ECLI:CZ:US:2022:3.US.1579.22.1
sp. zn. III. ÚS 1579/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a soudce Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelek 1/ M. H. a 2/ K. H., obou zastoupených Mgr. Petrem Timurou, LL.M., advokátem se sídlem Plzeňská 3350/18, Praha 5, proti výroku II. a III. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 17. 9. 2021 č. j. 66 Nc 2509/2021-116 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 4. 2022 č. j. 13 Co 8/2022-160, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Výše označené stěžovatelky podaly v zákonné lhůtě prostřednictvím advokáta a po vyčerpání všech procesních prostředků, které jim zákon k ochraně jejich práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ústavní stížnost. Posuzovanou ústavní stížností se stěžovatelky domáhají zrušení v záhlaví uvedených výroků rozhodnutí nalézacího soudu a rozhodnutí odvolacího soudu, neboť tvrdí, že jimi došlo k porušení jejich práva na soudní a jinou právní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a připojených rozhodnutí, stěžovatelka 1/ se v řízení před obecnými soudy domáhala určení výživného pro nezletilého syna a v té době ještě nezletilé stěžovatelky 2/ K. H. Výše citovaným rozhodnutím Obvodní soud pro Prahu 9 svěřil tehdy soud obě nezletilé děti, po dobu před i po rozvodu manželství, do péče matky. Otci uložil povinnost přispívat na výživu K. H. částkou 5 000 Kč měsíčně a na výživu nezletilého syna částkou 4 500 Kč, stanovil podmínky splatnosti a zároveň uložil otci zaplatit dlužné výživné. Matka se následně odvolala pouze proti stanovené výši výživného na děti. Městský soud v Praze rozsudek nalézacího soudu změnil tak, že výši výživného na, v té době již zletilou, K. H. stanovil částkou 6 000 Kč a na nezletilého syna částkou 5 000 Kč.
3. Stěžovatelky ve své ústavní stížnosti tvrdí, že obecné soudy rozhodovaly na základě nedostatečného provedení dokazování, když řádně nezkoumaly majetkové a příjmové poměry otce dětí. Především namítají, že nalézací soud při určování skutečné výše příjmu otce vyšel z doložených průměrných příjmů otce za rok 2021, od kterých odečetl výdajový paušál ve výši 60%, a stanovil tak příjmy otce, aniž by zkoumal jeho prokazatelné výdaje.
4. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod.
5. K porušení práv stěžovatelek však v posuzovaném případě nedošlo. Očekávají-li stěžovatelky, že Ústavní soud podrobí napadené rozhodnutí dalšímu, v podstatě instančnímu přezkumu, je namístě připomenout, že tato role Ústavnímu soudu nepřísluší [viz např. nález ze dne 26. 5. 2014 sp. zn. I. ÚS 2482/13 (N 105/73 SbNU 683) nebo ze dne 25. 9. 2014 sp. zn. I. ÚS 3216/13 (N 176/74 SbNU 529)].
6. Otázka stanovení výživného pro nezaopatřené děti je věcí volné úvahy soudu závislé na posouzení možností a schopností osoby povinné k výživě a odůvodněných potřeb osoby oprávněné, přičemž soud je povinen jasným a přezkoumatelným způsobem vymezit rámec, v němž se tato jeho volná úvaha, na základě níž dospěl k závěru o určení výše výživného, pohybovala.
7. Namítají-li stěžovatelky nedostatky v procesu dokazování před obvodním i městským soudem, které měly spočívat v nesprávném hodnocení důkazů, poukazuje Ústavní soud na svoji konstantní judikaturu, podle které z ústavního principu nezávislosti soudů (čl. 81 Ústavy) vyplývá zásada volného hodnocení důkazů, která je obsažena v §132 občanského soudního řádu. Do volného uvážení obecného soudu Ústavnímu soudu nepřísluší zasahovat; zjišťuje však, zda rozhodnutí soudu je přezkoumatelné z hlediska identifikace rámce, v němž se volná úvaha soudu pohybovala. Hodnocení důkazů a závěry o pravdivosti či nepravdivosti tvrzených skutečností jsou přitom věcí vnitřního přesvědčení soudce a jeho logického myšlenkového postupu. Ústavnímu soudu zpravidla nepřísluší ani přehodnocování dokazování prováděného obecnými soudy, a to ani tehdy, pokud by se s ním sám neztotožňoval.
8. Odkazují-li stěžovatelky na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3094/16, Ústavní soud poznamenává, že v případě soudních rozhodnutí v tak individualizovaných věcech, jakými jsou spory o úpravu poměrů nezletilých dětí a spory v souvisejících věcech, lze stěží hovořit o precedenční závaznosti jejich závěrů (obsažených zpravidla v nálezech Ústavního soudu), neboť obzvláště v těchto věcech je nutno přihlížet ke konkrétním okolnostem dané věci. V citovaném případě sám otec uvedl, že výše nákladů jeho podnikání nedosahují úrovně výdajového paušálu, přičemž soudy při stanovování příjmů vycházely z účetně vykázaných příjmů. Soudy v nyní posuzovaném případě sice vyšly při stanovení příjmů z daňového přiznání předloženého otcem, ve kterém uplatňuje výdajový paušál ve výši 60%, ale zároveň zkoumaly i jeho reálné výdaje spojené s podnikáním a také jeho další majetkové poměry. Při stanovení výše výživného soudy zohlednily také skutečnost, že vzhledem k věku nezletilého a stěžovatelky 2/ již matka nevyvažuje svůj díl vyživovací povinnosti péčí o ně a musí se podílet finančně i ona.
9. Ústavní soud uzavírá, že s ohledem na zjištěný skutkový stav a s přihlédnutím k nezastupitelné osobní zkušenosti, vyplývající z bezprostředního kontaktu s účastníky řízení a znalosti vývoje rodinné situace, je na obecných soudech, aby rozhodly o úpravě či změně výkonu rodičovských práv a povinností, a to včetně výše výživného. Rozhodnutí ve věcech péče o nezletilé nemají povahu rozhodnutí absolutně konečných a tedy nezměnitelných; změní-li se proto opět poměry u nezletilého syna D., mohou být tyto skutečnosti podkladem pro nové posouzení vyživovací povinnosti.
10. Ústavní soud vzhledem k výše uvedenému uzavírá, že ve věci neshledal důvod ke svému zásahu do rozhodování obecných soudů. Z těchto důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. října 2022
Vojtěch Šimíček, v. r.
předseda senátu