ECLI:CZ:US:2022:3.US.1706.22.1
sp. zn. III. ÚS 1706/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Ludvíka Davida o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti UNIGEO a.s., sídlem Místecká 329/258, Ostrava, zastoupené JUDr. Zdeňkou Friedelovou, advokátkou, sídlem Místecká 329/258, Ostrava, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. března 2022 č. j. 91 Co 425/2021-146, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a České republiky - Ministerstva financí, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
1. Ústavní stížností stěžovatelka navrhla zrušení v záhlaví specifikovaného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") z důvodu tvrzeného porušení jejích základních práv podle čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
II.
Shrnutí řízení před obecnými soudy
2. Žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") se stěžovatelka po vedlejší účastnici domáhala zaplacení částky 14 036 Kč s úrokem z prodlení, jakožto odměny za práce uskutečněné v průběhu měsíce října 2020 podle smlouvy o supervizi uzavřené mezi stranami dne 19. 8. 2020. Vedlejší účastnice se proti nároku stěžovatelky bránila tvrzením, že žalovaná pohledávka již dříve zanikla započtením proti pohledávce vedlejší účastnice vůči stěžovatelce ve výši 1 711 954,88 Kč z titulu zaplacení smluvní pokuty z realizační smlouvy uzavřené mezi stranami dne 4. 10. 2010. Pohledávku ze smluvní pokuty vedlejší účastnice původně uplatnila u obvodního soudu vzájemným návrhem, v průběhu řízení však pokračovala v zápočtech proti pohledávkám stěžovatelky, až svou pohledávku úplně vyčerpala a protinávrh vzala v celém rozsahu zpět. Obvodní soud rozsudkem ze dne 22. 9. 2021 č. j. 74 C 18/2021-110 rozhodl tak, že řízení o vzájemném návrhu vedlejší účastnice zastavil (výrok I), uložil vedlejší účastnici povinnost zaplatit stěžovatelce žalovanou částku i s příslušenstvím (výrok II) a taktéž jí nahradit náklady řízení (výrok III a IV). Dospěl totiž k závěru, že stěžovatelce vznikl žalovaný nárok na úhradu ceny díla podle smlouvy o supervizi a zápočet provedený vedlejší účastnicí byl neplatný. Přiklonil se k názoru stěžovatelky, že relevantní ustanovení čl. VII "Slevy a sankce", odst. 7.1 realizační smlouvy - dle něhož se cena díla (bez DPH) snižuje o 2 % za každý započatý měsíc, po který bylo předání díla zpožděno - je nutno vykládat jako způsob určení ceny díla a nikoliv jako ujednání o smluvní pokutě, jak ho chápala vedlejší účastnice. Pokud tedy vedlejší účastnice uhradila na ceně díla více, než měla, náležel jí nárok na vydání bezdůvodného obohacení; ten však nabývá splatnosti až poté, co věřitel dlužníka o plnění požádá. Obsah výzvy k plnění, kterou vedlejší účastnice stěžovatelce dne 15. 10. 2020 zaslala, byl však podle obvodního soudu neurčitý, neboť výše pohledávky 1711954,88 Kč, kterou vedlejší účastnice vůči stěžovatelce uplatnila s odkazem na bod 7.1 realizační smlouvy, neodpovídala 2 % z ceny díla po zohlednění dodatku, jímž byla cena snížena a který nabyl účinnosti taktéž dne 15. 10. 2020. Započítávaná pohledávka vedlejší účastnice na vydání bezdůvodného obohacení proto podle obvodního soudu nenabyla splatnosti, v důsledku čehož byl její zápočet neplatný.
3. K odvolání vedlejší účastnice změnil městský soud rozsudek obvodního soudu svým napadeným rozsudkem tak, že stěžovatelčinu žalobu zamítl a uložil jí nahradit vedlejší účastnici náklady řízení. Městský soud zopakoval některé důkazy a doplnil skutková zjištění obvodního soudu, zejména k obsahu realizační smlouvy a prodlení stěžovatelky s předáním díla podle této smlouvy. Dospěl k závěru, že sporné ustanovení bodu 7.1 realizační smlouvy je ujednáním o smluvní pokutě, jež byla stranami dohodnuta pro případ porušení smluvní povinnosti stěžovatelky předat dílo včas. Jeho účelem bylo zajistit včasné splnění této povinnosti zhotovitele pod hrozbou peněžité sankce, nikoliv stanovit způsob určení ceny díla, jak se domníval obvodní soud; cena díla byla sjednána podle rozpočtu jako fixní a nejvýše přípustná, přičemž směla být měněna pouze písemnou dohodou smluvních stran. Jelikož ze skutkových zjištění vyplynulo, že stěžovatelka byla v prodlení s předáním díla trvajícím jeden měsíc, vedlejší účastnici vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 2% z ceny díla. Na výši smluvní pokuty nemělo podle městského soudu vliv následné snížení ceny díla dodatkem k realizační smlouvě, neboť tento nabyl účinnosti až po vzniku nároku na smluvní pokutu; obsah výzvy k plnění proto neurčitostí netrpí. Městský soud uzavřel, že obě pohledávky byly způsobilé k započtení (podle právní úpravy rozhodné pro každou z nich), a žalovaná pohledávka stěžovatelky proto zanikla ještě před podáním žaloby.
III.
Argumentace stěžovatelky
4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že městský soud pochybil, když bod 7.1 realizační smlouvy vyložil jako ujednání o smluvní pokutě. Argumentuje, že předmětné ustanovení je nutno vykládat jako dohodu o slevě z ceny díla, čemuž odpovídá i jeho nadpis a znění. Poukazuje taktéž na shodné výpovědi obou stran, jejichž úmyslem bylo, aby byl objednatel v případě prodlení zhotovitele povinen hradit nižší cenu díla; bylo by nelogické a zbytečně komplikované požadovat po vedlejším účastníkovi, aby uhradil plnou cenu díla a následně se domáhal zaplacení smluvní pokuty. Předmětné ustanovení není vedlejším ujednáním pro případ porušení smluvní povinnosti, nýbrž zakotvuje automatické snížení ceny díla, pakliže je splněna podmínka pozdního dodání díla; odvolací soud je měl posoudit jako ujednání vázané na rozvazovací podmínku.
5. Následně stěžovatelka argumentuje, že její žalovaná pohledávka nemohla zaniknout započtením proti pohledávce vedlejší účastnice. Ta totiž nevznikla z titulu smluvní pokuty, jak vedlejší účastnice tvrdí, nýbrž z bezdůvodného obohacení. Stěžovatelka se přitom ztotožňuje se závěrem obvodního soudu, že pohledávka vedlejší účastnice na vydání bezdůvodného obohacení nebyla splatná pro neurčitost výzvy k plnění ze dne 15. 10. 2020.
6. Konečně stěžovatelka městskému soudu vytýká, že se nijak nezabýval její námitkou, že sama nezavinila prodlení s předáním díla podle realizační smlouvy, neboť toto vzniklo v důsledku okolností, jež nemohla ovlivnit.
IV.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou advokátem na základě speciální plné moci pro zastupování v tomto řízení před Ústavním soudem, splňuje i ostatní zákonem stanovené náležitosti a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva [§75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a contrario].
V.
Vlastní posouzení
8. V řízení o ústavních stížnostech [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), §72 a násl. zákona o Ústavním soudu] Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) přezkoumává rozhodnutí či postup orgánů veřejné moci jen z toho hlediska, zda jimi nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod. Ústavní soud je tak povinen vždy nejprve zkoumat, zda jsou ústavní stížností napadená rozhodnutí a jiné zásahy způsobilé k vlastnímu meritornímu přezkumu, tedy zda těmito rozhodnutími či jinými zásahy vůbec mohla být porušena ústavně garantovaná práva či svobody stěžovatelů. Pakliže Ústavní soud dospěje k závěru, že tomu tak není, odmítne ústavní stížnost pro její zjevnou neopodstatněnost. To platí i pro nynější případ.
9. Těžiště ústavní stížnosti tvoří námitky proti výkladu bodu 7.1 realizační smlouvy městským soudem, jenž v tomto ustanovení - na rozdíl od stěžovatelky - spatřoval ujednání o smluvní pokutě. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je patrné, že městský soud doplnil dokazování ohledně obsahu realizační smlouvy a předmětné ustanovení vyložil v jejím kontextu, především pak ve spojitosti s úpravou ceny díla. Svůj závěr, že bod 7.1 nestanoví způsob určení ceny díla, nýbrž smluvní pokutu pro případ prodlení s předáním díla, pak městský soud v bodech 35 až 37 napadeného rozsudku řádně odůvodnil a tento závěr z ústavněprávního hlediska obstojí. I pokud obě strany v řízení před obvodním soudem shodně uvedly, že jejich úmyslem bylo sjednat pro případ zpoždění s předáním díla kupní cenu o 2 % nižší, je podle Ústavního soudu stále udržitelná úvaha městského soudu, že účelem předmětného ustanovení bylo zajistit včasné splnění povinnosti zhotovitele předat dílo, nikoliv sjednat způsob určení ceny díla ve smyslu §536 odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "obchodní zákoník"). Stejně tak není z pohledu Ústavního soudu co vytknout ani navazujícímu právnímu závěru městského soudu, že žalovaná pohledávka stěžovatelky zanikla započtením proti pohledávce vedlejší účastnice na zaplacení smluvní pokuty.
10. K údajnému opomenutí námitek stěžovatelky stran absence zavinění jejího prodlení s předáním díla podle realizační smlouvy Ústavní soud pouze uvádí, že tyto nebyly pro výsledek posuzovaného sporu relevantní. Povinnost zaplatit smluvní pokutu v poměrech dříve platného obchodního zákoníku totiž vznikala bez ohledu na zavinění či existenci okolností vylučujících odpovědnost (viz §300 obchodního zákoníku a komentářová literatura k němu, např. Dědič, Jan a kol. Obchodní zákoník: komentář. Praha: Polygon, 2002, s. 3323; Štenglová, Ivana a kol. Obchodní zákoník. 13. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010, s. 961; Pokorná, Jarmila a kol. Obchodní zákoník. Komentář. Wolters Kluwer, 2009, s. 1339).
11. Ze všech výše uvedených důvodů Ústavní soud zhodnotil, že napadeným rozhodnutím nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv či svobod stěžovatelky.
12. Ústavní soud proto rozhodl o odmítnutí ústavní stížnosti mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, a to podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu pro její zjevnou neopodstatněnost.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. října 2022
Jiří Zemánek v. r.
předseda senátu