ECLI:CZ:US:2022:3.US.151.22.1
sp. zn. III. ÚS 151/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele E. F., právně zastoupeného Mgr. Petrou Biemovou, advokátkou se sídlem Ciboušov 193, Klášterec nad Ohří, proti usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 15. 11. 2021 sp. zn. 3 Nt 2606/2021, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví tohoto usnesení uvedené usnesení, kterým mělo dojít k porušení jeho ústavně zaručených práv, a to práva na zákonného soudce podle §38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
2. Stěžovatel je trestně stíhán pro podezření ze spáchání zločinu neoprávněného provozování hazardní hry podle §252 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 trestního zákoníku, spáchaný zčásti ve formě pokusu podle §21 trestního zákoníku a zločinu účasti na organizované zločinecké skupině podle §361 odst. 1, 2 trestního zákoníku. Usnesením Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 22. 6. 2021 č. j. VZV 22/2021-13 v Praze bylo rozhodnuto, že podle §25 trestního řádu per analogiam ve spojení s §15 odst. 5 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 23/1994 Sb., o jednacím řádu státního zastupitelství, zřízení poboček některých státních zastupitelství a podrobnostech o úkonech prováděných právními čekateli, ve znění pozdějších předpisů, s předchozím souhlasem nejvyššího státního zástupce ze dne 15. 6. 2021 č. j. 2 NZT 25/2021-112 je k výkonu dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení v trestní věci stěžovatele příslušné Okresní státní zastupitelství v Karlových Varech.
3. Usnesením napadeným ústavní stížností byla podle §148 odst. 1 písm. c) trestního řádu jako nedůvodná zamítnuta stížnost stěžovatele proti usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Karlových Varech ze dne 21. 10. 2021 č. j. 5 ZT 32/2019-827, jímž byl podle §73a odst. 5 trestního řádu a contrario zamítnut jeho návrh na zrušení peněžité záruky ve výši 1 000 000 Kč složené jako náhrada za vazbu stěžovatele.
4. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že k rozhodování o stížnostech podaných proti usnesením dozorujícího státního zástupce je nadále příslušný Okresní soud v Chomutově, nikoli Okresní soud v Karlových Varech, a to s ohledem na §26 trestního řádu.
5. Pokud jde o řízení před Ústavním soudem, pak je nutno připomenout, že zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") rozeznává v §43 odst. 2 písm. a) jako zvláštní kategorii návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, příp. ve vyžádaném soudním spise. Vedou-li informace zjištěné uvedeným způsobem Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, může být bez dalšího odmítnuta. Tato relativně samostatná část řízení nemá kontradiktorní charakter. Tak tomu je i v daném případě.
6. S ohledem na podstatu tvrzeného zásahu do základních práv stěžovatele považuje Ústavní soud za nutné v prvé řadě připomenout závěry své již ustálené judikatury, dle níž možnost jeho zásahu do přípravného řízení v rámci trestního procesu je nutno vykládat restriktivním způsobem. Ústavní soud se takto cítí být povolán korigovat pouze excesy, jež jsou výrazem svévole či libovůle orgánů činných v trestním řízení. Vyjádřeno jinými slovy, jeho kasační intervence do probíhajícího řízení (nikoli pravomocně ukončeného trestního stíhání) má své místo pouze v případech zjevného porušení kogentních ustanovení podústavního práva, kdy se postup orgánů činných v trestním řízení zcela vymyká ústavnímu, resp. zákonnému procesně právnímu rámci a jím založené vady, případně jejich důsledky, nelze v soustavě orgánů činných v trestním řízení, zejména obecných soudů, v následujících fázích trestního řízení již nikterak odstranit (srov. např. usnesení ze dne 28. 8. 2012, sp. zn. I. ÚS 2532/12, nebo usnesení ze dne 16. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 674/05). Tento zmíněný "odstup" a zdrženlivost Ústavního soudu ve vztahu k meritornímu přezkumu přípravného řízení trestního je logickou konsekvencí a průmětem zásady subsidiarity ústavní stížnosti, která je v těchto případech prostředkem ultima ratio.
7. Stěžovatel argumentuje pro posouzení místní příslušnosti soudu §26 odst. 1 trestního řádu, podle kterého je k provádění úkonů v přípravném řízení příslušný okresní soud, v jehož obvodě je činný státní zástupce, který podal příslušný návrh. Dle odst. 2 cit. ustanovení pak soud, u něhož státní zástupce podal návrh podle odstavce 1, se stává příslušným k provádění všech úkonů soudu po celé přípravné řízení, pokud nedojde k postoupení věci z důvodu příslušnosti jiného státního zástupce činného mimo obvod tohoto soudu. K takové situaci došlo v případě stěžovatele, kdy již shora citovaným usnesením Vrchního státního zastupitelství v Praze bylo rozhodnuto, že se naplnily podmínky pro postup podle §15 odst. 5 jednacího řádu, neboť s ohledem na podrobnou znalost věci dozorovým státním zástupcem Okresního státního zastupitelství v Karlových Varech, který je s ní obeznámen od jejího samotného počátku, dále s ohledem na značné množství zajištěných důkazů a provedených úkonů a aktuální rozpracovanost, je nanejvýš vhodné, aby v dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení mohl pokračovat dosavadní státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Karlových Varech, kterému byla věc přidělena ještě za jeho působení na Okresním státním zastupitelství v Chomutově. Vrchní státní zastupitelství v Praze rozhodlo usnesením ze dne 13. 2. 2018 č. j. 1 VZT 18/2019-6, za současného dodržení zásad zakotvených v ustanoveních §12, 14 a 16 jednacího řádu, o přikázání věci Okresnímu státnímu zastupitelství v Karlových Varech, a to právě z důvodu přeložení dozorového státního zástupce k Okresnímu státnímu zastupitelství v Karlových Varech.
8. S ohledem na shora popsaný zdrženlivý přístup zdejšího soudu proto Ústavní soud, který respektuje princip minimalizace zásahu do přípravného řízení v rámci trestního procesu, neshledal v této fázi řízení žádný důvod pro zpochybnění ústavnosti napadeného postupu a napadeného rozhodnutí.
9. Proto Ústavní soud ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. února 2022
Vojtěch Šimíček, v. r.
předseda senátu