ECLI:CZ:US:2022:2.US.973.22.3
sp. zn. II. ÚS 973/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele D. P., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Hradec Králové, zastoupeného JUDr. Jakubem Křížem, Ph.D., advokátem, sídlem Na Podkovce 281/10, Praha 4, proti usnesením Ústavního soudu ze dne 20. července 2021 sp. zn. I. ÚS 1424/21 a ze dne 23. března 2022 sp. zn. I. ÚS 774/22, takto:
Ústavní stížnosti se odmítají.
Odůvodnění:
1. Dne 8. 4. 2022 podal stěžovatel ústavní stížnost proti usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 7. 2021 sp. zn. I. ÚS 1424/21, vedenou pod sp. zn. II. ÚS 973/22. Napadeným usnesením byla odmítnuta ústavní stížnost stěžovatele proti rozhodnutím v jeho trestní věci, a to pro zjevnou neopodstatněnost. Svou současnou stížnost stěžovatel odůvodnil tím, že členem senátu rozhodujícím ve věci sp. zn. I. ÚS 1424/21 byl soudce Jaromír Jirsa, který dle mínění stěžovatele byl vyloučen z rozhodování pro podjatost. Stěžovatele se jmenovaným soudcem má či měl pojit dlouholetý přátelský vztah. Skutečnost, že soudce Jaromír Jirsa nenavrhl své vyloučení a společně s ostatními členy senátu stížnost stěžovatele odmítl, vede stěžovatele ke spekulaci, zda již zmíněný původně přátelský vztah nebyl ve skutečnosti soudcem Jaromírem Jirsou vnímán negativně. Zmíněné usnesení ze dne 20. 7. 2021 bylo stěžovateli fyzicky doručeno v srpnu 2021. Stěžovatel si tehdy nebyl vědom, že by se proti usnesení mohl bránit. Na to jej až později přivedl jeho současný právní zástupce.
2. Dne 11. 4. 2022 podal stěžovatel další ústavní stížnost, tentokrát proti usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2022 sp. zn. I. ÚS 774/22, vedenou pod sp. zn. IV. ÚS 988/22. Napadeným usnesením soudce Jaromír Jirsa odmítl ústavní stížnost stěžovatele jako opožděnou. Ústavní stížnost byla doručena Ústavnímu soudu dne 17. 3. 2022 a odmítnuta již dne 23. 3. 2022. Stěžovatel tak prakticky neměl ani možnost odmítnout soudce zpravodaje. Věcné námitky ohledně soudce zpravodaje a jeho tvrzené podjatosti byly stejné jako ve věci sp. zn. II. ÚS 973/22.
3. Usnesením pléna Ústavního soudu ze dne 26. 4. 2022 bylo rozhodnuto o spojení obou ústavních stížností ke společnému řízení. Usnesením třetího senátu Ústavního soudu ze dne 29. 9. 2022 sp. zn. II. ÚS 973/22 bylo mimo jiné rozhodnuto tak, že soudce Tomáš Lichovník není vyloučen z projednání a rozhodování ve věci vedené pod sp. zn. II. ÚS 973/22.
4. Oběma shora uvedenými stížnostmi se stěžovatel domáhá zrušení napadených usnesení a jejich projednání v novém senátu. Jak sám uvádí, právní řád neposkytuje stěžovateli žádný opravný prostředek a stěžovatel se proto domáhá "judikatorního vytvoření" opravného prostředku.
5. Pravomoc a působnost Ústavního soudu jsou upraveny v čl. 87 Ústavy. V následujícím čl. 88 odst. 1 Ústavy je uvedeno, že zákon stanoví, kdo a za jakých podmínek je oprávněn podat návrh na zahájení řízení a další pravidla o řízení před Ústavním soudem. Tímto zákonem je zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Jediným opravným prostředkem v řízení o ústavní stížnosti, který zákon připouští je obnova řízení podle §119. Z ustanovení §43 odst. 3 a §54 odst. 2 vyplývá, že proti usnesení a nálezu Ústavního soudu se není možné odvolat. Ústavní soud tedy není oprávněn na základě ústavní stížnosti svá předchozí rozhodnutí rušit. S ohledem na čl. 2 odst. 3 Ústavy si takovou pravomoc nemůže ani "judikatorně vytvořit".
6. Jak vyplývá z výše uvedeného, není Ústavní soud příslušný k projednání návrhů - ústavních stížností stěžovatele. Proto oba návrhy odmítl podle §43 odst. 1) písm. d) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. prosince 2022
Tomáš Lichovník v. r.
soudce zpravodaj