ECLI:CZ:US:2022:3.US.1438.21.1
sp. zn. III. ÚS 1438/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem o ústavní stížnosti stěžovatele M. J., zastoupeného Mgr. Janem Skotnicou, advokátem, sídlem Hlavní třída 15, Frýdek-Místek, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. února 2021 č. j. 4 To 255/2020-833, za účasti Krajského soudu v Ostravě jako účastníka řízení, a Krajského státního zastupitelství v Ostravě jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel napadl v záhlaví uvedené rozhodnutí, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání, které podal jako poškozený v trestním řízení proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 27. 8. 2020 č. j. 2 T 174/2017-739, kterým byla (mimo jiné) odsouzenému R. B. uložena povinnost zaplatit stěžovateli na náhradě škody částku 19 264,50 Kč a se zbytkem svého nároku na náhradu škody byl stěžovatel odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. Stěžovatel je přesvědčen, že mu měla být přiznána vyšší částka, a že předmětným rozhodnutím byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Navrhuje, aby Ústavní soud ústavní stížností napadené rozhodnutí zrušil.
2. Ústavní soud, předtím než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího věcného projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu. Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti jako prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod je její subsidiarita. Ústavní stížnost lze zásadně podat pouze tehdy, kdy již nelze k ochraně práva využít jiné procesní prostředky, které stěžovateli zákon poskytuje (§75 odst. 1 ve spojení s §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
3. Za situace, kdy stěžovatel svoji ústavní stížnost směřuje výhradně proti výši přiznané náhrady škody v trestním řízení, není dán prostor k intervenci Ústavního soudu, neboť stěžovatel může své majetkové právo hájit v prostoru daném normami občanskoprávními (obdobně srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 2. 2014 sp. zn. I. ÚS 3621/12 nebo ze dne 8. 7. 2014 sp. zn. II. ÚS 1077/14, veřejně dostupná na internetu v databázi NALUS na http://nalus.usoud.cz).
4. Nutno zdůraznit, že adhezní řízení má ve vztahu k meritornímu trestnímu řízení, byť je jeho nedílnou součástí, v jistém smyslu pouze akcesorickou povahu. Nikoliv trestní řízení a priori, nýbrž toliko civilní řízení je řízením bezvýjimečně zaručujícím, za splnění zákonem předepsaných podmínek, možnost domoci se uplatněného majetkového nároku. Napadené rozhodnutí nezbavuje stěžovatele možnosti podání žaloby v občanskoprávním řízení.
5. Vzhledem k výše uvedenému je ústavní stížnost nepřípustná, pročež ji soudce zpravodaj podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. března 2022
JUDr. Radovan Suchánek, v. r.
soudce zpravodaj