ECLI:CZ:US:2022:2.US.855.22.1
sp. zn. II. ÚS 855/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu a soudce zpravodaje Davida Uhlíře, soudce Tomáše Lichovníka a soudce Jaromíra Jirsy ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Zdeňka Klapky, zastoupeného JUDr. Pavlem Sedláčkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Dlouhá 705/16, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. ledna 2022 č. j. 21 Co 348/2021-561 a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 29. září 2021 č. j. 16 C 384/2014-516, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhal s odkazem na tvrzené porušení čl. 1, čl. 3 odst. 1, čl. 4 odst. 3, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 1 odst. 1 a čl. 90 Ústavy, zrušení shora uvedených soudních usnesení.
2. Stěžovatel byl (jako žalovaný) vyzván k zaplacení soudního poplatku ve výši 225 000 Kč za odvolání v právní věci žalobců Ing. J. Kovaříka a Ing. H. Kovaříkové o 4 500 000 Kč s příslušenstvím. Stěžovatel požádal Obvodní soud pro Prahu 10 o úplné osvobození své osoby od soudních poplatků pro celé shora označené řízení. Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl dne 29. 9. 2021 usnesením č. j. 16 C 384/2014-516 tak, že se stěžovateli osvobození od soudních poplatků nepřiznává, proti čemuž ten podal odvolání. Městský soud v Praze jako odvolací soud usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 potvrdil usnesením ze dne 18. 1. 2022 č. j. 21 Co 348/2021-561.
3. Stěžovatel v ústavní stížnosti zejména uvedl, že podle jeho názoru soudy dostatečně nezvážily jeho situaci, věc posoudily nesprávně a jejich závěry považuje za překvapivé a za projev nepřípustné soudní libovůle. V podané žádosti si prý dovolil shrnout stav řízení ve věci samé s tím, že je přesvědčen, že nemůže odpovídat za předražené a nadhodnocené provedení prací žalobci, zvláště pokud byl připraven k opravě s polovičními náklady a považuje své odvolání s požadavkem na řádné přezkoumání provedení prací a vyúčtovaných cen za důvodné. Své odvolání pak doplnil mnohými důkazy, mj. o zprávu o zdravotním stavu. Soudy jej k doplnění a prokázání těch konkrétních skutečností, které považovaly pro rozhodnutí ve věci za podstatné, potřebné a zároveň chybějící, nikdy nevyzvaly a neposkytly mu vůbec žádné poučení o tom, které skutečnosti jsou dle jejich názoru nezbytné pro posouzení jeho individuálních poměrů. Pokud odvolací soud jako důvod napadeného rozhodnutí uvedl, že stěžovatel dne 21. 5. 2012 obdržel za prodej domu od žalobců částku 17 579 482 Kč, ale již na konci roku se na účtu tato částka nenacházela a není zřejmé, jak s ní stěžovatel naložil, pak ten k tomu namítá, že soud při posuzování žádosti musí vycházet z poměrů žadatele, které platí ke dni posuzování žádosti o osvobození od placení soudních poplatků.
4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Žádné zásadní pochybení zasahující do ústavní roviny Ústavní soud v dané věci neshledal a argumentace obsažená v ústavní stížnosti je pouze polemikou stěžovatele s právními závěry obecných soudů. Napadená rozhodnutí obecných soudů jsou přitom řádně a srozumitelně odůvodněna. Jak uvedl odvolací soud v dané věci, z rozboru případu se podává, že žalovaný stěžovatel skutečnosti rozhodné z hlediska osvobození od soudních poplatků uvádí a dokládá pouze neúplným způsobem, takže není možné zhodnotit jeho celkové majetkové a sociální poměry a posoudit, zda a především do jaké míry by tyto poměry odůvodňovaly osvobození od soudních poplatků. Odvolací soud přitom navíc konstatoval, že nemůže odhlédnout od toho, že za prodej domu (jehož vady jsou předmětem sporu) a vybavení stěžovatel obdržel na svůj účet částku 17 579 482 Kč, již na konci roku 2012 se ale tato částka na uvedeném účtu nenacházela (jeho zůstatek podle sdělení banky činil 461 406,95 Kč), a není zřejmé, jak s ní stěžovatel naložil, a proč ji (její část) nemůže použít k úhradě soudního poplatku. Na těchto právních závěrech není nic neústavního a Ústavnímu soudu proto ani nepřísluší hlubší ingerence do dané věci.
5. Ústavní stížnost tak byla odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. dubna 2022
David Uhlíř v. r.
předseda senátu