ECLI:CZ:US:2022:3.US.1006.22.1
sp. zn. III. ÚS 1006/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Alžběty Vyskočilové, zastoupené JUDr. Adamem Kopeckým, LL.M., advokátem se sídlem Zborovská 1023/21, Praha 5, proti výroku I. rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2022 č. j. 22 Cdo 187/2021-306, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Výše označená stěžovatelka podala prostřednictvím advokáta ústavní stížnost. Posuzovanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, neboť tvrdí, že jím došlo k porušení jejího práva na soudní a jinou právní ochranu dle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a práva na ochranu vlastnictví dle čl. 11 Listiny.
2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a přiložených listin, stěžovatelka se žalobou domáhala určení, že je vlastníkem pozemku parc. č. X1, parc. č. X2, parc. č. X3, parc. č. X4, zapsané v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Beroun, pro k. ú. Trněný Újezd, obec M.
3. Okresní soud rozsudkem ze dne 12. 11. 2019 č. j. 11 C 25/2018-207 rozhodl, že stěžovatelka je vlastníkem pozemků parc. č. X2, parc. č. X3, parc. č. X4, vše zapsané v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Beroun na LV č. X5, pro k. ú. Trněný Újezd, obec M. (výrok I.), stěžovatelka je vlastníkem ideální poloviny pozemku parc. č. X1, zapsanou v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Beroun na LV č. X6, pro k. ú. Trněný Újezd, obec M. (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).
4. K odvolání žalovaných Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 6. 2020 č. j. 26 Co 72/2020-255 rozhodnutí nalézacího soudu změnil tak, že zamítl návrh na určení, že "žalobkyně je vlastníkem pozemků parc. č. X2, X3, X4, zapsaných v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrálním pracovištěm Beroun na LV č. X5 pro katastrální území Trněný Újezd, obec M. a ideální poloviny pozemku parc. č. X1, zapsaného v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrálním pracovištěm Beroun na LV č. X6 pro katastrální území Trněný Újezd, obec M. [výrok I, bod a)]. Dále změnil rozsudek nalézacího soudu ve výroku I. tak, že určil, že Eva Bartošová, zemř. 26. 11. 2000, byla ke dni své smrti vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti id. 1/2 k pozemkům parc. č. X2, X3, X4, vše zapsané v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrálním pracovištěm Beroun na LV č. X5 pro katastrální území Trněný Újezd, obec M. a ideální poloviny pozemku parc. č. X1, zapsané v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrálním pracovištěm Beroun na LV č. X6 pro katastrální území Trněný Újezd, obec M. [výrok I, bod b)]. Dále změnil rozsudek nalézacího soudu tak, že určil, že stěžovatelka je vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti ideální poloviny k pozemkům parc. č. X2, X3, X4, zapsaným v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrálním pracovištěm Beroun na LV č. X5 pro katastrální území Trněný Újezd, obec M. [výrok I, bod c)].
5. Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 18. 1. 2022 č. j. 22 Cdo 187/2021-306 rozhodl, že rozsudek odvolacího soudu se v rozsahu výroku I, bodu b), ve vztahu k podílům pozemků parc. č. X2, X3, X4 v k. ú. Trněný Újezd o velikosti ideální poloviny, a výroku II. ruší a věc se vrací Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení (výrok I.).
6. Stěžovatelka brojí proti výroku I. rozsudku Nejvyššího soudu s tím, že právní názor dovolacího soudu je zcela v rozporu s realitou a klade na stěžovatelku, resp. její právní předchůdce a na posouzení jejich dobré víry při vydržení nemovitostí nepřiměřeně vysoké požadavky.
7. Ještě dříve, než mohl Ústavní soud přikročit k věcnému projednání ústavní stížnosti, posoudil splnění formálních požadavků řízení kladených na takový návrh zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž shledal, že ústavní stížnost je nepřípustná.
8. Pojmovým znakem procesního institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovatelce k ochraně jejího práva poskytuje (viz §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit (věc je pro ně uzavřena). Z výše uvedeného vyplývá, že stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob příslušný konkrétní orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud do jeho postavení zasáhnout tím, že by ve věci sám rozhodl dříve než tento orgán. Princip právního státu takové souběžné rozhodování nepřipouští.
9. Opakovaně jako nepřípustné proto Ústavní soud odmítl ústavní stížnosti v případě, kdy existovalo pravomocné rozhodnutí soudu, jímž však nebyla věc ukončena, nýbrž byla vrácena soudu či jinému státnímu orgánu k dalšímu řízení.
10. V posuzované věci byla ústavní stížnost podána za situace, kdy v řízení nebylo dosud vydáno konečné rozhodnutí ve věci. Posuzovaná věc se nyní nachází ve fázi řízení před krajským soudem. V daném procesním stadiu Ústavní soud v rámci své Ústavou a zákonem o Ústavním soudu stanovené pravomoci, jíž musí pečlivě dbát, není povolán k námitkám předestřeným stěžovatelkou v ústavní stížnosti vyvozovat žádné závěry. Ústavní stížností totiž není napadeno pravomocné rozhodnutí podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy a §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, které by bylo schopno samo o sobě zasáhnout do základních práv nebo svobod stěžovatelky, a bylo tak způsobilé přezkumu Ústavním soudem v mezích jeho pravomoci.
11. Ústavní soud vzhledem k výše uvedenému uzavírá, že ve věci neshledal důvod ke svému zásahu do rozhodování obecných soudů. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost jako nepřípustnou podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. dubna 2022
Ludvík David, v. r.
soudce zpravodaj