ECLI:CZ:US:2022:3.US.1447.22.1
sp. zn. III. ÚS 1447/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Lidová energie, s. r. o., se sídlem Kollárova 2346/2, Jihlava, zastoupené Mgr. Janem Ambrožem, advokátem se sídlem Dřevná 382/2, Praha, proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 14. 4. 2022 č. j. 33 C 248/2021-39, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Výše označená stěžovatelka podala v zákonné lhůtě prostřednictvím advokáta a po vyčerpání všech procesních prostředků, které jí zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ústavní stížnost. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, neboť má za to, že jím bylo porušeno její právo na soudní a jinou právní ochranu podle čl. 36 a 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a přiložených listin, stěžovatelka se žalobou domáhala zaplacení částky 4 000 Kč s příslušenstvím, jako deaktivační poplatek po ukončení smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny. Dne 26. 8. 2021 byl Městským soudem v Brně vydán elektronický platební rozkaz č. j. EPR 175399/21-8, který se nepodařilo žalovanému doručit, proto soud nařídil v dané věci jednání. V řízení před městským soudem stěžovatelka neprokázala, že došlo k ukončení smlouvy a že jí tím vzniklo právo na deaktivační poplatek, proto žalobu městský soud zamítl. Právní zástupce stěžovatelky se z jednání soudu omluvil z důvodu hospodárnosti řízení.
3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti brojí proti rozhodnutí městského soudu s tím, že pokud již soud vydal elektronický platební rozkaz, měl veškeré skutečnosti uvedené v návrhu za prokázané a jeho žalobnímu návrhu vyhověl. Zamítnutím žaloby výše uvedeným rozsudkem soud vydal překvapivé rozhodnutí. Stěžovatelka dále brojí proti nesprávné aplikaci §118a o. s. ř., neboť nebyla městským soudem poučena o tom, že nepředložila důkaz, kterým by prokázala ukončení smlouvy. Nesouhlasí s názorem soudu, že poučení dle §118a o. s. ř. se poskytuje pouze při jednání, ale tvrdí, že soud měl povinnost poučit ji ještě před nařízením jednání ve věci samé.
4. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod.
5. V nyní projednávané věci byl veden spor o částku ve výši 4 000 Kč, tedy o bagatelní částku, u níž zákonodárce neumožňuje podat ani dovolání. S ohledem na výši žalované částky a okolnosti případu je zřejmé, že se jedná o věc bagatelní, která zpravidla pro nikoliv zcela zásadní faktické (kvantitativní) dopady na osobu stěžovatele, resp. na jeho majetkové poměry, ústavněprávní roviny nedosahuje (usnesení ze dne 13. 8. 2013 sp. zn. III. ÚS 1367/13). Při posuzování jednotlivých pochybení orgánů veřejné moci Ústavní soud mimo jiné konstantně přihlíží k tomu, jak intenzivně jejich eventuální pochybení zasahují do sféry stěžovatelů. Z toho důvodu obvykle odmítá ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutím o částkách, jež jsou svojí povahou bagatelní. Je totiž veden úvahou, že tyto částky již s ohledem na svou výši nejsou schopny představovat porušení základních práv a svobod. Ústavní soud tím zároveň zajišťuje, že se bude moci plně soustředit na plnění své úlohy v rámci ústavního pořádku. Řízení o ústavní stížnosti v případech, kdy se jedná o bagatelní částky, by totiž bezúčelně, v rozporu s principem minimalizace zásahů, vytěžovalo kapacity Ústavního soudu na úkor řízení, v nichž skutečně hrozí zásadní porušení základních práv a svobod.
6. Nad rámec výše uvedeného Ústavní soud konstatuje notorietu, že nepřítomný účastník je vystaven zvýšenému riziku neúspěchu ve sporu. Pokud se stěžovatelka svojí procesní nečinností (zde nedostavením se k soudnímu jednání) práva na poučení zbaví, není povinností soudu toto poučení udělit. Ústavní soud ve své judikatuře dlouhodobě vychází ze zásady odpovědnosti účastníka za ochranu jeho práv "vigilantibus iura scripta sunt" (bdělým náležejí práva), jež předpokládá odpovědnost účastníků za ochranu jejich práv, která je plně v jejich dispozici.
7. Ústavní soud vzhledem k výše uvedenému uzavírá, že ve věci neshledal důvod ke svému zásahu do rozhodování obecného soudu. Z těchto důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. července 2022
Vojtěch Šimíček, v. r.
předseda senátu