ECLI:CZ:US:2022:2.US.533.22.1
sp. zn. II. ÚS 533/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu a soudce zpravodaje Davida Uhlíře, soudce Jaromíra Jirsy a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatele A. V., zastoupeného JUDr. Vítem Hrnčiříkem, advokátem, se sídlem Šrobárova 2002/40, Praha 10, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. října 2021 č. j. 25 Co 58/2021-328 a proti usnesení Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 30. listopadu 2020 č. j. 3 EXE 158/2020-254, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhal s odkazem na údajné porušení svých ústavně zaručených práv, a to v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 90 Ústavy, zrušení shora citovaných rozhodnutí obecných soudů.
2. Usnesením Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 30. 11. 2020, č. j. 3 EXE 158/2020-254, bylo rozhodnuto tak, že: Soud zamítá návrh povinné na zastavení exekuce v té části, jež se týká povinnosti zřídit každému z dětí bankovní účet na jeho jméno s tím, že dispoziční právo k účtu budou mít oba rodiče společně, až do zletilosti dětí, a dále povinnosti sdělit oprávněnému čísla obou účtů a údaje potřebné k přístupu k nim (výrok I.) Exekuce je zastavena v části, jež se týká povinnosti předložit oprávněnému vyúčtování výživného určeného pro tvorbu úspor pro nezletilé děti J. a A. M., vždy do 15. 1. každého roku, dále povinnosti uložit na oba účty výživné od oprávněného určené pro tvorbu úspor a dále je tam ukládat vždy do týdne od zaplacení (výrok II.) Žádný z účastníků nemá právo na vzájemnou náhradu nákladů řízení (výrok III.) Oprávněný i povinná jsou povinni společně a nerozdílně nahradit do 3 dnů náklady exekuce 11 495 Kč JUDr. Miloslavu Zwiefelhoferovi, soudnímu exekutoru Exekutorského úřadu pro Prahu 3 (výrok IV.)
3. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel odvolání. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 10. 2021 č. j. 25 Co 58/2021-328, bylo rozhodnuto tak, že: Odvolání oprávněného proti výroku I se odmítá (výrok I.) Usnesení okresního soudu se ve výrocích II, III a IV potvrzuje (výrok II.) Oprávněný je povinen nahradit povinné náklady odvolacího řízení ve výši 2 100 Kč k rukám její zástupkyně do tří dnů od právní moci tohoto usnesení (výrok III.)
4. Stěžovatel se závěry soudů nesouhlasí a považuje je za projev nesprávného právního posouzení. Má zejména za to, že Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou učinil chybný závěr, že "povinnost povinné (založit každému z dětí účet s tím, že dispoziční právo k účtu do doby zletilosti dětí budou mít oba rodiče společně) byla povinnou splněna a z tohoto důvodu tedy Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou zamítl výrokem I. návrh povinné na zastavení exekuce v této části, přičemž následně Krajský soud v Hradci Králové odmítl zcela formalisticky odvolání stěžovatele jako oprávněného proti tomuto výroku s tím, že k podání odvolání do tohoto výroku nebyl stěžovatel legitimován".
5. Ústavní stížnost je zčásti nepřípustná a ve zbytku zjevně neopodstatněná.
6. Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální podmínky stanovené pro ústavní stížnost zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Ústavní stížnost lze podat pouze tehdy, pokud navrhovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny prostředky, které mu zákon prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), a to jestliže nejsou dány důvody přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky dle ustanovení §75 odst. 2 citovaného zákona. V daném případě je zjevné, že stěžovatel napadá a požaduje zrušit usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 10. 2021 č. j. 25 Co 58/2021-328, přičemž byl poučen, že proti výroku II tohoto usnesení bylo přípustné dovolání.
7. Ústavní soud odkazuje na svoji ustálenou judikaturu, podle níž je jeho pravomoc ve vztahu k orgánům veřejné moci dána pouze subsidiárně, přičemž důsledně respektuje princip minimalizace zásahů do jejich rozhodovací činnosti, což se týká zejména nezávislých obecných soudů, nad kterými není oprávněn ve fázi dosud neukončeného řízení vykonávat jakýkoli dohled či dozor. Smysl a účel této zásady reflektuje maximu, dle níž ochrana ústavnosti není a ani z povahy věci nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci, zejména obecné justice. Princip subsidiarity ústavní stížnosti totiž vychází z toho, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů ani soustavy orgánů veřejné správy.
8. Pokud jde o tu část ústavní stížnosti, směřující proti dalším výrokům napadených soudních usnesení, nebylo v právních závěrech obecných soudů shledáno nic neústavního; obsahují podrobné odůvodnění, pokud jde o skutková zjištění i právní závěry. Jestliže soudy respektují jak podmínky dané procesními a hmotněprávními předpisy, tak zásady plynoucí z ústavního pořádku České republiky, což se v dané věci stalo, nespadá do pravomoci Ústavního soudu činnost a rozhodnutí obecných soudů podrobněji přezkoumávat.
9. Z uvedených důvodů byla ústavní stížnost odmítnuta zčásti jako nepřípustná podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu a zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. dubna 2022
David Uhlíř v. r.
předseda senátu