ECLI:CZ:US:2022:3.US.2024.21.1
sp. zn. III. ÚS 2024/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti Miroslava Štarmana, bez právního zastoupení, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. února 2021 č. j. 62 Co 65/2021-99 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 24. listopadu 2020 č. j. 67 EXE 3763/2019-82, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností ze dne 21. 7. 2021, která byla doručena Ústavnímu soudu dne 26. 7. 2021, se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručené práva zakotvená v čl. 3, 10, 36 a 37 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Usnesením Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 24. 2. 2021 č. j. 62 Co 65/2021-99 bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") ze dne 24. 11. 2020 č. j. 67 EXE 3763/2019-82, jímž bylo rozhodnuto, že dovolání stěžovatele (povinného v exekuční věci) proti usnesení městského soudu ze dne 14. 7. 2020 č. j. 62 Co 21/2020-66 se jako opožděně podané odmítá [§52 odst. 1 a §27 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů ve spojení s §241b odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř.")]. Městský soud ve shodě s obvodním soudem vyšel ze zjištění, že usnesení městského soudu ze dne 14. 7. 2020 č. j. 62 Co 21/2020-66 nabylo právní moci dne 3. 9. 2020 a dovolání podal stěžovatel k poštovní přepravě až dne 4. 11. 2020, tedy po uplynutí dvouměsíční dovolací lhůty.
3. Vzhledem k tomu, že podání stěžovatele nesplňovalo náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), vyzval Ústavní soud stěžovatele dopisem ze dne 10. 8. 2021 k odstranění vad podání s tím, že mu pro jejich odstranění stanovil lhůtu v trvání 30 dnů od doručení výzvy. Současně stěžovatele upozornil, že nebudou-li vady ve stanovené lhůtě odstraněny, Ústavní soud jeho podání odmítne podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Podáním ze dne 16. 9. 2021 stěžovatel požádal o prodloužení lhůty. Ústavní soud stěžovateli vyhověl a dopisem ze dne 29. 9. 2021 mu lhůtu k odstranění vad podání o dalších 30 dnů od doručení prodloužil.
4. Dalším přípisem ze dne 9. 11. 2021, který byl Ústavnímu soudu doručen dne 16. 11. 2021, stěžovatel navrhl "odložit rozhodnutí o prodloužení lhůty k odstranění vad podání", neboť jak podotkl, ve věci podává žalobu podle zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů. Stěžovatel pro objasnění situace, proč podává správní žalobu, v přípise uvádí, že se ve věci zajištění právního zastoupení pro řízení o této ústavní stížnosti obrátil na Českou advokátní komoru se žádostí o určení advokáta, jíž však rozhodnutím předsedy České advokátní komory ze dne 19. 10. 2021 č. j. 10.01-000506/21-004 nebylo vyhověno, neboť by šlo o zjevně bezdůvodné uplatňování nebo bránění práva ve smyslu §18c odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů. Z rozhodnutí předsedy České advokátní komory vyplývá, že při posouzení toho, zda jde o zjevně bezdůvodné uplatňování práva, vyšel z usnesení městského soudu ze dne 24. 2. 2021 č. j. 62 Co 65/2021-99, podle něhož bylo usnesení téhož soudu ze dne 14. 7. 2020 č. j. 62 Co 21/2020-66, proti němuž chtěl stěžovatel brojit dovoláním, doručeno fikcí podle §49 odst. 3 věty první a odst. 4 o. s. ř. dne 3. 9. 2020, takže stěžovatelovo dovolání bylo skutečně opožděně podané. Stěžovatel s tímto závěrem nesouhlasí s tím, že usnesení městského soudu ze dne 14. 7. 2020 č. j. 62 Co 21/2020-66 mu mělo být doručeno až v pátek 4. 9. 2020, pročež jeho dovolání bylo podáno včas. Své tvrzení dokládá listinou označenou jako "VÝZVA k vyzvednutí zásilky/POTVRZENÍ o převzetí zásilky", z níž se podává, že zásilka byla připravena k vyzvednutí dne 25. 8. 2020, takže ji bylo možno si vyzvednout nejpozději do 4. 9. 2020 (a nikoliv do 3. 9. 2020, jak uváděl městský soud, resp. předseda České advokátní komory ve svém rozhodnutí).
5. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (zejména stěžovatelovo tvrzení ohledně možného pochybení při počítání lhůty na podání dovolání a s tím souvisejícím rozhodnutím České advokátní komory o neurčení advokáta pro podání ústavní stížnosti) Ústavní soud poskytl stěžovateli poslední lhůtu na odstranění vad podání. Přípis s prodloužením lhůty o dalších 30 dnů byl stěžovateli doručen dne 17. 12. 2021 (osobním převzetím na poště). Stěžovatel však ani v takto opakovaně prodloužené lhůtě, která skončila v pondělí 17. 1. 2022, vady podání neodstranil.
6. Podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh odmítne, neodstraní-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě k tomu určené. Podmínky tohoto ustanovení byly splněny, neboť opakovaně prodlužovaná lhůta k odstranění vad marně uplynula (nejpozději v pondělí 17. 1. 2022) a stěžovatel k výzvě Ústavního soudu vytýkané vady neodstranil. K tomu Ústavní soud podotýká, že doba více než šesti měsíců pro odstranění vad podání od podání ústavní stížnosti je i přes tvrzení stěžovatele o problémech se zajištěním právního zastoupení natolik dostačující, že ji již nebylo možno dále prodlužovat, či dokonce - slovy stěžovatele - odkládat rozhodnutí o prodloužení lhůty k odstranění vad podání do doby rozhodnutí o jeho správní žalobě.
7. Z výše uvedených důvodů soudce zpravodaj podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu podání stěžovatele mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. ledna 2022
Jiří Zemánek v. r.
soudce zpravodaj