ECLI:CZ:US:2022:2.US.676.22.1
sp. zn. II. ÚS 676/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem ve věci ústavní stížnosti Ing. Miroslava Šebesty, bez právního zastoupení, proti usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 28 Co 329/2016 (datum rozhodnutí není v ústavní stížnosti ani přiloženém rozhodnutí Nejvyššího soudu uvedeno), usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 6. 2021 č. j. 4 Co 28/2021-408 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2021 č. j. 23 Cdo 2421/2021-424, za účasti Krajského soudu v Brně, Vrchního soudu v Olomouci a Nejvyššího soudu jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavnímu soudu bylo doručeno podání stěžovatele označené jako "Ústavní stížnost". Byť jde o podání jazykově zajisté neobyčejně barvité, obsahující mj. řadu jadrných výrazů ve vztahu k obecným soudům, postrádá bohužel srozumitelnost z hlediska svého obsahu a cíle.
2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je jeho povinností zkoumat, zda podání splňuje náležitosti návrhu na zahájení řízení předepsané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Není-li tomu tak, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.
3. Podání stěžovatele zjevně není možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpí řadou procesních a obsahových nedostatků (§34 zákona o Ústavním soudu), zejména není patrno, čeho se stěžovatel v tomto řízení domáhá, neobsahuje ústavněprávní argumentaci a pro řízení před Ústavním soudem stěžovatel není zastoupen advokátem (§30, §31 zákona o Ústavním soudu).
4. Obecně platí, že je na Ústavním soudu, aby učinil opatření k odstranění vad podání, neboť účelem výzvy je především poučení stěžovatele o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem. Teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti. V nyní posuzovaném případě Ústavní soud konstatuje, že náležitého poučení se stěžovateli dostalo opakovaně v řadě řízení (z poslední doby viz usnesení ze dne 6. 1. 2022 sp. zn. IV. ÚS 3352/21). Na tyto výzvy však stěžovatel nereagoval odstraněním vad a podané ústavní stížnosti musely být odmítnuty pro nesplnění podmínek řízení, a tedy jako věcně neprojednatelné.
5. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o odstranění vad dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v desítkách případů předchozích. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že se na Ústavní soud nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.
6. Stejně jako u mnoha ostatních podání stejného stěžovatele se z výše uvedených důvodů Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a jeho návrh soudce zpravodaj jako vadný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. dubna 2022
Tomáš Lichovník v. r.
soudce zpravodaj