledu toho, zda na jejich základě lze dospět k jinému hodnocení skutečností a důkazů známých z předchozího řízení, přičemž závěr obou napadených rozhodnutí, že důvod pro povolení obnovy řízení zde není dán, je zdůvodněn dostatečně.
25. Pokud jde o nově přeložené posudky, je zcela klíčové, že jejich obsah není, pokud jde o skutková zjištění relevantní pro rozhodnutí o vině a trestu, v rozporu s odborným stanoviskem Ing. Michálka, ze kterého soudy vycházely v původním řízení. Z rozhodnutí krajského soudu, jakož i posudků samotných (které má Ústavní soud k dispozici) je zřejmé, že nový znalecký posudek Kreston A&CE Consulting, s. r. o. nezpochybňuje samotné výpočty obsažené v původním odborném vyjádření Ing. Michálka, ale až jejich interpretaci ze strany orgánů činných v trestním řízení. Předmětem odborného vyjádření Ing. Michálka totiž nebyla (ani být nemohla) samotná právní konstrukce škody způsobené shora uvedeným podvodným jednáním stěžovatelů, resp. určení osoby poškozené. Předmětem tohoto odborného vyjádření bylo mj. vyčíslení rozdílu výkupních cen elektrické energie. Zda bude tento rozdíl posouzen právně jako způsobená škoda, bylo až věcí právního posouzení soudů, nikoli otázkou znaleckou. Pokud nově předložený posudek v relevantních částech nezpochybňuje samotné výpočty znalce Ing. Michálka, je ústavně zcela korektní závěr krajského i vrchního soudu, že nejde o důkaz přinášející nové skutečnosti, tj. důkaz relevantní pro obnovu řízení.
26. Krajský soud tak např. v bodě 17 při rekapitulaci znaleckého posudku Kreston A&CE Consulting, s. r. o. uvádí, že "znalecká kancelář provedla kontrolu vstupních údajů, ze kterých znalec Ing. Michálek vycházel, se závěrem, že neshledává žádný problém v tom, jak Ing. Michálek výpočet provedl. Podle názoru znalecké kanceláře však znalec Ing. Michálek měl vědět (a pravděpodobně také věděl), jak budou tyto jeho výpočty interpretovány (jako škoda vykupujícímu subjektu) a měl proto upozornit na to, zda jeho výpočet takto může být interpretován a případně za jakých podmínek. Dle znalecké kanceláře hodnoty zjištěné znalcem Ing. Michálkem není možné považovat za škodu vzniklou E.ON Energie či E.ON Distribuce bez zjištění/prokázání, že uvedený Cenový rozdíl dopadl na tyto společnosti jako jejich skutečná ekonomická újma, která by se u těchto společností projevila jako jejich ztráta".
27. Podobně v bodu 18 rozsudku krajského soudu je rekapitulováno, že "v části 4.4.2. znalecká kancelář rozebírá Dodatek č. 1 k Odbornému posouzení č. OVE 19-301/14. V rámci otázky č. 1 Dodatku č. 1 měl Ing. Michálek opět vyčíslit rozdíl mezi skutečně získanou výkupní cenou elektřiny z FVE uvedených do provozu v roce 2010 a výkupní cenou elektřiny z FVE uvedených do provozu v roce 2011 (opět variantně bez započtení solární daně a se započtením solární daně), a to za další období od září 2014 do dubna 2015. Znalecká kancelář provedla kontrolu vstupních údajů, ze kterých Ing. Michálek požadovaný rozdíl vyčísloval. Znalecká kancelář nezjistila žádné odchylky oproti evidenci výroby z FVE Sokolnice. Ani v tomto případě se znalecká kancelář neztotožňuje s tím, jak byly tyto jím vypočtené údaje následně interpretovány v trestním řízení".
28. Stěžovatelé se tak ve své podstatě snaží změnit právní kvalifikaci zjištěných skutkových okolností pomocí nového znaleckého posudku, ačkoli samotná skutková zjištění nově předložených posudků nijak nekolidují se skutkovými zjištěními (tj. vyčíslení rozdílů ve výkupních cenách energií) znalce Ing. Michálka. Tvrzená potřeba konfrontace znalců v řízení o obnově řízení tak nemohla přinést pro výsledek řízení nic nového, neboť závěry znalce Ing. Michálka a závěry nových posudků si neodporují. Zpochybňovat novými znaleckými posudky právní hodnocení učiněné ze strany orgánů činných v trestním řízení přirozeně nelze, navíc nemůže jít o novou skutečnost či nový důkaz ve smyslu požadavků na obnovu řízení.
29. Pokud jsou v nově předloženém znaleckém posudku Kreston A&CE Consulting, s. r. o. uvedeny pochybení vztahující se k původním závěrům znalce Ing. Michálka (srov. závěr bodu 17 napadeného usnesení krajského soudu či bod 20 tohoto usnesení), jde buď o pochybení ryze formální (při přepisu několika faktur byl namísto čísla faktury užit variabilní symbol), či pochybení, které nemá na věc samotnou vliv, popř. šlo o pochybení ve prospěch stěžovatelů (např. některé faktury nezbyly zahrnuty do výpočtu cenového rozdílu). Krajský soud na uvedené závěry znaleckého posudku, jejichž relevantní části v rozhodnutí podrobně rekapituluje, reaguje jednak postupně při jejich rekapitulaci, jednak souhrnně (bod 27 - 28), a nelze mu tak vytýkat, že by se s obsahem znaleckého posudku Kreston A&CE Consulting, s. r. o. nevypořádal.
30. Krajský soud poukazuje na to, že "znalecký posudek kanceláře Kreston A&CE při svých výpočtech tzv. skutečné ekonomické újmy, která mohla dotčeným subjektům (E.ON Energie, E.ON Distribuce, OTE, Česká republika) vzniknout, vychází z mechanismu obchodování s elektrickou energií z obnovitelných zdrojů tak, jak vyplývá z dotčených právních předpisů, které ve svém posudku cituje. Je zjevné, že tyto předpisy a tento mechanismus obchodování s energií získanou mj. z fotovoltaických elektráren, byly obecně známou skutečností již v okamžiku, kdy ve věci rozhodoval soud I. stupně. Ohledně relevantních právních předpisů je nutno vycházet ze zásady iura novit curia (soud zná právo), tedy že soud neprovádí dokazování v otázkách právních, ale pouze skutkových. Tudíž celá tato problematika nemůže představovat v rámci tohoto trestního řízení žádné novum" (bod 27). Těmto závěrům opět nelze z ústavního pohledu ničeho vytknout, stejně tak, pokud soud uvádí, že "skutečnosti, se kterými oba posudky pracují, nejsou skutečnostmi novými, ale skutečnostmi, které měl k dispozici již soud I. stupně, když ve věci rozhodoval o vině odsouzených" (bod 28).
31. Předložený posudek druhé znalecké kanceláře APELEN Valuation a.s. podrobně rozebírá právní úpravu úhrady nákladů na podporu elektřiny a tepla, zdroje financování, z čehož dovozuje, že nevznikla škoda ani koncernu E.ON, ani společnosti OTE, rozebírá podporu státu, zisk státního rozpočtu při zohlednění rozdílu mezi dotací ze státního rozpočtu do předmětné FVE v roce 2010 na straně jedné a DPH, solární daní a daní z příjmu právnických osob z FVE, na straně druhé a dovozuje, že na skutečně vyplacené dotaci České republice škoda nevznikla.
32. Stručně řečeno, nové posudky popisují právní úpravu financování podpory z obnovitelných zdrojů, přeúčtovávání jednotlivých nákladů a popisují ekonomickou újmu či ekonomický přínos jednotlivým součástem daného řetězce, tedy ve své podstatě vyčíslují operace plynoucí z nastaveného právního rámce, který byl a je soudům znám. Podrobný rozbor fungování státní podpory obnovitelných zdrojů v České republice není novou skutečností, která by mohla mít vliv na obnovu řízení. Dosazení konkrétních čísel (částek) týkajících se stěžovatelů, resp. jejich společnosti na věci nic nemění, neboť to mohl učinit nalézací soud již v původním řízení, pokud by na právní konstrukci vzniku škody, resp. osoby poškozené, prosazovanou obhajobou v původním řízení, přistoupil. Tak tomu však nebylo.
33. Ústavní soud zde opakuje závěry usnesení sp. zn. I. ÚS 686/21 týkajícího se právě trestní věci obou stěžovatelů, podle něhož "je-li porušení práva na soudní ochranu, resp. spravedlivý proces dovozováno ze způsobu stanovení výše škody, je nutno uvést, že způsob stanovení výše škody u trestného činu podvodu je věcí trestních soudů, neboť jde o součást rozhodování o vině (čl. 90 Ústavy). Způsob určení škody, který zvolily obecné soudy, odpovídá konstantní rozhodovací praxi Nejvyššího soudu (např. usnesení 3 Tdo 990/2018 ze dne 11. 12. 2018 či usnesení sp. zn. 3 Tdo 42/2020 ze dne 25. 6. 2020), přičemž žádný znak protiústavnosti v tomto postupu Ústavní soud v minulosti neshledal (srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 2850/20 ze dne 16. 3. 2021, usnesení sp. zn. II. ÚS 1394/19 ze dne 30. 9. 2019 či usnesení sp. zn. III. ÚS 696/21 ze dne 13. 4. 2021)".
34. Pokud stěžovatelé uvádějí, že krajskému soudu předložili dopis znalce Ing. Michálka (týkající se jiné trestní věci), z něhož vyplývá, že Ing. Michálek se nikdy ve svých posudcích zpracovaných v trestních věcech týkajících se totožné problematiky nevyjadřoval k otázce škody, není tato skutečnost v jakémkoli rozporu se závěry krajského či vrchního soudu. Tyto soudy totiž konstrukci škody v trestněprávním smyslu neurčovaly způsobem plynoucím z odborného vyjádření Ing. Michálka, pouze pro určení její výše vycházely z údajů, resp. výpočtů Ing. Michálka. V těchto výpočtech však nový znalecký posudek Kreston A&CE Consulting, s. r. o. nespatřuje problém. Cílem obou znaleckých posudků tak je spíše přimět soudy, aby přehodnotily samotnou právní konstrukci vzniku škody, nikoli předložit jakékoli nové skutečnosti či důkazy relevantní pro obnovu řízení. Jak ostatně poznamenal vrchní soud "závěry obou znaleckých posudků jsou [...] pro posouzení trestní odpovědnosti odsouzených zcela irelevantní. Je totiž zřejmé, že ani jedna ze znaleckých kanceláří se ve svém znaleckém posudku nezabývá otázkou škody, respektive hrozící škody v trestněprávním slova smyslu".
35. I ve vztahu ke znaleckému posudku Ing. Táborského týkajícího se bezpečnosti FVE krajský soud dostatečně zdůvodnil, proč není způsobilým důkazem pro obnovu řízení (srov. bod 29 usnesení krajského soudu). Soud zdůraznil, že znalec "ve zdrojích, z nichž vycházel při zpracování posudku, vyjmenovává tehdy platné právní předpisy a dále listiny, které měl soud k dispozici (projektová dokumentace, kopie správního spisu, obě nepravdivé revizní zprávy atd.)". Soud mj. zohlednil, že nový znalecký posudek byl vyhotovován po déle než 10 letech od předmětné události, neproběhlo při něm místní šetření, nebyla k dispozici ani např. podrobná fotodokumentace s nezpochybněným datem jejího pořízení a vycházel jen z těch listinných podkladů, které měl k dispozici soud (mj. i z revizních zpráv, které byly dříve shledány nepravdivými). Ústavní soud nemůže ani v tomto ohledu rozporovat závěr krajského, ani vrchního soudu (srov. též body 20 - 22 rozsudku vrchního soudu), že předložený posudek nemůže pro řešení věci nic nového přinést a být tak relevantní z pohledu obnovy řízení.
36. Z hlediska tvrzených procesních pochybení Ústavní soud uvádí, že předložené posudky byly v řízení o obnově řízení soudem provedeny, a v rozhodnutích jsou dostatečně reflektovány a vypořádány. Pokud jde o výslech znalců a tvrzenou vadu opomenutého důkazu, je nutno připomenout, že ústavní princip opomenutého důkazu neznamená povinnost každému důkaznímu návrhu vyhovět, nýbrž rozhodnout o něm a mj. zdůvodnit, proč k provedení důkazu nedošlo. Z rozsudku krajského soudu je poměrně zjevné, že nově předložené znalecké posudky nejsou s to zvrátit rozhodnutí o vině a trestu. Provádět za těchto okolností výslech znalce je tak nadbytečné, jak již Ústavní soud rozebral výše. Jak připomenul v rámci stížnostního řízení již vrchní soud, krajský soud o důkazních návrzích procesně rozhodl (tj. nebyly opomenuty) a Ústavní soud se ztotožňuje s názory vrchního soudu, že provedení navrhovaných důkazů za zjištěného stavu evidentně nebylo nezbytné pro posouzení trestní odpovědnosti odsouzených, resp. bylo zjevně nadbytečné. Ústavní soud taktéž nespatřuje jakoukoli protiústavní vadu v závěru vrchního soudu, že z trestního řádu nelze dovodit paušální povinnost soudu provést písemně podaný znalecký posudek jako důkaz jedině formou výslechu znalce samotného. Ústavní soud tak v řízení vadu opomenutého důkazu, resp. s tím související tvrzené porušení práva na kontradiktornost řízení, práva na obhajobu či zásadu in dubio pro reo, neshledal.
37. Ústavní soud tak uzavírá, že po zhodnocení argumentace obsažené v ústavních stížnostech a obsahu napadených rozhodnutí, nemůže přisvědčit stěžovatelům, že by došlo k porušení namítaných ústavně zaručených práv.
38. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. července 2022
David Uhlíř v. r.
předseda senátu