ECLI:CZ:US:2022:3.US.1279.22.1
sp. zn. III. ÚS 1279/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. S., právně zastoupeného JUDr. Petrou Zaoralovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Na Florenci 1332/23, Praha 1, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 2. 2022 č. j. 12 To 36/2022-612 a usnesení Okresního soudu v Jičíně ze dne 17. 1. 2022 č. j. 1 T 202/2015-590, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavnímu soudu byl doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi mělo dojít k porušení jeho práva zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Napadeným usnesením zamítl Krajský soud v Hradci Králové stížnost podanou stěžovatelem proti usnesení Okresního soudu v Jičíně ze dne 17. 1. 2022 č. j. 1 T 202/2015-590, kterým byl zamítnut návrh na povolení obnovy řízení proti rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 21. 3. 2016 č. j. 1 T 202/2015-213 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 7. 2016 č. j. 11 To 193/2016-244 a ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 8. 2017 č. j. 11 To 193/2016-297. Stěžovatel byl v této trestní věci uznán vinným ze spáchání přečinů ublížení na zdraví z nedbalosti dle §148 odst. 1 trestního zákoníku a neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku dle §151 trestního zákoníku a byl mu za to uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 26 měsíců a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všech druhů na dobu 26 měsíců.
3. Důvodem obnovy měla být podle stěžovatele skutečnost, že se po právní moci napadeného rozsudku objevil nový důkaz, a to znalecký posudek Ing. Andreje Haringa, znalce z oboru doprava, odvětví doprava silniční, specializace dopravní nehody, z něhož mj. plyne, že v okamžiku dopravní nehody s vysokou pravděpodobností nedošlo k přímému kontaktu vozidla stěžovatele s jízdním kolem poškozeného, a v takovémto případě stěžovatel o pádu cyklisty s vysokou pravděpodobností nevěděl. Vzhledem k tomu, že přečin neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku dle §151 trestního zákoníku je trestným činem úmyslným, bylo prokazování úmyslu neposkytnout pomoc poškozenému v předmětné trestní věci klíčové. Nově předložený důkaz, znalecký posudek, tak podle názoru stěžovatele vyvolává zcela odlišný důkazní stav, a to nejen v duchu zásady in dubio pro reo.
4. Návrh na povolení obnovy řízení soud zamítl s odůvodněním, že předložený znalecký posudek není natolik přesvědčivý, aby mohl vést k jiným závěrům soudu o skutkových zjištěních, učiněných v nalézacím řízení. Rozhodné skutečnosti pro posouzení skutku a jeho právní kvalifikaci se i přes některé zpochybňující hypotetické závěry vycházející ze znaleckého posudku podařilo v původním nalézacím řízení prokázat jinak, a to zejména výpověďmi slyšených svědků, jak je z meritorního rozhodnutí zřejmé a jak odvolací soud, ale i dovolací soud, shledaly. Krajský soud v Hradci Králové v rámci řízení o stížnosti závěry okresního soudu uznal jako správné a stížnost jako nedůvodnou zamítl.
5. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že ve svém návrhu nijak nepolemizoval ani nezpochybňoval dosavadní skutkové závěry obecných soudů, ani soudu Ústavního. Na druhou stranu považuje předložený důkaz za tak významný a věrohodný, že by měl vést k obnově původního trestního řízení. Nejenže je znalecký posudek důkazem v trestním řízení dle §89 odst. 2 trestního řádu, ale jedná se o jeden z nejobvyklejších důkazních prostředků.
6. Pokud jde o řízení před Ústavním soudem, pak je nutno připomenout, že zákon o Ústavním soudu rozeznává v §43 odst. 2 písm. a) jako zvláštní kategorii návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, příp. ve vyžádaném soudním spise. Vedou-li informace zjištěné uvedeným způsobem Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, může být bez dalšího odmítnuta. Tato relativně samostatná část řízení nemá kontradiktorní charakter. Tak tomu je i v daném případě.
7. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti, není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a není jim instančně nadřazen. Ústavní soud nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když došlo k porušení "běžné zákonnosti", ale až tehdy, představuje-li takové pochybení zároveň porušení ústavně zaručeného práva (srov. např. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 45/94 ze dne 25. 1. 1995). V řízení o ústavní stížnosti tedy není sama o sobě významná námitka nesprávnosti napadeného rozhodnutí, a není rozhodné, je-li dovozována z hmotného či procesního (podústavního) práva.
8. Obnova řízení podle §277 a násl. trestního řádu představuje mimořádný opravný prostředek sloužící k odstranění nedostatků ve skutkových zjištěních, na nichž je založeno pravomocné soudní rozhodnutí, za situace, kdy důkazy svědčící o těchto nedostatcích vyšly najevo až po právní moci původního rozhodnutí. Účelem tohoto prostředku je odstranění případného justičního omylu. Představuje tedy vyjádření zásady, že veřejný zájem na správném, a proto i spravedlivém trestněprávním rozhodnutí, stojí nad veřejným zájmem na právní jistotě ztotožněné s pravomocným rozhodnutím.
9. Obecně k obnově trestního řízení Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně uvádí, že jeho úlohou není přezkoumávání správnosti původního rozhodnutí napadeného návrhem na povolení obnovy řízení. Ani obecné soudy, tím spíše Ústavní soud, nemohou v řízení o návrhu na povolení obnovy řízení podle trestního řádu přezkoumávat napadené meritorní rozhodnutí (viz např. nález sp. zn. III. ÚS 2959/10 ze dne 14. 4. 2011).
10. V posuzované věci se přitom stěžovatel právě takového přezkumu fakticky domáhá. Odvolací soud, a před ním i soud prvního stupně, logicky a srozumitelně vysvětlily, proč předložený znalecký posudek je sice možno považovat na důkaz nový, soudu dříve neznámý, ale nemůže odůvodnit jiné rozhodnutí soudu. Ústavní stížností napadené rozhodnutí nelze shledávat ani nepřezkoumatelným, ani je nelze považovat za nedostatečně odůvodněné, jak se zřejmě domnívá stěžovatel. Jestliže soudy respektují jak podmínky dané procesními a hmotněprávními předpisy, tak zásady plynoucí z ústavního pořádku České republiky, což se v dané věci stalo, nespadá do pravomoci Ústavního soudu jejich činnost a rozhodnutí podrobněji přezkoumávat, neboť není další nadřazenou instancí v systému obecných soudů.
11. Protože Ústavní soud neshledal, že by napadeným rozhodnutím došlo k porušení základních práv stěžovatele, ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. července 2022
Vojtěch Šimíček, v. r.
předseda senátu