ECLI:CZ:US:2022:3.US.1106.22.1
sp. zn. III. ÚS 1106/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatelky K. H., právně zastoupené Mgr. Petrou Mrňovou Vojtíškovou, advokátkou se sídlem Pontassievská 1, Znojmo, proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 18. 10. 2019 č. j. 19 Nc 38003/2018-111 a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 1. 2022 č. j. 21 Co 10/2020-215, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. V ústavní stížnosti stěžovatelka napadá shora uvedená rozhodnutí obecných soudů, když má za to, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě byl upraven styk nezletilého s otcem, a to v každém sudém týdnu v roce v sobotu od 8:00 do 16:00 hodin a v neděli od 8:00 do 16:00 hodin, a dále od 1. 5. 2020 v každém sudém týdnu v roce od soboty 8:00 hodin do neděle 16:00 hodin; v každém lichém týdnu ve středu od 14:30 do 16:30 hodin; o vánočních prázdninách v roce 2019 dne 26. 12. od 9:00 hodin do 16:00 hodin a od roku 2020 nadále od 26. 12. od 9:00 hodin do 28. 12. do 17:00 hodin, přičemž bylo stanoveno, že dne 24. 12. bude nezletilý vždy u matky a v lichém kalendářním roce o Velikonočním pondělí od 8:00 do 16:00 hodin. Stanovil práva související s výkonem styku (vše výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). Proti citovanému rozsudku podala stěžovatelka odvolání. Krajský soud v Brně ve výroku I. změnil rozsudek soudu I. stupně tak, že otec je oprávněn stýkat se s nezletilým v každém sudém kalendářním týdnu v roce v sobotu a v neděli vždy od 8:00 do 16:00 hodin a od 1. 5. 2022 nadále v sobotu od 8:00 hodin do neděle 16:00 hodin, v lichém kalendářním roce o Velikonočním pondělí od 8:00 do 16:00 hodin; v lichém kalendářním roce od 24. 12. 8:00 hodin do 25. 12. 16:00 hodin a v sudém kalendářním roce od 26. 12. 8:00 hodin do 28. 12. 16:00 hodin. Otec je oprávněn nezletilého převzít ve stanovenou dobu v místě bydliště matky a je povinen jej matce po uplynutí doby stanovené pro styk v místě jejího bydliště předat zpět. Matka je povinna nezletilého na styk s otcem řádně a včas připravit, ve stanovenou dobu v místě svého bydliště otci předat a je povinna po uplynutí doby stanovené pro styk v místě svého bydliště nezletilého převzít zpět. Rodiče jsou povinni si při výkonu styku poskytovat vzájemnou součinnost, zejména se včas informovat o případných překážkách ve výkonu styku. Ve výroku II. soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Výrokem III. byla stěžovatelce uložena povinnost nahradit České republice - Okresnímu soudu ve Znojmě na nákladech řízení vzniklých státu částku 9 787 Kč do tří měsíců od právní moci rozsudku.
3. V ústavní stížnosti stěžovatelka uvedla, že až v odvolacím řízení byl vyslyšen její návrh na zadání znaleckého posudku z oboru školství a kultura, odvětví psychologie, se specializací odvětví psychologie dětí a dospělých. Proti způsobu vyšetření i proti závěrům znaleckého posudku měla zásadní výhrady, rovněž i proti vyúčtování znalečného. V době obdržení znaleckého posudku měnila své původní právní zastoupení, které dočasně pozbyla. Jako laik se nevyznala v posudku ani v k němu přiložených listinách a nevěděla, že ji soud vyzval, aby se k posudku vyjádřila písemně. Byla tedy přesvědčena, že dojde k výslechu znalkyně u nařízeného jednání odvolacího soudu. Odvolací soud ale znalkyni k nařízenému jednání nepředvolal, byť sám v odůvodnění uvedl, že je to výjimečný postup. Stěžovatelka ale nevěděla, že výhrady ke znaleckému posudku lze vznést písemně a byla přesvědčena, že znalkyni bude moci klást otázky při jednání. Obecné soudy svým rozhodnutím, jakož i postupem, který vydání napadeného rozhodnutí předcházel, tedy zejména nepředvoláním znalkyně k jednání, porušily ustanovení občanského soudního řádu a v důsledku toho bylo porušeno právo stěžovatelky na řádný proces, resp. možnost domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu, ústavně zaručené čl. 36 odst. 1. a čl. 38 odst. Listiny.
5. Pokud jde o řízení před Ústavním soudem, pak je nutno připomenout, že zákon o Ústavním soudu rozeznává v §43 odst. 2 písm. a) jako zvláštní kategorii návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, příp. ve vyžádaném soudním spise. Vedou-li informace zjištěné uvedeným způsobem Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, může být bez dalšího odmítnuta. Tato relativně samostatná část řízení nemá kontradiktorní charakter. Tak tomu je i v daném případě.
6. Ústavní soud poznamenává, že hodnocení důkazů a zjišťování skutkového stavu je úkolem obecných soudů. Ústavnímu soudu zásadně nepřísluší do této jejich činnosti zasahovat, a pouhý jeho nesouhlas s učiněnými skutkovými zjištěními tak důvodem pro kasační zásah ani být nemůže. Do procesu zjišťování skutkového stavu obecnými soudy přísluší Ústavnímu soudu zasáhnout pouze tehdy, pokud by tento proces vykazoval zcela zásadní, "extrémní", nedostatky. Taková situace by mohla nastat typicky v případě, kdy by zjištěný skutkový stav byl v natolik zásadním a zřejmém rozporu s provedenými důkazy, že by k němu soudy nemohly při respektování základních zásad hodnocení důkazů nikdy dospět.
7. Obecně platí, že v rodinných věcech Ústavní soud přistupuje k možnosti přehodnocování závěrů obecných soudů značně zdrženlivě. Tato zdrženlivost se odráží mimo jiné v tom, že ve věcech upravených v druhé části zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, zásadně není proti rozhodnutí odvolacího soudu přípustné dovolání jako mimořádný opravný prostředek [§238 odst. 1 písm. a) o. s. ř.]. Prostor pro kasační zásah Ústavního soudu je tak velmi zúžen, v důsledku čehož se jeho přezkumná pravomoc soustředí pouze na posouzení toho, zda v případě napadeného rozhodnutí nejde o extrémní rozhodnutí, které by bylo založeno na naprosté libovůli, resp. které by jinak porušilo právo účastníka řízení na soudní ochranu. Rovněž je nutno vzít v úvahu, že jsou to právě obecné soudy, které mají ke všem účastníkům řízení nejblíže, provádějí a hodnotí v zásadní míře důkazy, komunikují s účastníky a dalšími osobami relevantními pro řízení, z čehož si vytvářejí racionální úsudek, a vynášejí tak relevantní skutkové závěry z bezprostřední blízkosti jádra řešené věci. Už jen proto Ústavní soud nemůže tyto soudy nahrazovat ve výkonu pravomoci ve věcech úpravy péče o nezletilé.
8. Z napadeného rozhodnutí odvolacího soudu vyplývá, že jednání tohoto soudu bylo odročeno za účelem vypracování znaleckého posudku, jehož zpracováním byla ustanovena znalkyně z oboru psychologie, odvětví psychologie dětí a dospělých, PhDr. Jana Veselá, Ph.D. Znalecký posudek byl však zpracován se značným zpožděním, zejména z důvodů na straně matky, která se s nezletilým opakovaně nedostavovala k vyšetření znalkyní, s poukazem na nepříznivou epidemiologickou situaci a koronavirová
opatření. Znalkyně poté podala písemný znalecký posudek, účastníci vůči němu nevznesli výhrady, a proto odvolací soud, jak sám uvedl, výjimečně nepřistoupil ani k ústnímu výslechu znalkyně, neboť o správnosti znaleckého posudku ve smyslu jeho přesvědčivosti, úplnosti ve vztahu k zadání a logickému odůvodnění závěrů, neměl pochybnosti. Závěry posudku podle názoru soudu v podstatě odpovídaly i dalším v řízení provedeným důkazům. Závěry posudku výhrady matky nikterak nepotvrdily, naopak svědčí o výchovné způsobilosti otce (viz sdělení MŠ a stanovisko opatrovníka), o jeho schopnosti zajišťovat specifické potřeby nezletilého a nastavení kontaktů i s ním jako prospěšné pro další rozvoj nezletilého. Ve shodě se znalkyní je soud přesvědčen, že nezletilý pro svůj zdárný vývoj potřebuje oba rodičovské vzory, přičemž úprava, kterou odvolací soud stanovil, odpovídá aktuálnímu dennímu režimu nezletilého, jeho zdravotnímu stavu i možnostem otce.
9. Ústavní soud nezjistil nic zásadně nespravedlivého, pokud jde o nevyslechnutí znalkyně, jež zpracovala znalecký posudek. Zde je třeba zdůraznit, že ačkoli vyslechnutí znalce je dle §127 odst. 1 o. s. ř. vskutku výchozím pravidlem, může se soud v odůvodněných případech spokojit s písemným posudkem. V dané věci nepokládal odvolací soud předložený znalecký posudek za vzbuzující pochyby a s přihlédnutím k dalším důkazům se spokojil s jeho písemnou podobou. Není úkolem Ústavního soudu hodnotit, zda opravdu šlo o odůvodněný případ, v němž není třeba, aby znalkyně své závěry před soudem dále obhajovala. Podstatné totiž je, že odvolacím soudem nastavený režim styku nezletilého s otcem, o který v řízení šlo, vychází nejen z tohoto posudku, nýbrž i z dalších provedených důkazů.
10. Po přezkoumání napadených rozhodnutí z hlediska námitek stěžovatelky pak Ústavní soud konstatuje, že vzhledem k okolnostem případu lze ústavní stížností napadené rozhodnutí krajského soudu, jakož i jemu předcházejí rozhodnutí soudu okresního, považovat za ústavně konformní. Ústavní soud proto předmětnou ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. května 2022
Vojtěch Šimíček, v. r.
předseda senátu