ECLI:CZ:US:2022:3.US.1835.22.1
sp. zn. III. ÚS 1835/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Tomáše Duška, zastoupeného Mgr. Kateřinou Turnhöfer, advokátkou se sídlem Evropská 2758/11, Praha 6, proti výroku I. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka Pardubice ze dne 28. 4. 2022 č. j. 23 Co 78/2022-49, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Výše označený stěžovatel podal v zákonné lhůtě prostřednictvím advokáta a po vyčerpání všech procesních prostředků, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ústavní stížnost. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného výroku rozhodnutí, neboť má za to, že jím bylo porušeno jeho právo na soudní a jinou právní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a přiložených listin, stěžovatel se žalobou domáhal vydání strojů zn. Hurco VMX 24 H-H20161 2006/10/26, Brusky 2Ud 750 Tos Hostivař, v. č. 296130 a SV18RA Tos Trenčín, které prodal na základě kupní smlouvy žalovanému, neboť žalovaný kupní cenu ve výši 950 000 Kč neuhradil. Okresní soud ve Svitavách žalobě vyhověl a rozhodl o nákladech řízení. Při výpočtu nákladů řízení stanovil hodnotu sporu dle §9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "advokátní tarif"), když vyložil, že nelze objektivně zjistit hodnotu předmětného stroje v současné době. Stěžovateli přiznal celkové náklady řízení ve výši 7 626,50 Kč. Stěžovatel výrok o náhradě nákladů řízení napadl odvoláním s tím, že dle jeho názoru je hodnota sporu ve výši kupní ceny stroje, tj. 950 000 Kč, a požadoval úhradu nákladů ve výši 54 696 Kč.
3. Odvolací soud nákladový výrok nalézacího soudu změnil tak, že stěžovateli přiznal další úkon právní služby spočívající v účasti advokátky na jednání, přičemž přiznal celkové náklady řízení ve výši 9 804,50 Kč. Stanovení přesné hodnoty stroje by dle odvolacího soudu předpokládalo jeho ohledání odborníkem, což je pro rozhodnutí o náhradě nákladů řízení neúčelné a také zřejmě nerealizovatelné (s ohledem na celkovou pasivitu žalovaného v řízení, kdy stroj má být dle tvrzení stěžovatele v držení žalovaného). Proto hodnotu sporu zjišťoval dotazem na výrobce výše identifikované brusky, který její hodnotu odhadl na výkupní cenu šrotu vzhledem ke stáří (vyrobena v 70. letech) a předpokladu její nefunkčnosti. Rozdíl v nákladech přiznaných odvolacím soudem a požadovanými stěžovatelem je ve výši 44 891,50 Kč.
4. Stěžovatel namítá, že soudy při přiznání náhrady nákladů úspěšnému stěžovateli aplikovaly §9 odst. 1 namísto §8 odst. 1 advokátního tarifu. Dále brojí proti postupu odvolacího soudu, který dotazem zjišťoval cenu obvyklou pouze jednoho ze tří strojů a z této ceny (odpovídající hodnotě dle §9 odst. 1 advokátního tarifu) vycházel při stanovení náhrady nákladů.
5. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod.
6. V nyní projednávané věci byl veden spor o částku ve výši cca 45 000 Kč, tedy o bagatelní částku, u níž zákonodárce neumožňuje podat ani dovolání. S ohledem na výši žalované částky a okolnosti případu je zřejmé, že se jedná o věc bagatelní, která zpravidla pro nikoliv zcela zásadní faktické (kvantitativní) dopady na osobu stěžovatele, resp. na jeho majetkové poměry, ústavněprávní roviny nedosahuje (usnesení ze dne 13. 8. 2013 sp. zn. III. ÚS 1367/13). Při posuzování jednotlivých pochybení orgánů veřejné moci Ústavní soud mimo jiné konstantně přihlíží k tomu, jak intenzivně jejich eventuální pochybení zasahují do sféry stěžovatelů. Z toho důvodu obvykle odmítá ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutím o částkách, jež jsou svojí povahou bagatelní. Je totiž veden úvahou, že tyto částky již s ohledem na svou výši nejsou schopny představovat porušení základních práv a svobod. Ústavní soud tím zároveň zajišťuje, že se bude moci plně soustředit na plnění své úlohy v rámci ústavního pořádku. Řízení o ústavní stížnosti v případech, kdy se jedná o bagatelní částky, by totiž bezúčelně, v rozporu s principem minimalizace zásahů, vytěžovalo kapacity Ústavního soudu na úkor řízení, v nichž skutečně hrozí zásadní porušení základních práv a svobod.
7. Stěžovatel namítá porušení procesního základního práva podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Toto právo však není právem samoúčelným, jeho uplatňování je vždy vázáno na základní právo hmotné (v daném případě právo majetkové podle čl. 11 odst. 1 Listiny), přičemž zásah do tohoto hmotného základního práva je intenzity tak nízké, že mu nelze poskytnout ústavněprávní ochranu a stěžovatel jeho porušení ani nenamítá.
8. Ústavní soud vzhledem k výše uvedenému uzavírá, že ve věci neshledal důvod ke svému zásahu do rozhodování obecného soudu. Z těchto důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. října 2022
Vojtěch Šimíček, v. r.
předseda senátu