ECLI:CZ:US:2022:3.US.200.22.1
sp. zn. III. ÚS 200/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Jiřího Kašpara, zastoupeného JUDr. Veronikou Mazalovou, advokátkou se sídlem Družstevní 490, Polička, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. listopadu 2021, č. j. 23 Co 339/2021-93 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 29. června 2021, č. j. 13 C 63/2021-73, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 8, jako účastníků řízení, a společnosti Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, neboť je přesvědčen, že jimi došlo k porušení jeho práv zaručených čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Obvodní soud pro Prahu 8 napadeným rozsudkem zamítl stěžovatelovu žalobu proti vedlejší účastnici na zaplacení částky 62 064 Kč a příslušenstvím a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Městský soud v Praze napadeným rozsudkem rozsudek obvodního soudu potvrdil. V závěru stěžovatele poučil o tom, že proti jeho rozsudku lze podat dovolání za podmínek uvedených v ustanovení §237 o. s. ř. Stěžovatel oba rozsudky napadá, přičemž uvádí, že nesouhlasí se závěry obecných soudů o výkladu podmínek pojistné smlouvy, ve které byl stěžovatel v postavení pojištěného.
3. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení [§42 odst. 1 a 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], načež dospěl k závěru, že tomu tak není. Podle §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, tvrdí-li, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). To platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je tedy její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech dostupných procesních prostředků k ochraně práva stěžovatele.
4. V posuzované věci není splněna podmínka vyčerpání všech procesních prostředků, které stěžovateli právní řád k ochraně jeho práv poskytuje. Stěžovatel byl v napadeném usnesení Městského soudu v Praze poučen o možnosti podat proti němu dovolání, čehož dosud nevyužil. Proto je v tomto stádiu ústavní stížnost předčasná. Ústavní soud ji tudíž odmítl dle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu bez dalšího jako nepřípustnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. února 2022
Jiří Zemánek v. r.
soudce zpravodaj