ECLI:CZ:US:2022:2.US.999.22.1
sp. zn. II. ÚS 999/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti Ing. Milana Honců, zastoupeného Mgr. Štěpánem Mládkem, advokátem, sídlem Skořepka 422/7, Praha 1 - Staré Město, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10. února 2022 č. j. 3 As 225/2019-37 a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. května 2019 č. j. 50 A 27/2017-118, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a obce Jenštejn, sídlem 9. května 60, Jenštejn, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 12. 4. 2022, stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedených rozsudků z důvodu tvrzeného porušení jeho základních práv zaručených v čl. 11 odst. 1 a 4 a čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě.
II.
Shrnutí řízení před obecnými soudy
2. Před správními soudy bylo vedeno řízení o návrhu stěžovatele na zrušení části územního plánu obce Jenštejn, který jako opatření obecné povahy vydalo zastupitelstvo této obce usnesením ze dne 4. 12. 2014 pod č. 10-1/1/2014-2018, s účinností od 30. 12. 2014 (dále jen "územní plán"), a to v části týkající se Lokality III: Areál bývalého JZD. Stěžovatel v této lokalitě vlastní několik pozemků. Část námitek, které v návrhu uplatnil, směřovala vůči tomu, že územní plán stanovil pro tuto lokalitu, která v něm byla vymezena jako transformační území - plocha přestavby, maximální koeficient podlažní plochy v hodnotě 0,2 a maximální zastavěnost pozemků ve výši 20 %.
3. Rozsudkem Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud") ze dne 28. 5. 2019 č. j. 50 A 27/2017-118 byl návrh zamítnut. K námitce týkající se stanovení koeficientu podlažní plochy a maximální zastavěnosti pozemků v dotčené lokalitě krajský soud uvedl, že podle bodu 3.2 b) textové části územního plánu se rozvoj komerčních ploch a ploch výroby předpokládá "také v menším rozsahu v transformačním území bývalého JZD". Na základě závěrů územní studie v budoucnu dojde k celkové přestavbě (komplexní transformaci) plochy P1 tak, aby tato lokalita nenarušovala historickou urbanistickou stopu obce. Skutečnost, že byly nastaveny nízké koeficienty, podle krajského soudu tomuto cíli neodporuje. Naopak je plně v souladu s tím, že je plocha P1 v územním plánu označována jako plocha přestavby či transformační území.
4. Krajský soud uznal, že vedlejší účastnice zcela oprávněně hledala cesty, jak dosáhnout zákonem stanovenými nástroji kýženého cíle spočívajícího v přestavbě areálu do podoby, která bude méně narušovat, případně bude v souladu s historickou urbanistickou podobou obce a jejího okolí. Navzdory riziku, že dotčení vlastníci v dané situaci rezignují na přestavbu a území zůstane zakonzervováno, neměla vedlejší účastnice po ruce jiné přímočařejší regulativní nástroje k dosažení nápravy nebo by šlo o nástroje v dané době nepřiměřeně tvrdé. Stanovený koeficient neměl ani diskriminační charakter. Rozdílná hodnota koeficientu podlažní plochy oproti jiným částem obce, popř. oproti okolním obcím, byla plně opodstatněná tím, že se dotčené orgány vyjádřily proti další výstavbě v daném území a dokonce navrhovaly odstranění stávajících staveb. Nelze tedy s úspěchem tvrdit, že pro obdobné lokality byl stanoven koeficient 0,8. Nebyla shledána ani nepřezkoumatelnost napadeného územního plánu.
5. Stanovený koeficient podlažní plochy a maximální možné zastavěnosti byly podle krajského soudu opodstatněny skutkovými okolnostmi. Za situace, kdy dotčené orgány nesouhlasily se zastavitelností areálu bývalého JZD a požadovaly budoucí odstranění nevhodné zástavby, bylo vedlejší účastnicí zvolené řešení přijatelným kompromisem, který respektuje i zájmy soukromých vlastníků. Těm ponechává možnost dosavadního funkčního využití a nedotýká se stávajících staveb, jejichž úpravu a v omezené míře i rozšíření taktéž umožňuje. S tvrzením stěžovatele, že stanoviska nereflektovala majetkoprávní otázky a vlastnická práva, lze sice souhlasit, vedlejší účastnice však tato stanoviska respektovala jen potud, pokud byla slučitelná s ochranou vlastnických práv. Návrh na odstranění staveb bez náhrady a stanovení nezastavitelnosti dotčeného území nepřijala pro rozpor se zákonem a s platnou územně plánovací dokumentací, což rovněž svědčí o tom, že hledala řešení vůči vlastníkům co nejšetrnější.
6. Proti uvedenému rozsudku podal stěžovatel kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud zamítl rozsudkem ze dne 10. 2. 2022 č. j. 3 As 225/2019-37. Podle jeho názoru se krajský soud přesvědčivým a dostatečně podrobným způsobem vypořádal s argumentací stěžovatele. Nebylo mu možné vytknout, že by pouze nekriticky převzal argumentaci vedlejší účastnice. Vedlejší účastnice tím, že ve sporné lokalitě bývalého areálu JZD stanovila koeficienty "zastavěnosti", ze zákonných mantinelů nevybočila. Stanovené regulativy nepředstavují nepřiměřený a bezdůvodný zásah do stěžovatelova vlastnického práva, který by vykazoval znaky diskriminace či libovůle.
7. Stěžovatel podstatnou částí své argumentace zpochybňoval legitimnost cíle stanovené regulace. Tento cíl však podle Nejvyššího správního soudu zužoval toliko na zájem vedlejší účastnice na "kultivaci" zchátralého areálu bývalého JZD z důvodu, že daný areál ve svém současném stavu narušuje hodnotu kulturní památky (hradu Jenštejn) a historický ráz jejího okolí. Ani vedlejší účastnice, ani dotčené orgány prostřednictvím předložených stanovisek, ovšem neusilují o takto úzký cíl. Jejím cílem je dosáhnout do budoucna celkové nové, vhodnější využití celé sporné lokality, v níž se nachází řada neudržovaných staveb bývalého JZD, které svému dřívějšímu účelu již neslouží. Proto je také tato lokalita územním plánem vymezena jako transformační území - plocha přestavby, tedy jako znehodnocené území, které vyžaduje obnovu. Proti tomuto jejímu vymezení stěžovatel nikterak nebrojí. Stanovené koeficienty jsou přitom s tímto vymezením bezprostředně spojeny. Mají zabránit tomu, aby jednotliví vlastníci pozemků ve sporné lokalitě realizovali novou výstavbu (bez odstranění té stávající), která by zamýšlenou obnovu a změnu stávajícího stavu lokality znemožňovala. Současně stanovené koeficienty "zastavěnosti" brání tomu, aby další výstavba v areálu bývalého JZD, který částečně tvoří rozhraní obce s okolní nezastavěnou krajinou, nebránila v prostupnosti zastavěného území obce ve vztahu k okolní krajině.
8. Již krajský soud vysvětlil, že odlišná hodnota daného koeficientu ve sporné lokalitě má své opodstatnění. V tomto ohledu není relevantní tvrzení stěžovatele, že na pozemku sousedícím se spornou lokalitou dochází k developerské výstavbě, a že pokud by byly ze sporné lokality odstraněny všechny stavby bývalého JZD, měla by shodný charakter, jako s ní sousedící pozemek, který je územním plánem určen k výstavbě primárně staveb individuálního bydlení. Takový skutkový stav zde v době vydání územního plánu zjevně nepanoval. Nejvyšší správní soud dále uvedl, že vedlejší účastnice v územním plánu, mimo jiné s odkazy na stanoviska dotčených orgánů, jasně a srozumitelně vysvětlila, jaké veřejné zájmy sleduje a z jakých důvodů. Naproti tomu stěžovatel ani v návrhu na zrušení příslušné části napadeného územního plánu, ani v kasační stížnosti blíže nevysvětlil, jakým konkrétním způsobem jej stanovená regulace v jeho vlastnickém právu omezuje či bude omezovat. Otázku proporcionality přijatého řešení přitom správní soudy mohou posoudit pouze u záměrů, které stěžovatel sám deklaruje. Pro závěr o přiměřenosti stanovených regulativů mělo také význam, že tyto regulativy stěžovateli nebrání v tom, aby své pozemky a budovy v areálu bývalého JZD i nadále využíval tak, jako před přijetím územního plánu. Vzhledem k tomu, že nedošlo ke změně funkčního využití plochy sporné lokality a koeficienty podlažní plochy a maximální zastavěnosti pozemků byly v této lokalitě stanoveny na hodnotách faktické míry zastavěnosti v době pořizování územního plánu, stanovené regulativy pro stěžovatele z hlediska možnosti využívávání jeho předmětů vlastnictví nepředstavují žádnou změnu. K případnému omezení vlastnického práva stěžovatele by mohlo dojít teprve tehdy, pokud by měl v úmyslu své pozemky a budovy využívat jinak, než dosud. V tomto směru své záměry nicméně ani nenaznačil.
III.
Argumentace stěžovatele
9. Stěžovatel považuje provedenou změnu územního plánu za nezákonnou a postrádající legitimní cíl a spatřuje v ní bezdůvodný zásah do svého vlastnického práva. Nově stanovený nízký koeficient zastavěnosti spíše než ke kultivaci příslušného území přispěje k zakonzervování stávajícího stavu. Stěžovatel nezpochybňuje, že sporná lokalita je územním plánem vymezena jako transformační území - plocha přestavby a že stávající stav je třeba v budoucnu řešit novou výstavbou, přestavbou a s tím souvisejícím odstraněním stávající zástavby. Takové změny jsou ale zejména v zájmu stěžovatele, popř. jakéhokoli vlastníka, který by požadovanou kultivaci provedl bez ohledu na direktivní a diskriminační zásah do jeho vlastnického práva. I kdyby byl cíl územního plánu legitimní, zásah by neobstál pro nevhodnost zvoleného prostředku a nepoměr mezi zásahem do základního práva stěžovatele a užitkem, který je tímto zásahem dosažen ve prospěch veřejnosti. Stěžovatel připomíná, že každá nová výstavba musí projít příslušným povolovacím procesem. Má-li vedlejší účastnice za to, že některá z budov je v tak špatném stavu, že její užívání ohrožuje zdraví a život, může nařídit její odstranění.
10. Nevhodnost a nezákonnost změny územního plánu je zjevná i z toho důvodu, že došlo-li by k odstranění veškeré zástavby nacházející se v dotčené lokalitě, byl by dotčený areál ve stejném postavení jako bezprostředně přilehlý sousední pozemek, na kterém probíhá developerská výstavba. Ostatně i na tomto sousedním pozemku se nacházely budovy bývalého areálu JZD, před výstavbou však byly odstraněny. Na bezprostředně přilehlém pozemku, na kterém probíhá developerská výstavba, není zastavěnost podle územního plánu nikterak omezena. Fakticky pak je v současné době větší než 0,8.
11. Dále obecné soudy poukázaly na to, že nová výstavba v dotčené lokalitě by mohla bránit v prostupnosti zastavěného území, které tvoří částečné rozhraní obce s okolní nezastavěnou krajinou. I tento argument považuje stěžovatel za nesprávný. Areál bývalého JZD částečně sousedí s poli přilehlými k obci Jenštejn. Příslušný areál je ve vlastnictví zejména stěžovatele (a v menší míře dalších soukromých osob). Jde o soukromý majetek, kam nemají další osoby dovolen vstup. Stanovené koeficienty proto na prostupnost zastavěného území žádný vliv nemají. Tvrzení o zachování prostupnosti zastavěného území jako argument pro radikální snížení koeficientů je proto irelevantní a nezdůvodňuje napadenou změnu územního plánu. Stanovení radikálně nižšího koeficientu zastavěnosti omezuje stěžovatele v jeho vlastnickém právu bez dalšího, aniž by stěžovatel již nyní musel realizovat nějaké plány či využívat své pozemky a budovy jinak než dosud. Toto opatření mu velmi významným způsobem zužuje okruh možností využití dotčených pozemků i hodnotu dotčených nemovitostí.
IV.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
12. Ústavní soud je příslušný k projednání návrhu. Ústavní stížnost byla podána oprávněným navrhovatelem, je přípustná [stěžovatel nemá k dispozici další zákonné procesní prostředky k ochraně práva ve smyslu §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], byla podána včas a splňuje i všechny zákonem stanovené náležitosti, včetně povinného zastoupení advokátem (§29 až 31 zákona o Ústavním soudu).
V.
Vlastní posouzení
13. Poté, co se Ústavní soud seznámil s argumentací stěžovatele a napadenými rozsudky, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
14. V řízení o ústavních stížnostech [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, §72 a násl. zákona o Ústavním soudu] Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) přezkoumává rozhodnutí či postup orgánů veřejné moci jen z toho hlediska, zda jimi nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod. Tak tomu ale v posuzované věci není.
15. Z napadených rozsudků vyplývá, že jimi bylo rozhodnuto ve věci návrhu stěžovatele podle §101a soudního řádu správního na zrušení opatření obecné povahy, kterým byla provedena úprava územního plánu podle §188 odst. 1 ve spojení s §43 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů. Námitky, jež stěžovatel uplatnil v ústavní stížnosti, se týkaly především zákonnosti tohoto opatření obecné povahy a svým obsahem odpovídaly námitkám uplatněným v řízení před správními soudy. Správní soudy na tyto námitky reagovaly a náležitě a přesvědčivě se s nimi vypořádaly. Napadené opatření obecné povahy přezkoumaly i z hlediska tvrzeného porušení základního práva stěžovatele vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny a shledaly, že zásah do tohoto práva má legitimní důvod a není vůči stěžovateli nepřiměřený.
16. Za situace, kdy vše podstatné již bylo uvedeno v napadených rozsudcích, obzvláště je-li podstatou námitek především posouzení věci v rovině podústavního práva, se Ústavní soud omezuje na konstatování, že v těchto rozhodnutích neshledal svévoli ani jiné kvalifikované pochybení, které by opodstatňovalo závěr o porušení základního práva stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny či jiného jeho ústavně zaručeného základního práva nebo svobody. Ve zbytku postačí odkázat na příslušné části odůvodnění napadených rozsudků.
17. Ústavní soud proto rozhodl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o odmítnutí ústavní stížnosti stěžovatele.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. května 2022
David Uhlíř v. r.
předseda senátu