ECLI:CZ:US:2022:3.US.1575.22.1
sp. zn. III. ÚS 1575/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj) a soudců Ludvíka Davida a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1) K. C. K. a 2) nezletilého V. K., zastoupených JUDr. Klárou Kořínkovou, Ph.D., LL.M., advokátkou se sídlem Fügnerovo nám. 1808/3, Praha 2, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 5. 2022, č. j. 68 Co 180/2022-269, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 13. 4. 2022, č. j. 0 Nc 18004/2022-103, 51 P a Nc 67/2022, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 6, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Včas podanou ústavní stížností (§72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu") a splňující i ostatní zákonem stanovené podmínky řízení [§75 odst. 1 a contrario; §30 odst. 1, §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu] brojí stěžovatelé proti v záhlaví označeným usnesením Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 6, neboť mají za to, že jimi byla porušena jejich základní práva zaručená čl. 10 odst. 2, čl. 33 odst. 1 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1 a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), čl. 2 Dodatkového protokolu k Úmluvě a čl. 3 odst. 1, čl. 9 odst. 1, odst. 3 a čl. 12 Úmluvy o právech dítěte.
2. Bližší obsah napadených rozhodnutí, jakož i průběh řízení, které jejich vydání předcházelo, netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jsou účastníkům řízení známy. Postačí proto uvést, že předmět řízení souvisí s odebráním nezletilého stěžovatele z péče rodičů a jeho umístěním do zařízení Fondu ohrožených dětí Klokánek.
3. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a přiložených listin, Obvodní soud pro Prahu 6 (dále jen "obvodní soud") ústavní stížností napadeným usnesením zamítl návrh stěžovatelky ze dne 6. 4. 2022 na zrušení předběžného opatření, nařízeného podle ustanovení §452 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále je "ZZŘS") usnesením téhož soudu ze dne 31. 3. 2022, č. j. 0 Nc 18004/2022-17, ve spojení s potvrzujícím usnesením Městského soudu v Praze ze dne 2. 5. 2022, č. j. 68 Co 153/2022-198, jímž byl nezletilý předán na dobu tří měsíců od doby vykonatelnosti tohoto předběžného opatření do péče zařízení Klokánek.
4. K odvolání stěžovatelky ve věci rozhodoval Městský soud v Praze (dále jen "městský soud"), který ústavní stížností rovněž napadeným usnesením rozhodnutí obvodního soudu potvrdil. Městský soud přisvědčil závěrům obvodního soudu, že "je v nejlepším zájmu nezletilého, aby zůstal v dosavadním neutrálním prostředí, když od doby nařízeného předběžného opatření se ničeho podstatného v jeho postoji k respektování střídavé péče obou rodičů nezměnilo."
5. Stěžovatelka s uvedenými závěry obecných soudů nesouhlasí a napadá je ústavní stížností, v níž uvádí obdobné argumenty, které uplatnila již v průběhu předchozího řízení. Opětovně tudíž namítá, že shora uvedené předběžné opatření bylo vydáno v rozporu se zákonem i zásadou přiměřenosti a subsidiarity, jakož i v rozporu se zásadou nejlepšího zájmu dítěte, když zdůrazňuje, že je schopna o nezletilého řádně pečovat. Rovněž tvrdí, že došlo k porušení participačních práv nezletilého, "když v řízení o nařízení předběžného opatření a následně i v řízení o zrušení předběžného opatření nebyl s tímto proveden žádný pohovor." Stěžovatelka vyjadřuje znepokojení nad tím, že se "nepřihlíží k šest let konstantně projevovanému názoru nyní 11-ti letého V. [být v péči stěžovatelky], ale dokonce se soudy přičiní o to, aby V. pochopil, že cenou za setrvání na svém názoru, kterou musí zaplatit, je omezení jeho osobní svobody." Porušení participačních práv tvrdí a dokládá též v doplnění ústavní stížnosti, v němž odkazuje na pohovor s nezletilým uskutečněný v rámci soudního jednání ze dne 16. 6. 2022. Stěžovatelka dále namítá porušení práva na spravedlivý proces, které spatřuje v tom, že nezletilému nebyl pro řízení o návrhu na zrušení předběžného opatření ustanoven opatrovník bez zbytečného odkladu, ale až v den vydání rozhodnutí. Stěžovatelé závěrem požádali o přednostní projednání jejich návrhu.
6. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pravomoc Ústavního soudu je totiž v řízení o ústavní stížnosti založena výlučně k přezkumu rozhodnutí či namítaného zásahu z hlediska ústavnosti, tj. zda v řízení, resp. v rozhodnutí je završujícím, nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Takové zásahy či pochybení obecných soudů nicméně Ústavní soud v nyní posuzované věci neshledal.
7. Ústavní soud považuje předně za nezbytné podotknout, že k soudním rozhodnutím v rodinně právních věcech přistupuje velmi rezervovaně. Celkový prostor pro kasační zásah Ústavního soudu je tak v kombinaci s omezeným přezkumem předběžného opatření jako rozhodnutí zatímní povahy (srov. dále) velmi zúžen, v důsledku čehož se jeho přezkumná pravomoc koncentruje pouze na posouzení toho, zda v případě napadeného rozhodnutí nejde o extrémní rozhodnutí, které by bylo založeno na naprosté libovůli, resp. které by jinak zasáhlo do práva účastníka řízení na soudní ochranu. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně dovodil, že rozhodování o návrhu na vydání (nařízení) předběžného opatření, a tedy i hodnocení toho, zda jsou v daném případě splněny podmínky pro jeho vydání, změnu či zrušení, je především věcí obecných soudů.
8. Ústavní soud dále připomíná své obecné závěry týkající se způsobilosti předběžného opatření (jako opatření prozatímní povahy) zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení, které jsou použitelné i nyní, tj. v rámci přezkumu řízení o návrhu na zrušení předběžného opatření. Ústavní soud se v této rozhodovací praxi opakovaně vyjádřil tak, že rozhodnutí o předběžných opatřeních věcně přezkoumává pouze výjimečně, neboť jde o rozhodnutí, která do práv a povinností účastníků nezasahují konečným způsobem a není jimi ani prejudikován konečný výsledek sporu. Proto je podrobuje ústavněprávnímu přezkumu jen v rámci tzv. omezeného testu ústavnosti. Při takovém testu zkoumá, zda předběžné opatření mělo zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), bylo vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) a není projevem svévole [čl. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a čl. 2 odst. 2, odst. 3 Listiny].
9. Důvodem pro kasační zásah Ústavního soudu je také flagrantní porušení zásad spravedlivého procesu (srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 1121/20 ze dne 11. 8. 2020; veškerá judikatura Ústavního soudu je dostupná na http://nalus.usoud.cz). Předběžná opatření tedy zpravidla nedosahují takové intenzity, aby mohla zasáhnout do ústavně zaručených práv jedné či druhé strany řízení, neboť při rozhodování o nařízení předběžného opatření se nerozhoduje o právech a povinnostech účastníků s konečnou platností, nýbrž jedná se o opatření dočasného charakteru, jímž není prejudikován konečný výsledek sporu. Jeho účelem je zatímní úprava práv a povinností, která nevylučuje, že ochrana práv dotčenému účastníku bude konečným rozhodnutím ve věci poskytnuta.
10. Ústavní soud dále připomíná obecnou premisu řízení ve věcech rodinně právních, v rámci kterých vždy posuzuje, zda řízení před soudy bylo konáno a přijatá opatření byla činěna v nejlepším zájmu dítěte (ve smyslu čl. 3 Úmluvy o právech dítěte), zda byly za účelem zjištění nejlepšího zájmu dítěte shromážděny veškeré potřebné důkazy, přičemž důkazní aktivita nedopadá na samotné účastníky, nýbrž na soud, a zda byla veškerá rozhodnutí vydaná v průběhu řízení náležitě odůvodněna [srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 2482/13 ze dne 26. 5. 2014 (N 105/73 SbNU 683)].
11. Ústavní soud upřesňuje, že se v nyní posuzované věci nemůže zabývat odůvodněností původního předběžného rozhodnutí, které bylo vydáno již na konci března 2022, byť je k tomu uplatněnou stížnostní argumentací vyzýván. Předmět ústavní stížností napadených rozhodnutí, a tedy i předmět stávajícího ústavního přezkumu, je totiž vymezen návrhem stěžovatelky na zrušení tohoto předběžného opatření postupem podle ustanovení §462 ZZŘS. Na tento aspekt byla ostatně stěžovatelka upozorněna již městským soudem, který zdůraznil, "že při posouzení správnosti usnesení soudu I. stupně o zamítnutí návrhu matky na zrušení nařízeného předběžného opatření nemohl brát v potaz okolnosti a argumentaci účastníků vztahující se k naplnění podmínek pro vlastní vydání předběžného opatření, a to za situace, kdy předběžné opatření bylo nařízeno a jeho vydání již bylo předmětem přezkumu odvolacího soudu" (srov. usnesení městského soudu, bod 12).
12. Ústavní soud tudíž nepřihlíží k námitkám stěžovatelky, jimiž brojí proti samotnému nařízení předběžného opatření, vyjádřeným např. formulacemi, že "důvodnost předběžného opatření nebyla dána již od počátku", resp. že "nezákonné rozhodnutí ještě nemůže požívat právní ochrany, neboť platí zásada ex iniuria ius non oritur, tedy z bezpráví právo vzejít nemůže", a to se zdůrazněním, že zákonnost a ústavnost nařízení předmětného předběžného opatření byla aprobována jak v rámci odvolacího přezkumu (srov. výše cit. usnesení městského soudu ze dne 2. 5. 2022, č. j. 68 Co 153/2022-198), tak i v rámci přezkumu ústavního (srov. usnesení sp. zn. II. ÚS 1336/22 ze dne 16. 6. 2022). Ve vztahu k tomuto původnímu řízení proto postačí citovat závěr Ústavního soudu, že "obecné soudy adekvátně uzavřely, že v řízení [o nařízení předběžného opatření] byly osvědčeny okolnosti svědčící o potřebě nařízení okamžité zatímní úpravy poměrů nezletilého, a učinily tak procesně korektně a ve vztahu k daným okolnostem i na přiměřenou lhůtu" (srov. cit. usnesení, bod 18).
13. V rámci nyní posuzovaného případu se tudíž Ústavní soud zabýval toliko přezkumem ústavnosti rozhodnutí obvodního a městského soudu, jimiž nebylo vyhověno návrhu stěžovatelky na zrušení nařízeného předběžného opatření.
14. Ústavní soud přezkoumal tato rozhodnutí prizmatem shora předestřených kritérií, přičemž dospěl k závěru, že obecné soudy při svém rozhodování vzaly do úvahy uvedené ústavní požadavky a konfrontovaly je s konkrétními skutkovými okolnostmi posuzovaného případu. Právní závěry, v nichž, jak již bylo uvedeno, neshledaly předpoklady pro vyhovění návrhu stěžovatelky, s nimi dle názoru Ústavního soudu korespondují. Je totiž zřejmé, že stěžovatelka v ústavní stížnosti pouze polemizuje se závěry, ke kterým dospěly obecné soudy. Skutečnost, že stěžovatelka učiněné skutkové a právní závěry obecných soudů odmítá akceptovat, však sama o sobě nezakládá - a ani zakládat nemůže - porušení jejího ústavně zaručeného práva na soudní ochranu. Z obsahu a z charakteru uplatněných námitek je totiž patrné, že stěžovatelka jimi brojí především právě proti samotnému, pro ni nepříznivému výsledku dosavadního průběhu řízení před obecnými soudy, přičemž ústavní stížnost pro ni představuje další z procesních prostředků, jak tento nepříznivý výsledek zvrátit ve svůj prospěch. Ústavně zaručené právo na soudní ochranu však nelze zaměňovat s neexistujícím právem na úspěch v soudním řízení.
15. Pro Ústavní soud je podstatné, že napadená rozhodnutí mají zákonný podklad, byla vydána příslušným soudem a nejsou svévolná ve smyslu čl. 1 Ústavy, čl. 2 odst. 2, odst. 3 a čl. 36 Listiny ani čl. 8 odst. 1, odst. 2 Úmluvy. Závěry obecných soudů proto nehodlá zdejší soud - rovněž s přihlédnutím ke shora naznačené zásadě minimalizace zásahů do rozhodovací činnosti obecných soudů, jež je navíc zvláště zvýrazněna u ústavního přezkumu rozhodnutí týkajících se předběžných opatření - přehodnocovat, neboť je považuje za přiléhavé a nespatřuje v nich nic, co by odůvodnilo jeho kasační zásah.
16. Jak dále vyplývá z odůvodnění ústavní stížností napadených rozhodnutí, obecné soudy kladly důraz - navzdory odlišnému názoru stěžovatelky - především a právě na splnění výše uvedeného základního postulátu řízení ve věcech péče soudu o nezletilé, tj. aby řízení před soudy bylo konáno a přijatá opatření byla činěna vždy v nejlepším zájmu dítěte.
17. Ze stěžovaných rozhodnutí je navíc zcela patrné, jakými úvahami se obecné soudy řídily při posouzení stěžovatelčiných návrhů. Obvodní soud rozhodl o ponechání nezletilého stěžovatele v zařízení Klokánek, neboť tento nadále zastává názor, že nechce být u otce v rámci střídavé péče. Obvodní soud zohlednil, že stále hrozí jeho útěky, které jsou pro jeho život a zdraví zjevně nebezpečné (nezletilý se může po cestě z . do jižních Čech zranit, ztratit, být unesen apod.). Zdůraznil, že o střídavé péči bylo rozhodnuto pravomocným a vykonatelným rozsudkem, přičemž o péči rodičů bylo rozhodnuto na základě zvážení všech skutkových okolností a provedených důkazů (včetně vyslovených přání nezletilého, jeho bratra i sestry a provedených znaleckých posudků, které se oba vyjádřily ve prospěch střídavé péče). Obvodní soud přihlédl rovněž k přání nezletilého (vyslovenému v rámci pohovoru ze dne 12. 4. 2022, kdy uvedl, že se mu v zařízení líbí), vzal v potaz, že je nezletilému v zařízení poskytována odborná péče a zohlednil, že nezletilý, trpící v důsledku konfliktu rodičů poruchou přizpůsobení, má možnost si od těchto konfliktů odpočinout stranou od rodičů. Obvodní soud se vyjádřil též k participačním právům nezletilého a přiměřenosti přijatého předběžného opatření (srov. usnesení obvodního soudu, body 10-12).
18. Městský soud závěry obvodního soudu potvrdil, když konstatoval (srov. usnesení městského soudu, bod 15), že "nezletilý v zařízení prospívá a celkově se uklidnil, je tak třeba v nastaveném režimu pokračovat a odvolací soud neshledal jediný důvod, aby bylo návrhu matky na zrušení vydaného předběžného opatření vyhověno." Městský soud se vyjádřil rovněž k otázce tvrzeně nedostatečného zastoupení nezletilého, kterou stěžovatelka předkládá i nyní v ústavní stížnosti, přičemž tuto námitku shledal jako lichou (srov. tamtéž, bod 18).
19. Tyto závěry obvodního i městského soudu nepovažuje zdejší soud za projev nepřípustné svévole ve shora naznačeném smyslu, ale naopak za výraz nezávislého soudního rozhodování, do jehož výkonu mu nepřísluší zasahovat. Ústavní soud tak v napadených rozhodnutích, jakož i v postupu obvodního a městského soudu předcházejícím jejich vydání, neshledal cokoliv, co by odůvodnilo uplatnění jeho kasační pravomoci.
20. Závěrem Ústavní soud dodává, že předmět ústavní stížnosti je vymezen jejím petitem. K námitkám ohledně dalšího postupu soudu po vydání napadených usnesení (viz záznam pohovoru s nezletilým ze dne 16. 6. 2022) se tudíž nebude vyjadřovat.
21. Ze všech shora vyložených důvodů proto Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
22. O návrhu na přednostní projednání ústavní stížnosti podle ustanovení §39 zákona o Ústavním soudu Ústavní soud zvláště nerozhodoval, jelikož mu fakticky vyhověl.
23. Ústavní soud závěrem apeluje na rodiče, aby se v samotném zájmu svých dětí vynasnažili, aby jejich synové i dcera rozpad jejich vztahu pocítili co nejméně. Je totiž primárně na rodičích, aby dbali nejlepšího zájmu dětí, kterým jistě je, jako absolutní minimum, absence přenášení vzájemných neshod a jejich důsledků na děti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. července 2022
Vojtěch Šimíček v. r.
předseda senátu