ECLI:CZ:US:2022:2.US.837.22.1
sp. zn. II. ÚS 837/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře a soudců Jaromíra Jirsy a Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky E. M., zastoupené JUDr. Martinou Cachovou, advokátkou, sídlem Jugoslávská 620/29, Praha 2 - Vinohrady, proti výroku III. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 26. 5. 2021 č. j. 62 Nc 2518/2019-311, výroku I. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2021 č. j. 12 Co 308/2021-455 a návrhu na odklad vykonatelnosti, za vedlejšího účastenství nezletilého S. Č. (vedlejší účastník č. 1) a vedlejšího účastenství P. Č., (vedlejší účastník č. 2), takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 24. 3. 2022 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených výroků rozsudků obecných soudů, a to pro jejich rozpor s čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
Ve věci návrhu na určení výchovy a výživy nezletilého bylo rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 26. 5. 2021 č. j. 62 Nc 2518/2019-311 rozhodnuto tak, že se nezletilý svěřuje do výchovy matky (výrok I.). Výrokem II. byl zamítnut návrh otce na zrušení souhlasu matce s přemístěním a bydlištěm nezletilého ve Spolkové republice Německo, který byl matce udělen v předcházejícím soudním řízení. Výrokem III., který byl napaden ústavní stížností, bylo obvodním soudem rozhodnuto tak, že je otec oprávněn stýkat se s nezletilým každý sudý týden v době od úterý od 12:00 hodin do bezprostředně následující neděle do 18:00 hodin. Místem převzetí nezletilého je místo bydliště otce, místem předání nezletilého, je místo bydliště matky. Dále bylo rozhodnuto o styku nezletilého s otcem během velikonočních, vánočních, svatodušních, jarních, letních a podzimních prázdnin. Výrokem IV. bylo rozhodnuto o výši výživného a výrokem V. bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
K odvolání účastníků byl výrokem I. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2021 č. j. 12 Co 308/2021-455 potvrzen výrok II. a III. rozsudku soudu prvního stupně. Výrokem II. došlo k modifikaci vyživovací povinnosti vedlejšího účastníka a výrokem III. bylo městským soudem rozhodnuto o nákladech řízení. Na tomto místě Ústavní soud připomíná, že ústavní stížností jsou napadeny pouze ty výroky obecných soudů, jež se týkají stanovení rozsahu styku nezletilého se svým otcem.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti nesouhlasí především s tím, že obecné soudy stanovily styk nezletilého s otcem na každý sudý týden od úterý od 12:00 hodin do neděle do 18:00 hodin. Stěžovatelka přitom považuje za vhodný styk otce se synem od čtvrtka do neděle, neboť má za to, že nezletilý by měl mít možnost i v rámci rozšířeného styku s otcem docházet pravidelně do německé školky. Od září 2023 bude mít nezletilý předškolní docházku, kterou však nebude možné na základě rozhodnutí soudů plnit. V důsledku toho může být nezletilý vyloučen z německého vzdělávacího programu. Stěžovatelka nesouhlasí ani s tím, jak obecné soudy uvážily o předávání nezletilého. Dle jejího názoru by místem převzetí mělo být místo bydliště matky v Německu a místem předání by mělo být místo bydliště otce v České republice, a to z toho důvodu, aby nezletilý mohl docházet do mateřské školky v Německu a bylo mu tudíž zachováno právo na vzdělání. Nezletilý musí před nástupem do školy splňovat náročné jazykové požadavky, kterým však nemůže dostát, pokud bude docházet do německé školky pouze ob týden.
Další část argumentace stěžovatelky se týká toho, jak obecné soudy nastavily styk nezletilého s otcem během prázdnin. Úprava styku nezletilého s otcem o prázdninách je podle stěžovatelky vzhledem k velmi nízkému věku dítěte nadbytečná a nezletilého by se úprava styku o školních prázdninách neměla vůbec týkat. V napadených rozhodnutích nevzaly obecné soudy v úvahu tu skutečnost, že nezletilý žije v Německu a tudíž by měl být rozsah styku přizpůsoben tamním školním zařízením. Ve Spolkové republice Německo byly velikonoční prázdniny v roce 2022 vyhlášeny v termínu od 11. 4. do 23. 4. V České republice jsou toliko 5 dnů. V letošním roce tak běžný styk otce s nezletilým v kombinaci s velikonočními prázdninami v Německu způsobuje "šokující délku styku", kdy otec má mít styk s nezletilým pod dobu 3 týdnů po sobě jdoucích, což není v zájmu nezletilého. Svatodušní svátky jsou pouze jeden izolovaný den, a to 7. 6., nejedná se tak o delší časové období a není důvod, aby měl otec nezletilého ke styku po dobu 5 dnů. Během hlavních letních prázdnin by měl styk nezletilého s otcem probíhat po dobu 10 dnů v měsíci červenci a 10 dnů v měsíci srpnu. Ve Spolkové republice Německo jsou pro rok 2022 vyhlášeny letní prázdniny od 7. 7. do 19. 8. Obecné soudy tak podle stěžovatelky neměly povědomí o skutečnosti, že letní prázdniny jsou v Německu v jiném rozsahu než v České republice. Styk nezletilého s otcem měl být stanoven v rozsahu německých prázdnin, a to vždy v bloku 7 dnů. Stěžovatelka je toho názoru, že obecné soudy měly rozhodnout pouze podle jedné úpravy prázdnin a svátků, a to podle té německé.
Stěžovatelka je toho názoru, že v nejlepším zájmu nezletilého je pravidelná docházka do školního zařízení, neboť tak bude zachován určitý režim a řád, kterým budou zajištěny podmínky pro jeho zdravý psychický a emocionální vývoj. U nezletilého se již nyní projevuje celková životní nestabilita, kdy nezletilý nemá žádnou stálou konstantu a tento nevyhovující životní styl se velmi rychle začíná projevovat i na jeho fyzickém a psychickém zdraví (nezletilý má tik v oku, koktá, bývá vystrašený, neustále vyhledává přítomnost matky, odmítá spát samostatně, bezdůvodně křičí). Rozhodnutí obecných soudů jsou podle stěžovatelky založena na libovůli, neboť ve věci nedošlo ke zjištění dostatečných podkladů pro vynesení rozhodnutí - tím došlo k zásahu do práva stěžovatelky na spravedlivý proces. Stěžovatelka je toho názoru, že není v zájmu nezletilého, aby v době, kdy je v péči matky docházel do mateřské školky/školy v Německu a při pobytu u otce v rámci sudých týdnů docházel do mateřské školky v České republice. Podle stěžovatelky je důležité zodpovědět otázku, zda díky docházce do dvou školek ve dvou různých státech prožije nezletilý šťastné, klidné a spokojené dětství. Podle náhledu stěžovatelky je třeba se na věc dívat optikou dítěte a nikoliv rodičů.
III.
Ústavní soud se ve své judikatuře opakovaně vyjádřil k problematice úpravy výchovných poměrů nezletilých dětí z ústavněprávní perspektivy. Ve vztahu k přezkumu rozhodnutí obecných soudů týkajících se této problematiky je úkolem Ústavního soudu především posoudit, zda obecné soudy neporušily základní práva a svobody stěžovatelky kupříkladu tím, že by excesivním způsobem nerespektovaly již samotná ustanovení podústavního práva, přičemž nerespektování obsahu a smyslu příslušných zákonných ustanovení znamená přesah do ústavní roviny i proto, že příslušnou podústavní úpravou je právě ústavní úprava realizována a konkretizována [srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 1206/09 ze dne 23. 2. 2010 (N 32/56 SbNU 363) či nález sp. zn. I. ÚS 266/10 ze dne 18. 8. 2010 (N 165/58 SbNU 421)]. V rámci tohoto přezkumu Ústavní soud také vždy posuzuje, zda řízení před soudy bylo konáno a přijatá opatření byla činěna v nejlepším zájmu dítěte (ve smyslu čl. 3 Úmluvy o právech dítěte), zda byly za účelem zjištění nejlepšího zájmu dítěte shromážděny veškeré potřebné důkazy, přičemž důkazní aktivita tu nedopadá jen na samotné účastníky, ale především na soud, a zda byla veškerá rozhodnutí vydaná v průběhu řízení v tomto smyslu náležitě odůvodněna [srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 2482/13 ze dne 26. 5. 2014 (N 105/73 SbNU 683)]. Při přezkumu rozhodnutí v těchto případech přitom Ústavní soud postupuje zvlášť zdrženlivě s ohledem na to, že soudní rozhodnutí v rodinně právních věcech se do značné míry odvíjí od zjišťování a posuzování skutkových okolností a otázek, které je v prvé řadě úkolem obecných soudů. Přesto nelze vyloučit, že obecné soudy ve svých rozhodnutích vybočí z rámce ústavnosti a poruší ústavně zaručená práva rodičů, dětí či jiných osob, zejména práva spojená s jejich rodinným životem, či práva procesní povahy; v takových případech je pak Ústavní soud povinen zasáhnout.
O takovou situaci se v posuzovaném případě nejedná a Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Stěžovatelka v části své argumentace poukázala na skutečnost, že rozhodnutí obecných soudů, týkající se úpravy styku nezletilého s otcem během prázdnin, nekoresponduje s tím, jak jsou prázdniny rozvrženy ve Spolkové republice Německo. K uvedenému lze konstatovat, že případný nesoulad plynoucí z rozdílné úpravy prázdnin v České republice a Spolkové republice Německo nepovažuje Ústavní soud za natolik významný (v zásadě se tento nesoulad týká několika dnů v roce), aby mohlo dojít k zásahu do základních práv a svobod stěžovatelky. Namítá-li tato, že v letošním roce došlo kumulací soudem stanoveného běžného styku s velikonočními prázdninami k příliš dlouhému pobytu nezletilého u otce, jedná se o projev té skutečnosti, že obecné soudy mohou ve svém rozhodování jen těžko zohlednit každou jednotlivou situaci, k níž může v životě dojít. Soudy svým rozhodováním vytváří určité obecné pravidlo, což však nezabrání tomu, aby v konkrétním případě nedošlo ke vzniku nechtěných následků - v tomto případě k příliš dlouhému odloučení stěžovatelky a nezletilého. V obdobných případech je nanejvýš vhodné, aby rodiče v zájmu nezletilého vyřešili vzniklou situaci vzájemnou dohodou - rodiče by si měli být vědomi toho, že nejde o ně, ale o dítě. V souvislosti se stanovením rozsahu styku nezletilého otce se synem lze dát stěžovatelce zapravdu v tom smyslu, že pokud je nezletilý začleněn do vzdělávacího systému v Německu, měly by obecné soudy tuto skutečnost ve svém rozhodování zohlednit. Nyní však ještě jde o docházku jen do školy mateřské.
V další části ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že styk nezletilého s otcem je nastaven příliš široce, což brání nezletilému splynout s novým jazykovým prostředím a připravit se na nástup do základní školy. Ve své podstatě je zde poměřováno právo dítěte na vzdělání a právo dítěte na styk se svým otcem. Prohlubování jazykových dovedností nezletilého lze nepochybně považovat za jeho nejlepší zájem, a to tím spíše, že v budoucnu bude patrně docházet do německé základní školy. V takové situaci je pro nezletilého důležité, aby své znalosti cizího jazyka, jakož i komunikaci se svými vrstevníky dále rozvíjel. Na druhou stranu však nelze přehlížet, že i styk nezletilého se svým otcem je v jeho nejlepším zájmu. Byť stěžovatelka v řízení před obecnými zpochybnila morální a mravní kvality otce, ze závěrů obecných soudů nevyplynulo, že by byl styk s otcem pro nezletilého jakkoliv problematický či nevhodný. Z ústavní stížnosti vyplývá, že stěžovatelka plánuje setrvat s nezletilým v zahraničí i nadále a nezletilý S. tak bude plnit povinnou školní docházku v Německu. Pokud se toto očekávání naplní, je nepochybné, že tento krok bude mít zásadní vliv na rozsah styku nezletilého se svým otcem. Obecným soudům tedy nelze vytknout, že upřednostnily zájem nezletilého na předškolním rozvíjení a upevňování vztahů s otcem, před zájmem nezletilého na dalším jazykovém vzdělávání. Jazykové vzdělávání lze zajistit různými formami, zatímco osobní kontakt rodiče (otce) s dítětem je nenahraditelný.
V souvislosti se stanovením podmínek styku nezletilého s otcem je třeba si uvědomit, jaký typ mezilidských vztahů je obdobnými rozhodnutími obecných soudů upravován. Jedná se o nanejvýš citlivé předivo vzájemných vztahů mezi rodiči a dětmi, přičemž obecné soudy mají díky jejich povaze jen omezené instrumentárium toho, jak do těchto vztahů zasáhnout. Jsou to především rodiče, na kterých leží odpovědnost za úpravu vztahů mezi nimi a dětmi. Stát zasahuje prostřednictvím obecných soudů do těchto vztahů pouze v krajních případech, přičemž od takového soudního rozhodnutí nelze očekávat "zázračné" řešení vnitřních rodinných vztahů. Jak bylo nastíněno shora, je tomu tak proto, že stát nemá ve své dispozici tak citlivé nástroje, jako je tomu v případě rodičů. Z toho důvodu je třeba apelovat především na ně, aby se na podmínkách výchovy nezletilého dohodli. To platí zvláště za situace, kdy se změnou výchovného prostředí dochází též ke změně jazyka. Stěžovatelce není těžké uvěřit, že se přechod nezletilého z jednoho výchovného prostředí do druhého podepisuje na jeho psychické pohodě, nicméně je otázkou na rodiče, co jsou ochotni pro své dítě v této věci udělat. Je třeba si uvědomit, že vzdálenost mezi rodiči a rozdílnost jazykového prostředí je objektivní skutečností, kterou nelze překonat sebelepším soudním rozhodnutím.
Ústavní soud připomíná, že rozhodnutí ve věcech péče o nezletilé nemají povahu rozhodnutí absolutně konečných, a tedy nezměnitelných. S ohledem na relativně brzký přechod nezletilého z mateřské školy do základní školy lze očekávat, že se obecné soudy budou rozsahem styku nezletilého se svým otcem opětovně zabývat. Za současného stavu věci nemá Ústavní soud za to, že by obecné soudy svými rozhodnutími jakkoliv zasáhly do základních práv a svobod stěžovatelky. Jejich závěry jsou logické, odůvodněné a tudíž i ústavně konformní.
Vzhledem k tomu, že Ústavní soud rozhodnul o předmětné ústavní stížnosti bez zbytečného prodlení, o návrhu na odklad vykonatelnosti samostatně nerozhodoval.
Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. dubna 2022
David Uhlíř v. r.
předseda senátu