ECLI:CZ:US:2022:3.US.1472.22.1
sp. zn. III. ÚS 1472/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Digital Resources a. s. se sídlem Poděbradská 520/24, Praha 9, zastoupené advokátem Mgr. Ing. Martinem Kopeckým, se sídlem Plynárenská 671, Kolín, proti výroku VI. rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 3. 2022 č. j. 4 Cmo 62/2021-1250, ve znění opravného usnesení ze dne 10. 5. 2022 č. j. 4 Cmo 62/2021-1270, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka se, s odvoláním, na porušení jejího práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a práva vlastnit majetek dle čl. 11 odst. 1 Listiny, domáhá zrušení nákladového výroku VI. v záhlaví označeného rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o řadě nároků plynoucích ze smlouvy o dodávce informačních technologií.
2. Ústavní soud se podanou ústavní stížností nejprve zabýval z hlediska splnění procesních podmínek její přijatelnosti, tedy jestli vyhovuje požadavkům zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že jde o návrh nepřípustný, a proto jej odmítl.
3. Podle ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel před jejím podáním nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4). V citovaných ustanoveních má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž též plyne princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost je tedy krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím až poté, co náprava před ostatními orgány veřejné moci již není (standardním postupem) možná. Pojem "vyčerpání" ve smyslu ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu přitom znamená, že dojde nejen k uplatnění příslušného procesního prostředku, ale i k dosažení rozhodnutí o něm. Jestliže je přípustný opravný prostředek podán, je nezbytné vyčkat rozhodnutí o něm a až poté ústavní stížností napadnout také na jeho základě vydané rozhodnutí. K případné nápravě zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod nemůže dojít tak, že by z řízení o ústavní stížnosti a z přezkumu Ústavním soudem bylo vyňato rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje; takový postup by byl v rozporu s principem právní jistoty.
4. V předmětné věci Ústavní soud v rámci řízení o ústavní stížnosti zjistil, že žalobkyně podala proti citovanému rozsudku vrchního soudu dovolání. Uplatnění výše popsaného principu subsidiarity vede k nutnému závěru, že ústavní stížnost, je-li současně vedeno i řízení o stěžovatelkou podaném dovolání, je návrhem nepřípustným, což ve svém důsledku sama stěžovatelka ani nezpochybňuje; naopak v ústavní stížnosti otevřeně přiznává, že nyní posuzovanou stížnost souběžně s dovoláním podala z opatrnosti především proto, aby její ústavní stížnost eventuálně podaná po posouzení podaného dovolání nemohla být odmítnuta pro opožděnost.
5. K tomu Ústavní soud uvádí, že je třeba vzít v úvahu, že není podmínka vyčerpání posledního procesního prostředku (§72 odst. 3) splněna, dokud nebylo dosaženo rozhodnutí o podaném mimořádném opravném prostředku. I když stěžovatelka napadá toliko výrok VI. rozsudku vrchního soudu o nákladech řízení, byl i tento výrok napaden dovoláním, a Nejvyšší soud tak může v rámci řízení o dovolání zrušit i nákladový výrok VI. V této procesní situaci tak není důvod k tomu, aby Ústavní soud řízení o předmětné ústavní stížnosti přerušil a vyčkával rozhodnutí o dovolání. Stěžovatelce nic nebude bránit v tom, aby po doručení rozhodnutí o dovolání, resp. rozhodnutí na něm založeném podala novou ústavní stížnost. Lhůta k podání ústavní stížnosti podle ustanovení §72 odst. 3, odst. 4 zákona o Ústavním soudu bude stěžovatelce v takovém případě zachována.
6. Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. června 2022
Ludvík David, v. r.
soudce zpravodaj