ECLI:CZ:US:2022:3.US.1608.22.1
sp. zn. III. ÚS 1608/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jiřího Zemánka a soudců Ludvíka Davida a Pavla Rychetského (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky V. P., zastoupené JUDr. Simonou Vypušťák Corradiniovou, advokátkou se sídlem Huťská 1383, Kladno, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. března 2022 č. j. 32 Co 234/2021-1578 a rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 16. března 2021 č. j. 9 Nc 3749/2015-1409 do výroku II., III., IV., V., za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Kladně jako účastníků řízení a J. P., jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Vymezení předmětu řízení
1. Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 19. 6. 2022, která splňuje všechny formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), napadá stěžovatelka v záhlaví uvedená rozhodnutí, neboť dle jejího přesvědčení jimi bylo porušeno právo stěžovatelky na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 38 odst. 2 Listiny, právo vlastnit majetek dle čl. 11. odst. 1 Listiny, dále bylo porušeno právo na rozhodnutí v nejlepším zájmu dětí a ochrany rodičovských práv dle čl. 3 odst. 1, 2 Úmluvy o právech dítěte. Stěžovatelka požádala o přiznání náhrady nákladů řízení před Ústavním soudem.
II.
Rekapitulace skutkového stavu a procesního vývoje
2. Rozsudkem Okresního soudu v Kladně (dále jen "okresní soud") bylo rozhodnuto ve věci nezletilých dětí J. P. a V. P., rodičů J. P. (dále jen "otec") a stěžovatelky V. P. tak, že výrokem I. zamítl návrh otce na změnu péče o nezletilé. Výrokem II. návrh stěžovatelky, aby soud udělil souhlas se změnou bydliště nezletilých do M., Slovenská republika, zamítl. Výrokem III. a IV. okresní soud zamítl návrh stěžovatelky na udělení souhlasu za otce s absolvováním povinné školní docházky nezletilých ve školním zařízení Základná škola X a s Materskou školou X, ve školním roce 2020/2021. Výrokem V. uložil okresní soud otci i matce povinnost zaplatit státu na účet okresního soudu náklady řízení za znalečné, každému 50% do 6 měsíců od právní moci rozhodnutí. Výrokem VI. nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků
3. Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") rozhodl o odvolání rodičů tak, že nezletilé děti svěřil do střídavé péče rodičů a stanovil konkrétní podmínky střídání režimu běžné péče, zvláštní režim střídání o jarních, velikonočních, hlavních a vánočních školních prázdninách, povinnosti při předání a převzetí nezletilých, informační povinnost rodičů. Krajský soud uložil otci platit výživné na nezletilého J. ve výši 2 000 Kč a nezletilou V. 2 000 Kč měsíčně, stěžovatelce stanovil přispívat na výživu nezletilého J. 1 000 Kč a na nezletilou V. 1 000 Kč. Dále ve výrocích II., III., IV. potvrdil rozsudek okresního soudu. Dále uložil otci zaplatit České republice na účet okresního soudu náklady řízení za znalečné ve výši 11 875,12 Kč a stěžovatelce ve výši 47 500,48 Kč. Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem a krajským soudem.
III.
Argumentace stěžovatelky
4. Stěžovatelka vytýká napadenému rozsudku krajského soudu nepřezkoumatelnost a tvrdí, že bylo porušeno právo na spravedlivý proces a právo vyjádřit se k důkazům. Rozsudek krajského soudu je odůvodněný zcela nedostatečně a obecně, zcela formalisticky neuvedl z jakého důvodu důkazy navržené stěžovatelkou zamítl, přestože je považuje za zásadní pro rozhodnutí ve věci samé. Jednalo se o zprávu insolvenčního správce k prokázání dluhu na výživném pro nezletilé děti, návrh na místní šetření v bydlišti otce a čestné prohlášení matky stěžovatelky. Poukazuje na to, že otec porušuje právo dětí, které jsou také občany Slovenské republiky, na jejich identitu, rozvoj rodinných vazeb a pout s jejich rodinou na Slovensku, což lze jednoznačně hodnotit jako dlouhodobé a zásadní rodičovské selhání otce. Stěžovatelka tvrdí, že se změnou výlučné péče na střídavou péči dostala do ještě horší sociální situace, otec bude v neplacení výživného pokračovat, stěžovatelka nebude dostávat od otce pro děti výživné, ale sama mu výživné bude muset platit, což odporuje principům spravedlnosti a v konečném důsledku to poškodí nezletilé děti. Poukázala na opakované neplnění vyživovací povinnosti otce vůči dětem a jeho trestní stíhání Okresním soudem v Kladně, kterým byl otec odsouzen za zanedbání povinné výživy dětí, což Krajský soud v Praze potvrdil sp. zn. 9 To 170/2021. Stěžovatelka tvrdí, že krajský soud nehodnotil rodičovskou kompetenci otce a jeho jednání v rozporu se zájmy dětí a změnil výlučnou péči na střídavou a uložil jí povinnost uhradit podstatnou část nákladů znaleckého posudku, v čemž stěžovatelka shledává extrémní nesoulad skutkových zjištění s provedenými důkazy. Stěžovatelka argumentuje judikaturou Ústavního soudu (sp. zn. II.ÚS 1738/16, II.ÚS 2067/14, I.ÚS 1554/14, I.ÚS 336/2000), a navrhla, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí nálezem zrušil a přiznal náhradu nákladů řízení před Ústavním soudem.
IV.
Řízení před Ústavním soudem
5. Procesně bezvadná ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou osobou, která je řádně zastoupena. K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný a jde zároveň o návrh přípustný, pokud směřuje proti rozsudku krajského soudu a rozsudku okresního soudu.
V.
Vlastní posouzení
6. Ústavní soud konstatuje, že podstatou nyní projednávané ústavní stížnosti je polemika stěžovatelky s právními závěry okresního soudu a krajského soudu v rámci řízení o úpravě výchovných poměrů k jejich nezletilým dětem, v nichž soudy shledaly předpoklady pro jejich svěření do střídavé péče rodičů.
7. Ústavní soud v této souvislosti považuje za nezbytné zdůraznit, že není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva; jeho úkolem je v řízení o ústavní stížnosti ochrana ústavnosti [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky], nikoli "běžné" zákonnosti. Ústavnímu soudu proto ani v řízeních o ústavních stížnostech, směřujících proti rozhodnutím obecných soudů, týkajících se úpravy výchovných poměrů k nezletilým dětem, v žádném případě nenáleží hodnotit důkazy, provedené obecnými soudy v příslušných řízeních, a na základě tohoto "vlastního" hodnocení důkazů předjímat rozhodnutí o tom, komu mají být děti svěřeny do péče, jakým způsobem (co do rozsahu i konkrétního vymezení časového harmonogramu) má být rozhodnuto o styku rodičů ve vztahu k nezletilým dětem, atd. Úkolem Ústavního soudu v rámci přezkumu rozhodnutí obecných soudů, týkajících se problematiky úpravy výchovných poměrů k nezletilým dětem, je tak především posoudit, zda soudy neporušily základní práva a svobody stěžovatelky kupříkladu tím, že by excesivním způsobem nerespektovaly již samotná ustanovení podústavního práva, přičemž nerespektování obsahu a smyslu příslušných zákonných ustanovení znamená přesah do ústavní roviny i proto, že příslušnou podústavní úpravou je právě ústavní úprava realizována a konkretizována [srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 1206/09 ze dne 23. 2. 2010 (N 32/56 SbNU 363); či nález sp. zn. I. ÚS 266/10 ze dne 18. 8. 2010 (N 165/58 SbNU 421)]. V rámci tohoto přezkumu Ústavní soud také vždy posuzuje, zda řízení před soudy bylo konáno a přijatá opatření byla činěna v nejlepším zájmu dětí (ve smyslu čl. 3 Úmluvy o právech dítěte), zda byly za účelem zjištění nejlepšího zájmu dětí shromážděny veškeré potřebné důkazy, přičemž důkazní aktivita nedopadá na samotné účastníky, ale na soud, a zda byla veškerá rozhodnutí vydaná v průběhu řízení v tomto smyslu náležitě odůvodněna [srov. nález ze dne 26. 5. 2014 sp. zn. I. ÚS 2482/13 (N 105/73 SbNU 683)].
8. Prizmatem výše uvedených ústavněprávních kritérií pro rozhodování obecných soudů ohledně úpravy výchovných poměrů nezletilých dětí Ústavní soud přezkoumal rovněž ústavní stížností napadené rozhodnutí. Na základě toho dospěl k závěru, že krajský soud v nyní projednávaném případě uvedeným požadavkům dostál, neboť ve zjištěných skutečnostech shledal předpoklady pro svěření dětí do střídavé péče rodičů. Také okresní soud neshledal návrh stěžovatelky na přestěhování nezletilých dětí na Slovensko za nejlepší zájem dětí.
9. Ústavní soud ve své judikatuře vymezil ústavněprávní kritéria pro svěřování dětí do péče, jejichž naplnění v rámci přezkumu rozhodnutí obecných soudů s ohledem na konkrétní okolnosti daného individuálního případu vždy zkoumá. Mezi kritéria, která musí obecné soudy z hlediska nutnosti rozhodovat v nejlepším zájmu dětí v řízení o úpravě výchovných poměrů vzít v potaz, patří zejména: "(1) existence pokrevního pouta mezi dětmi a o jeho svěření do péče usilující osobou; (2) míra zachování identity dětí a jeho rodinných vazeb v případě jeho svěření do péče té které osoby; (3) schopnost osoby usilující o svěření dětí do péče zajistit jeho vývoj a fyzické, vzdělávací, emocionální, materiální a jiné potřeby; a (4) přání dětí" (srov. citovaný nález sp. zn. I.ÚS 2482/13, body 19 a 21, a tam citovanou judikaturu). V případě, že jeden z rodičů naplňuje uvedená kritéria výrazně lépe, je zpravidla v zájmu dětí, aby dítě bylo svěřeno do jeho péče. Naplňují-li je však oba rodiče přibližně stejnou měrou, je třeba vycházet z premisy, že zájem dětí je, aby byly v péči obou rodičů [srov. nález sp. zn. I. ÚS 153/16 ze dne 26. 7. 2016 (N 137/82 SbNU 207)].
10. S námitkou stěžovatelky ohledně porušení jejího práva na spravedlivý proces, spočívající v tom, že obecné soudy nezohlednily nejlepší zájem dětí, se Ústavní soud neztotožňuje, neboť je toho názoru, že krajský soud i okresní soud jej naopak zohlednily. Po doplnění dokazování krajský soud dospěl k závěru, že od posledního rozhodnutí o péči o nezletilé děti došlo k takové změně poměrů, která změnu péče odůvodňuje. Při rozhodování o svěření dětí do péče soud rozhoduje tak, aby rozhodnutí odpovídalo zájmu dětí. Každý případ musí být posouzen individuálně, s přihlédnutím ke konkrétním jeho okolnostem a specifikům. Krajský soud nenechal bez povšimnutí ani názor nezletilých dětí, že jejich největším přáním je přestěhovat se na Slovensko, ale jejich vyjádření nepovažoval za autentické, protože působilo naučeně. V souladu se závěry znaleckého posudku usoudil, že se jedná o ovlivnění dětí ze strany matky. Krajský soud považoval důkazy navržené stěžovatelkou za nadbytečné, neboť ani v případě pokud by bylo prokázáno, že děti budou mít na Slovensku k dispozici celé patro rodinného domu, tak by to na rozhodnutí o nevhodnosti přemístění dětí na Slovensko nemělo žádný vliv.
11. Krajský soud uzavřel, že oba rodiče naplňují shora uvedená kritéria přibližně stejnou měrou, mají zájem o další péči o nezletilé, mají srovnatelné bytové podmínky, výchovné schopnosti žádného nejsou narušeny, když u nich nebyla zjištěna žádná závažná okolnost, která by některého z nich vylučovala či jeho péči výrazným způsobem omezovala. Řešením bytových podmínek není přestěhování nezletilých na Slovensko, pravděpodobně by se zlepšila jejich kvalita, ale došlo by k poškození jejich vzájemných vztahů s otcem, které je naopak na místě rozvíjet a utužovat. V souladu se závěry znalkyň ve znaleckém posudku MUDr. Michaely Štěpánkové a Mgr. Hany Fechtnerové pro zdárný vývoj dětí je důležité, aby měly kvalitní a častý kontakt s oběma rodiči. K námitce stěžovatelky, že děti mají právo poznat i své slovenské kořeny, krajský soud přisvědčil s tím, že je vhodné, aby stěžovatelka jazyk, kulturu, tradice zprostředkovala v rámci své prázdninové péče o nezletilé a není nezbytné, aby se trvale přestěhovaly na Slovensko.
12. Dále Ústavní soud dospěl k závěru, že námitku stěžovatelky o špatných vztazích mezi rodiči a jejich nedostatečnou komunikaci řádně vypořádal krajský soud připomenutím povinnosti, že vždy budou muset rodiče mezi sebou vzájemně komunikovat, ať již bude úprava péče o nezletilé jakákoliv. Poukázal na to, že rodiče ve smyslu ustanovení §855 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "občanský zákoník") mají nejenom práva, ale i povinnosti vyplývající z rodičovské odpovědnosti k nezletilým dětem. Úpravou střídavé péče o nezletilé budou nastavena pevná pravidla, a to jak pro rodiče, tak pro nezletilé. V podrobnostech odkazuje Ústavní soud na odůvodnění rozsudku krajského soudu, když argumentaci stěžovatelky rozhodnutími Ústavního soudu v posuzované věci neshledal Ústavní soud případnou.
13. Ústavní soud proto v této souvislosti, pouze toliko ve formě obiter dicta, považuje za vhodné připomenout, že rozhodnutí obecných soudů o úpravě výchovných poměrů (styku) rodičů s nezletilými dětmi nemají povahu rozhodnutí "absolutně konečných" a tedy nezměnitelných, jak ostatně vyplývá i z §909 občanského zákoníku, který změnu rozhodnutí podmiňuje "změnou poměrů". Uvedené platí tím spíše, pokud obecné soudy svá rozhodnutí zakládají na okolnostech, jejichž změna je v budoucnu předvídatelná či alespoň reálně možná (věk dětí, nestejně hluboký citový vztah dětí k rodičům apod. Ústavní soud toto hledisko zdůraznil např. v nálezu ze dne 26. 5. 2014 sp. zn. I. ÚS 2482/13 (N 105/73 SbNU 683).
14. Ze všech shora vyložených důvodů proto Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný, jak ze znělky tohoto usnesení je zřejmé. Ústavní soud neshledal návrh stěžovatelky na přiznání práva na náhradu nákladů řízení před Ústavním soudem důvodným vzhledem k tomu, že stěžovatelka nebyla v řízení o ústavní stížnosti úspěšná.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. srpna 2022
Jiří Zemánek, v. r.
předseda senátu