ECLI:CZ:US:2022:3.US.1521.22.1
sp. zn. III. ÚS 1521/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka a soudců Ludvíka Davida a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Vladimíra Koubka, zastoupeného JUDr. Janem Žižlavským, advokátem se sídlem Dvořákova 588/13, Brno, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 5. 2022 č. j. 10 As 87/2020-55 a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 2. 2020 č. j. 62 A 90/2018-194, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla porušena jeho práva zaručená čl. 11 odst. 1, čl. 12, čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a připojených rozhodnutí, rozhodnutím Úřadu městské části města Brna, Brno-Líšeň, ze dne 18. 12. 2017 bylo stěžovateli nařízeno odstranit stavbu "hotel při ulici N.". K odvolání stěžovatele Magistrát města Brna rozhodnutí stavebního úřadu potvrdil. Krajský soud v Brně následně v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl stěžovatelovu žalobu a Nejvyšší správní soud v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl i jeho kasační stížnost.
3. Pro vypořádání ústavní stížnosti není podrobnější rekapitulace průběhu řízení a napadených rozhodnutí účelná, samotným účastníkům řízení jsou všechny skutečnosti známy.
4. V podané ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že je dlouhodobě šikanován správními orgány, proti čemuž správní soudy stěžovateli neposkytují ochranu. Má za to, že napadená správní rozhodnutí jsou nepřezkoumatelná, přičemž správní soudy namísto jejich zrušení pro nepřezkoumatelnost chyby správních orgánů napravovaly. Napadá skutečnost, že, ačkoli správní soudy průtahy správních orgánů konstatovaly, vůči správním orgánům nevyvodily žádné důsledky. Namítá, že závěry správních soudů jsou formalistické a v rozporu se zásadami logiky a zdravého rozumu. Dále stěžovatel opakuje jednotlivé námitky uplatněné v řízení před správními orgány a zpochybňuje správnost jejich vypořádání ze strany správních soudů.
5. Ústavní soud nejprve posoudil splnění podmínek řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána ve lhůtě osobou oprávněnou k jejímu podání a řádně zastoupenou, k jejímu projednání je Ústavní soud příslušný a návrh je přípustný.
6. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/199 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního a ve které může Ústavní soud rozhodnout jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti.
7. Podle čl. 83 Ústavy České republiky je Ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti. V řízení o ústavní stížnosti je tudíž jeho pravomoc založena výlučně k přezkumu rozhodnutí či namítaného zásahu z hlediska ústavnosti. Jestliže je ústavní stížnost vedena proti rozhodnutí obecného soudu, není povinnost ústavněprávní argumentace naplněna, je-li namítána toliko věcná nesprávnost či nerespektování jednoduchého práva, neboť takovou argumentací je Ústavní soud stavěn do role pouhé další instance v soustavě obecných soudů, jíž však není.
8. Stěžovatel v ústavní stížnosti pokračuje v polemice s právními a skutkovými závěry obecných soudů a správních orgánů, kterou vedl již v předchozím řízení. Všechny stěžovatelovy námitky však již byly vypořádány v předchozích rozhodnutích, přičemž Ústavní soud jejich závěry shledává udržitelnými. Na ústavní rovině Ústavní soud žádné pochybení neshledal.
9. Ústavní soud s ohledem na výše uvedené uzavírá, že dotčená základní práva stěžovatele napadenými rozhodnutími porušena nebyla. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. července 2022
Vojtěch Šimíček, v. r.
předseda senátu