ECLI:CZ:US:2022:2.US.6.22.1
sp. zn. II. ÚS 6/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti Mariji Vasylivny Bučacké, zastoupené JUDr. Matějem Šedivým, advokátem, sídlem Václavské náměstí 831/21, Praha 1 - Nové Město, proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne 16. prosince 2021 č. j. MV-138069-3/SO-2021 a rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 5. srpna 2021 č. j. MV-58113-7/VS-2021, za účasti ministra vnitra a Ministerstva vnitra, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 3. 1. 2022, stěžovatelka (v ústavní stížnosti označená jako Marija Vasilyvna Bučanská) navrhla zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jejího práva domáhat se stanoveným postupem svého práva u jiného orgánu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
II.
Shrnutí správního řízení
2. Rozhodnutím Ministerstva vnitra ze dne 5. 8. 2021 č. j. MV-58113-7/VS-2021 byla podle §51 odst. 3 správního řádu zamítnuta žádost stěžovatelky o udělení státního občanství České republiky. Ministerstvo vnitra si podle §22 odst. 3 zákona č. 186/2013 Sb., o státním občanství České republiky a o změně některých zákonů (zákon o státním občanství České republiky), vyžádalo k žádosti stanoviska Policie České republiky a zpravodajských služeb České republiky. Na základě těchto stanovisek, která obsahují utajované informace, vyšlo najevo, že stěžovatelka ohrožuje bezpečnost státu, jeho svrchovanost a územní celistvost, demokratické základy, životy, zdraví, nebo majetkové hodnoty. Vzhledem k tomu, že uvedená stanoviska nemohou být součástí spisového materiálu, nemohla s nimi být stěžovatelka seznámena. Podle §13 odst. 2 zákona o státním občanství České republiky nebylo možné žádosti vyhovět a byla zamítnuta z důvodu ohrožení bezpečnosti státu.
3. O rozkladu stěžovatelky rozhodl ministr vnitra rozhodnutím ze dne 16. 12. 2021 č. j. MV-138069-3/SO-2021 tak, že jej podle §152 odst. 6 písm. b) správního řádu zamítl. V odůvodnění rozhodnutí konstatoval, že v řízení o žádosti byl jednoznačně zjištěn stav věci, přičemž kladnému vyřízení žádosti bránila překážka podle §22 odst. 3 zákona o státním občanství České republiky. Nadto se obecně vyjádřil k důvodům, pro které stěžovatelka nemohla být blíže obeznámena s obsahem těchto stanovisek, a v tomto ohledu připomněl závěry nálezu ze dne 11. 10. 2016 sp. zn. Pl. ÚS 5/16 (N 186/83 SbNU 43; 393/2016 Sb.), kterým byl zamítnut návrh na zrušení uvedeného zákonného ustanovení.
III.
Argumentace stěžovatelky
4. Stěžovatelka tvrdí, že její žádost o státní občanství České republiky splňovala formální podmínky jejího projednání. Postup Ministerstva vnitra, které využilo zákonné možnosti zamítnutí žádosti bez sdělení faktických důvodů tohoto postupu, stěžovatelka považuje za nezákonný. Sama totiž nepředstavuje žádné ohrožení místního veřejného pořádku. Není obeznámena s důvody, pro které je její osoba hodnocena jako závadná. Stěžovatelka není trestně stíhána a vede vcelku obyčejný život. V minulosti byla pokutována za spáchání přestupku na úseku ochrany pracovněprávního trhu, který se však nijak nevymykal běžným pochybením zaměstnavatelů. V rozkladu upozornila na to, že se v řízení hájila nedostatečným způsobem, a to z důvodu chybné činnosti tehdejšího zástupce. Stěžovatelka si není vědoma jiných prohřešků a nedostatků, a proto je na ni třeba hledět jako na bezúhonnou mladou ženu, které se podařilo prosadit v České republice natolik, že zde získala nejvyšší pobytový status, který může cizinec dosáhnout. Podanou žádostí sleduje toliko zájem na sjednocení právního stavu se stavem skutečným, neboť pokládá proces vlastní integrace do místní společnosti za již dokončený. Stěžovatelka tudíž žádá o přezkoumání obsahu utajované informace, a pakliže ji Ústavní soud vyhodnotí jakožto nedostatečně intenzivní pro zamítnutí podané žádosti, navrhuje zrušení napadených rozhodnutí.
IV.
Shrnutí řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud si pro účely tohoto řízení vyžádal spisy vedené u Ministerstva vnitra pod sp. zn. MV-58113/VS-2021 (k řízení o žádosti o udělení státního občanství České republiky) a sp. zn. MV-138069/SO-2021 (k řízení o rozkladu), včetně všech stanovisek Policie České republiky a zpravodajských služeb České republiky, ze kterých Ministerstvo vnitra při svém rozhodování vycházelo. Současně vyzval Ministerstvo vnitra k vyjádření se k ústavní stížnosti.
6. Ministerstvo vnitra ve svém vyjádření ze dne 24. 1. 2022 uvedlo, že v řízení o žádosti stěžovatelky o udělení státního občanství České republiky vyšlo ze stanovisek bezpečnostních sborů najevo, že se u stěžovatelky uplatní důvod zamítnutí podle §13 odst. 2 zákona o státním občanství České republiky. Ústavní stížnost by měla být odmítnuta jako zjevně neopodstatněná.
7. Uvedené vyjádření bylo zasláno stěžovatelce, která nevyužila svého práva reagovat na ně ve stanovené lhůtě.
V.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
8. Ústavní soud je příslušný k projednání návrhu. Ústavní stížnost byla podána oprávněnou navrhovatelkou, je přípustná [stěžovatelka vyčerpala zákonné procesní prostředky k ochraně práva ve smyslu §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], byla podána včas a splňuje i všechny zákonem stanovené náležitosti, včetně povinného zastoupení advokátem (§29 až 31 zákona o Ústavním soudu).
VI.
Vlastní posouzení
9. Poté, co se Ústavní soud seznámil s argumentací stěžovatelky a napadenými rozhodnutími, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
10. V řízení o ústavních stížnostech [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), §72 a násl. zákona o Ústavním soudu] Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) přezkoumává rozhodnutí či postup orgánů veřejné moci jen z toho hlediska, zda jimi nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod.
11. V posuzované věci byla zamítnuta žádost stěžovatelky o udělení státního občanství České republiky z důvodu podle §13 odst. 2 zákona o státním občanství České republiky, podle něhož státní občanství České republiky nelze udělit žadateli, který ohrožuje bezpečnost státu, jeho svrchovanost a územní celistvost, demokratické základy, životy, zdraví, nebo majetkové hodnoty. Jestliže uvedený důvod zamítnutí vyplyne ze stanovisek Policie České republiky nebo zpravodajské služby České republiky, které obsahují utajované informace, podle §22 odst. 3 zákona o státním občanství České republiky se v odůvodnění rozhodnutí pouze uvede, že k zamítnutí žádosti došlo z důvodu ohrožení bezpečnosti státu. Stanoviska bezpečnostních sborů, která si k žádosti vyžaduje Ministerstvo vnitra a která podléhají utajení, se podle tohoto ustanovení nestávají součástí spisu a žadatel není seznámen s jejich obsahem. Popsaná právní úprava byla shledána v souladu s ústavním pořádkem (nález sp. zn. Pl. ÚS 5/16).
12. Rozhodnutí o zamítnutí žádosti o udělení státního občanství z důvodu ohrožení bezpečnosti státu je podle §26 zákona o státním občanství České republiky vyloučeno ze soudního přezkumu. Tato výluka sice neodporuje ústavnímu pořádku [viz nález ze dne 2. 7. 2019 sp. zn. Pl. ÚS 39/17 (N 124/95 SbNU 8; 212/2019 Sb.)], netýká se však pravomoci Ústavního soudu rozhodovat o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí orgánu veřejné moci podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, kterým může být i rozhodnutí o zamítnutí žádosti o udělení státního občanství České republiky, resp. navazující rozhodnutí o rozkladu. V řízení o takové ústavní stížnosti je Ústavní soud povinen přezkoumat, zda informace obsažené v utajovaném stanovisku bezpečnostních sborů o bezpečnostním riziku (§22 odst. 3 zákona o státním občanství České republiky) jsou svojí povahou způsobilé odůvodnit vydání negativního rozhodnutí o udělení státního občanství České republiky (podrobně nález ze dne 29. 9. 2020 sp. zn. III. ÚS 22/20). Toto posouzení se odehrává při plném respektování vzájemného vztahu mezi zájmem na vyloučení libovůle správního orgánu na straně jedné a současně na utajení informací potřebných k ochraně veřejného zájmu na straně druhé.
13. Z utajovaného stanoviska příslušného bezpečnostního sboru, které bylo podkladem napadených rozhodnutí, Ústavní soud zjistil, že odůvodňuje zamítnutí žádosti stěžovatelky o udělení státního občanství České republiky v souladu s výše uvedenými zákonnými ustanoveními. Napadenými rozhodnutími proto nebylo porušeno její základní právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u jiného orgánu než soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Nešlo o postup mající prvky libovůle či porušení jiného atributu právního státu podle čl. 1 odst. 1 Ústavy. Žádost stěžovatelky byla řádně projednána. Samotné neudělení státního občanství České republiky není v rozporu s ústavním pořádkem, protože stěžovatelka nemá ústavně zaručené základní právo na jeho udělení, ani jí takovéto právo neplyne z podústavního práva (§12 zákona o státním občanství).
14. Z těchto důvodů Ústavní soud rozhodl podle čl. 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o odmítnutí ústavní stížnosti stěžovatelky.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. února 2022
David Uhlíř v. r.
předseda senátu